Reklama

Reklama

Můří deníky

  • Kanada The Moth Diaries (více)
Trailer

Snímek kanadské režisérky Mary Harronové vychází z populární goticko-hororové novely "The Moth Diaries" autorky Rachel Kleinové. Krutě se zde prolíná realita s fikcí a z obsesivního chování adolescentní dívky Rebeccy (Sarah Bolger) vůči své spolubydlící Lucy (Sarah Gadon) se může stát i neodolatelná chuť zabíjet. Rebecca si na vlastní kůži vyzkouší jaké to je, nemít se komu svěřit se svými pocity a jak vlastní představivost dokáže zamotat hlavu třeba i takovému učiteli angličtiny Mr. Daviesovi (Scott Speedman) na dívčí škole v Brangwynu. (Conspi)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (32)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Bezobsažná křeč, která se sice opírá o gotické upírské příběhy (ve filmu zazní, že každý upírský příběh prý obsahuje tři atributy - sex, krev, smrt - přičemž tady je sex jen naznačen, krev přítomna všehovšudy v jedné snové sekvenci a s umíráním se taky šetří) a fungovat by chtěla jako uvědomělý psychologický horor (popisující vztahy mezi dvěma kamarádkami, které se odcizují kvůli nadpřirozenému vetřelci, jenž jednu z nich ovládá), ale nakonec v divákovi vyvolává v lepším případě netečnost, v horším přídadě smích. Moth Diaries nefungují na žádné úrovni, dialogy šustí papírem, herci jsou prkna, atmosféra nikde. Čekal jsem mírný nadprůměr, dostal jsem ubíjející namyšlený paskvil, na který se pokusím brzo zapomenout (což mi, hádám, nebude činit žádné velké potíže). PS: Jedinou zajímavostí v celém filmu tak nakonec je jen vzhled hlavní "můry". Je fakt hnusná. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Námet celkom zaujímavý, aj prostredie ušlo, no to akou cestičkou sa potom začal dej uberať ma teda vonkoncom neoslovilo. Nevýrazné a hrozne povrchné. Navyše ani toho hororu si tu človek veľa neužije. Skrátka táto nepodarená variácia na paródiu Draculy (1992) ma vôbec nechytila. Podpriemer. 35/100 ()

Reklama

Eodeon 

všechny recenze uživatele

"dogmatické" žánrové čtení filmu opravdu nesvědčí, tím spíše ne filmu soustředícího se na rozbíjení dominantních struktur v kinematografii převládajících a objevování docela nových možností. pravidla této mimořádně uvědomnělé hry žádnému žánru neodpovídají, naopak, žánrová pravidla jsou v této hře pouhé figurky a figury na druhé straně svévolně diktují vlastní pravidla, kterými obratně natáčejí povahu filmu do nejrůznějších poloh, od novodobého pastiše gotického hororu, přes psychologické drama nebo pubertální melodrama o malicherných strastech dospívání. nejen to vše se proniká v originálním, zcela nevážném převažování mezi autenticky půvabným filmem a spíše úsměvným kýčem. pokud už bych hovořil o půvabu, zasluhuje se o něj především typologicky dokonalé herecké obsazení, svěží výběr muziky (Numb - Marina & the Diamonds) a výše zmíněná, velice zábavná hra s pravidly samotnými i útoky na divácké předsudky, jaké nezávisleji uvažující diváci dovedou ocenit. slastné samy o sobě jsou surreálné okamžiky a vlastně sám fakt, že v tak stylisticky "rozháraném" filmu není snadné mapovat hranice mezi noční můrou - jakousi opojnou posedlostí sukubem a mezi faktickým pohledem na skutečnost děje filmu, je-li ta vůbec jakkoliv přístupná. zvláštně se zohledněním režisérčina mistrovského Amerického psycha se totiž nelze zbavit příjeně znepokojující otázky, kde vlastně končí optika protagonistky, skrze níž a pouze tak divák do fikčního světa nahlíží, a s ní se pojící bezuzdná imaginace pověrčivé mysli. nejméně násilné by mohlo být popisovat Můří deníky jako alegorii na téma duševní bolesti a hledání úcty k životu posazenou na mytologických základech - kontext, který film samotný nabádá náležitě zohlednit. není úplně férové odsuzovat film kvůli snaze zosobnit perspektivu pubescentky utápějící se v depresi jen proto, že si o emo kultuře myslíte své, zvlášť ne jde-li o natolik vtipně sestrojený systém podnětů divákově sebereflexi. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

,,PŘED PŘÍCHODEM ERNESSY JSEM SE ZLEPŠOVALA. TEĎ VŠECHNA TA TEMNOTA PRONIKLA ZPÁTKY. JAKO KDYBY NARUŠILA MOJÍ MYSL. NEMŮŽU JÍ UTÉCI, ANI KDYŽ SPÍM. JE TU TEN OHAVNÝ PACH, JENŽ PŘICHÁZÍ Z JEJÍHO POKOJE. SLABĚ NASLÁDLÝ A HNILOBNÝ....“ /// Můj milý deníčku. Dneska jsme s holkama snily o učiteli angličtiny. Taky jsme foukaly ve vaně do pěny a probíraly, která koho vojela. Kromě Charlie, je to lesba. Taky k nám nastoupila nová holka, ale o tom zase zejtra. Dneska už budu končit, páč mi do vokna mlátí můry a já vzpomínám, jak jsme s tátou… no to je jedno…. Holky soráč, neměl jsem zabřednout do vašeho teritoria. Když já četl ,,gotickej horor“. Gotiku mám rád (ty velký voči, černý vlasy, prsa, zadek…). Čekal jsem spíš ten sex, krev, smrt, proměnu Viktoriánský panny v (třeba) dravou bestii. Místo toho takovej solidní námět na lesbický péčko. Román pro náctiletý děvčata, který místo píchání umíraj ovšem není žádná přeslazená teen romantika. Dokonce bych řekl, že je natočenej solidně a tak jsem ho v klidu ,,dojel“. Každá holka si tak k mýmu hodnocení – podle věku – může 1 až 2 hvězdy přidat. (I já? Neser! Tak dlouho nikdo nežije!…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej knihu, kterou napsala v roce 2002 Rachel Klein číst nebudu. 2.) Největší hrůzu mám z bosejch holek pod mým voknem. 3.) Serou mě můry (a mrtví lidi). 4.) Thx za titule ,,Ergulis“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

strougy 

všechny recenze uživatele

The Moth Diares představuje unikátní ukázku postmoderního díla přímo vybízejícího diváka k několikerému "čtení" a hlubšímu zamyšlení se nad nabízenými symboly, které jsou tu více, tu méně explicitně předkládány. Na první, jednoduchý pohled je nám prezentována moderní variace na klasické gotické příběhy, což je nám autory potměšile podbízeno hned v úvodu a prezentováno skrze jednoduše čitelné aluze (budova školy, postava Lucy vystupující zde stejně jako v Draculovi v roli oběti atd). Ovšem již zde se objeví první autorská zlomyslnost, kdy se sice základní syžet jakoby drží Stokerova románu, ale drze ho mísí s prvky přejatými z jiného tradičního upírského díla, Carmilly, a známé situace tak v rámci nového kontextu dostávají nový rozměr. Tak jako v Carmille, i zde jsou mužské postavy upozaděny na úkor ženských a jejich případné vynoření se v ději je doprovázeno pocitem zrady, ať už se jedná o otce, který zradí svou dceru sebevraždou, o milence, který dívce ublíží při sexu či učitele, který se místo rady pokusí s dívkou vyspat. Radikální feministické přenesení biblické zrady je nejlépe patrné právě u posledně jmenovaného, jenž zde manifestuje rozklad tradiční role autorit, které se již déle nedá věřit, ale člověk je nucen spolehát se pouze sám na sebe a vzít řešení do vlastních rukou. To lze chápat nejen jako morální stanovisko ve smyslu filosofie Ayn Randové, ale také jako symbolickou nutnost odpoutat se od nezodpovědného dětství a konečně dospět. Ostatně celý film se dá vnímat jako výpověď o problematickém dospívání, kdy hlavní hrdinka trpící otcovou sebevraždou se bojí překročit práh oddělující dětství od dospělosti a přijmout zodpovědnost, kterou to přináší. Chorobná fixace hlavní hrdinky na Lucy by pak nebyla způsobená milostným citem, ale touhou po návratu do bezpečných časů nevinného mládí, kdy se ještě "hrálo" na nejlepší přítelkyně stojící proti celému světu, špitání do ouška a spaní v jedné posteli postrádající sebemenší sexuální náboj. Lucy, nedotčena podobnou ztrátou, ovšem práh překročit chce a Ernessa, nevědoma si narušeného psychického stavu Rebeccy, se tak nevědomky stává pouze nastrčenou obětí, postavenou jako zeď před čím dál nebezpečnější dívku, která si jí pod vlivem "špatné" literatury a psychotropních látek začne postupně démonizovat. Neschopna následně odlišit snové sekvence od reality začne ohrožovat i své okolí, avšak ani přes podvědomé tušení, že špatně jedná ona a ne Ernessa (viz můry vynořující se v jejích snech, jejichž význam snář charakterizuje jako "Máte, vážení, černé svědomí! Nejspíš jste udělali nějakou nefér věc, někomu jste tak trochu podrazili nohy a teď vás za to mučí vaše podvědomí. To je to, co vám sedí za krkem!"), není schopna až do závěrečné katarze sama se sebou nic udělat. Pokud by si člověk udělal čas, dalo by se toto dílo demontovat a reinterpretovat v rámci mnoha stejně legitimních teorií, vždyť díky Barthesovi je dnes autor mrtvý a jedinou jistotou tudíž zůstává nejistota... A teď něco o kvalitě snímku. Je to sračka. () (méně) (více)

Galerie (20)

Zajímavosti (1)

  • Předloha filmu vychází z eponymní knihy spisovatelky Rachel Klein vydané společností Counterpoint Press v roce 2002. (Conspi)

Reklama

Reklama