2 dny v New Yorku

Ta z „komedií“, která vás víc prudí než baví. Vypadá francouzsky a nepůsobí dobře. Přijedou k vám příbuzní, které byste nejradši vykopali, ale jen „tiše“ trpíte. A diváci s vámi. Julie Delpy je skvělá, vtipná, i film má svoje vtipné momenty, skvělé eRkové dialogy, ale vše to zabíjí nesmysl s duší a chuť někoho zkopat. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 4 | hudba 6 | humor 2 | akce 1 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 (29.10.2012)

Přirozenost Linklaterových (nebo dokonce Rohmerových?) klábosivých, přísně racionálních filmů byla upozaděna ve prospěch introspekce tak důsledné, že se rozumovému uchopení vzpírá, čím má film blíže některým Allenovým výletům do světa fantasy. Oklikou Delpyová do děje vnáší faustovský motiv se zaprodanou duší a Vincenta Galla, který protentokrát zůstal sám sebou (což neznamená, že byl méně divný než obvykle). Rozporuplný závěr vnímám jako logický posun v protagonistčině vývoji. Navíc jde o posun zohledňující celospolečenskou atmosféru nejistoty. Marion už nespoléhá na podporu, která přijde z vnějšího světa (tedy od partnera). Pochopila, že spásný bod musí objevit sama v sobě. Duchovní rovina filmu nedominuje, jenom jej zajímavě, třebaže ne úplně elegantně, rozšiřuje nad rámec nezávislé konverzační komedie. Motorem druhých 2 dnů jsou stále agresivní dialogové výměny obohacené o prvek jazykového neporozumění. Hyperbolizovaná neomalenost francouzských návštěvníků přivádí humor až na hranu vkusnosti. Nemají zábrany a zůstávají sami sebou, čím jsou sympatičtí i nesnesitelní zároveň. Totéž by se dalo vztáhnout na film jako takový, nikoli však na Chrise Rocka, který překvapivě neexhibuje a z celého toho panoptika nakonec působí nejrozumněji. I když zrovna zaujatě konverzuje s papírovým Obamou. 75% (18.05.2012)

Prvý film bol neznesiteľná neznesiteľnosť, druhý je vcelku vtipná neznesiteľnosť so solídnym tempom. Dôvod vidím vo väčších režisérkinych skúsenostiach v....réžii a asi aj v živote. Postavy nie sú z nášho sveta, takže ak by ste chceli hľadať vo francúzskej rodinke ako ekvivalent niekoho z väšho okolia, tak prvoplánové postavy nenájdete. Ale občas dokážu priniesť vtipný moment. Delphy sebavedomo pracuje s motívmi, čím ma príjemne prekvapila. Taká smrť je na každom kroku. No a ak chcete vidieť film, kde je najsympatickejším človekom Chris Rock, tak tento je na sto pro jediný. (21.12.2015)

Francouzskou herečku Julii Delpy si kdysi vybral režisér Richard Linklater do konverzačních romantických filmů Před úsvitem a Před soumrakem. Julie Delpy se pak rozhodla jít sama podobným směrem. Když však dva dělají totéž, není to totéž. Kde Linklater klade důraz na divákovu pozornost, aby si z dialogů sám složil celý příběh a konflikt v něm, přičemž není nouze o zvraty, tam jde Julie Delpy přímočaře na věc. 2 dny v New Yorku navazují na její předchozí počin 2 dny v Paříži. Marion se rozešla se svým bývalým partnerem a nyní v New Yorku žije s černošským přítelem (hraje ho Chris Rock). Na otevření výstavy jejích fotek přijíždí z Francie její střelená rodina včetně obšournického tatínka, což její vztah tvrdě prověří. Navíc na výstavě Marion prodá svou duši. Julie Delpy není dobrá režisérka. Nedokáže mít nadhled nad vlastním scénářem, který si produkuje, hraje v něm a ještě jej tedy režíruje. Kompozice kamery neexistuje vůbec, ale ani nějaká autenticita tím navozena není. Celý scénář vypadá sám o sobě narychlo spíchnutý, zvláště když nám hlavní postava mimo obraz musí vysvětlovat, co se děje a oč jde, místo aby nám to bylo názorně ukázáno. Navíc je patrné, jak moc Julie Delpy chce, aby snímek byl veselý – jenže někdy jde až o křečovitou snahu. (25.11.2012)

Takové lepší tři hvězdy. Filmy Julie Delpy jsou určeny především milovníkům Paříže a tento i New Yorku. Protože se mezi ně řadím a film byl většinou vtipný, nikoli však nablblým či fekálním humorem, byla jsem spokojena. Ostatně střet americké a francouzské kultury je vděčné téma a málokdy se dá pokazit. (06.06.2012)