Konkurs

Necelých 40 let před vznikem všech těch amerických, evropských i česko-slovenských Pop idolů, X-factorů, Superstar a dalších talentových TV-shows natočil Miloš Forman z autentického prostředí konkursu divadla Semafor polo-dokumentární film, který svým obsahem zcela připomíná zmíněné současné komerční spektákly. Legendární dvojice muzikantů, zpěváků i komiků dvou nesmrtelných Jiří, Suchého a Šlitra, úvod s ukázkou semaforského představení Jonáš a tingl-tangl, přípravy a zkoušky mladých uchazeček, záznamy pěveckých výkonů pěkných, vtipných, nepovedených i vyloženě příšerných (Hvězdná pechota roku 1963 ? :o))) včetně zajímavého sestřihu jedné nejčastěji zpívané písně (níž byl velký hit Oliver Twist),... a nechybí ani pohled do zákulisí, kde (ne)jedna dívka prožívá hořké chvíle z neúspěchu. Úplně jako dnes v zmíněných pěveckých soutěží, které se s vývojem času mění čím dál víc přesně na tzv. reality-shows tohoto typu. Konkurs má sice otevřený závěr, ale dnes již víme, jak velikou hvězdou se na několik let až do osudového srpna 1968 stala jedna ze zdejších uchazeček, Yvonne Přenosilová. Netrvalo dlouho a v semaforském představení Ondráš Podotýká zahvězdila se svým prvním hitem Roň slzy. ... Spolu s první povídkou Kdyby ty muziky nebyly (coby polo-dokument tentokrát o dechovce), která přinesla zase veliký objev kapelníka a později filmového herce Jana Vostrčila, přináší Konkurs jedinečný dobový pohled na uvolnějící se atmosféru ve světě československé hudby, divadla i filmu v první polovině 60.let. A nenápadní narážky na politiku a společenskou situaci jsou opravdovými perličky... ,,ale do kterého mikrofonu zpívat ? Do tohodle nebo do toho druhého nebo do obou?" / ,,Vyberte si, kam je vaše ctěná libost, my jsme demokrati!" 80% (30.10.2017)

V Konkursu si Forman zřejmě zkoušel co si může dovolit - prvních 20 minut nudí, dalších 60 přinese "autentický" záznam Superstár v 60.letech v Semaforu) - Forman opět analyzuje lidskost, pitvá charaktery a celé to terárium mu už napoprvé funguje - Konkurs není pro každého, dá se u něj i usnout, Forman ale už tady naznačuje svou velikost - zejména v "čichačském" štěstí na lidi - 7/10 (23.07.2007)

Nemůžu si pomoct, ale 5! Možná je to hudbou, možná Láďou (Jakimem) a v předcházejících "Muzikách" Vláďou (Pucholtem), kteří se nám tu poprvé představují, stejně jako unikátní Jan Vostrčil - ale také Věra Křesadlová, skutečně krásná, a samotní Jiří Suchý se Šlitrem a vůbec celá jedna generace, hledaná a pozorovaná neskutečným a originálním Milošem Formanem. Setření hranic žánrů hraného a dokumentárního filmu, spontánní podoba natáčení (kamerou, nesenou panem Miroslavem Ondříčkem), neuvěřitelný Formanův cit. Co se stalo Věře Křesadlové, nechápu, ale je mi to strašně líto. A s kytarou Ladislav Jakim s kamarádkou (Markéta Krotká?) sice v konkurzu vybráni nebyli, ale zato se, ten kluk, rolí v Černém Petrovi postaral o navždy nesmazatelnou věc (na startu nesmazatelné české a slovenské filmové epochy). Pět palců nahoru, s tím, že bych v té době chtěl vyrůstat. (07.01.2009)

Britští tvůrci Pop Idolu (předobrazu Česko Slovenské Superstar) by měli proplatit Miloši Formanovi a pánům kolem divadla Semafor autorské poplatky, ten koncept s prvky reality show totiž již na začátku 60. let vymysleli naprosto dokonale. Charisma Jiřího Suchého a krystalizující autorské metoda Miloše Formana daly tomuto polodokumentárnímu filmu ještě něco navíc... (05.02.2012)

Část "Kdyby ty muziky nebyly" nastoluje otázku celého umění: - Buď děláme muziku z lásky anebo pro peníze. - Anebo voboje, že? Takže, "člověče, seber svá fidlátka a běž tam, kam tě táhne srdce", a když již jsi tam, tak nenadávej, že je málo peněz. ___ Část "Konkurs" nastoluje otázku, jak dalece může umělec zajít ve svém úmyslu ztvárnit své vize, aniž by přestal být umělcem a stal se podvodníkem nebo člověkem bez vkusu a svědomí. Fiktivní konkurs vyhlášený divadlem Semafor na objednávku Miloše Formana, kterého se zúčastnilo kolem 300 nic netušících zpěvaček natáčených při zpěvu skrytou kamerou, ukazuje, že umělci jsou stejně trapní ve své bezohlednosti k obyčejným lidem jako ty holky, které přitahovala sláva umění jako můry oheň. Jak vzpomíná zpěvačka Yvonne Přenosilová: "V roce 1963 byl vyhlášen konkurs zpěvaček do Semaforu, v podstatě sloužil jenom k tomu, že pan Miloš Forman skrytou kamerou natočil, jak se ztrapňuje na 300 dívek. Ovšem pan Karel Mareš, který seděl v tzv. porotě, mě asi po půl roce oslovil a pozval mě na skutečný konkurs do pořadu Ondráš podotýká. Ten jsem vyhrála a tak jsem se dostala i ke skupině Olympic. Byl to "podvod", protože nás Miloš Forman točil skrytou kamerou. My se tam ztrapňovaly a on z toho udělal film. Snad jedině Věra Křesadlová to tehdy věděla, protože už s ním měla bližší styky. Jinak to nevěděl nikdo, došlo nám to až za rok, kdy ten film běžel v biografu. Zpívala jsem španělskou píseň Malageňa, čímž jsem porotu probudila. Karel Mareš, který v ní seděl, mě pak pozval na opravdovej konkurz." (viz http://yvonne.webnode.cz/news/konkurs/). Mimochodem je zajímavé porovnat konkurs 60. let s dnešními soutěžemi à la Superstar. V podstatě se toho moc nezměnilo kromě snad stylu oblečení a způsobu zpěvu. Mně osobně výkony dívek ve filmu vůbec nepřipadaly trapné. (06.04.2012)