Lollipop Monster

Pestrofarebný úlet emocionálne rozháranej feministky, pre ktorú sú chlapi gotickí podivínski samotári, papučiari v kockovaných košeliach, alebo bezcharakterní záletníci (ktorých treba potrestať smrťou!). Komiksovo ladené zobrazenie sveta dievčenského dospievania je roztomilé a režijne nápadité, no zmysluplnosť príbehu vo forme celovečeráku, a obzvlášť jeho vyvrcholenia, je chabá. (08.07.2011)

Pocity k tomuto filmu mi najlepšie pomohol vyjadriť tento komentár - "Lollipop Monster vydrží plně dráždit všechny vaše smysly celou hodinu a půl. Jako zážitek ve vás pak zůstane ještě mnohem déle a to i přesto, že žádnou zásadní myšlenku film vlastně nakonec nesděluje." - bohužiaľ však v tom zmysle, že sa s ním absolútne nestotožňujem. Jediné, čo bolo hodinu a pol dráždené boli moje nervy, ktoré sa darmo snažili pochopiť správanie 15-ročných blbiek. Tú emo som ešte ako tak chápala.. ale všetko má svoje hranice. A zážitok..? Čo? Z čoho? Stratila som niť. (20.08.2013)

V kontextu filmů o dospívajících rebelkách výjimečný snímek, protože dívkám nepodsouvá tradiční hodnoty, ani je nedémonizuje (jako to dělají např. německé "Wir sind die Nacht" či "Abgefahren"). Nejen, že hrdinky zde vyprávění nesměřuje do náruče opačného pohlaví, ale navíc poměrně otevřeně a bez hodnotících tónů se dotýká témat, která cílové publikum zajímají, jako je heterosexuální i lesbický sex, vymezování se vůči módním trendům a absurdita nefunkčních rodin. Podobně také celková afektovanost, formální přeplácanost a pestrobarevná stylizace rezonují s pohledem náctiletých děvčat na svět. Ač má film prvky emo, proti tomuto módnímu směru se rázně vymezuje jeho zesměšněním v postavě teatrálně trapného bratra jedné z dívek. Podobně jako v "Sucker Punch" či "Hanna" zde naopak převládá pestrost trendů přejímající z různých mód prvky skládající dohromady pluralitnější, ale současně osobitější styl. (08.07.2011)

Někdo si pustí metal ve svém temném pokoji, někdo do růžových sluchátek. Někdo maluje tmavé siluety na depresivní obrazy, někdo si přemaluje svůj dívčí pokoj načerno. Ale každý se nějak potřebuje vyrovnat s dospíváním, problémy v rodině a okolí, smrtí... Je jedno jak - hudbou, přátelstvím, sexem, řezáním si do rukou, nenávistí, hádkami, experimentováním... A některé věci se nejlépe vyřeší jen jedním způsobem - tvrdě, přímo, navždy:-) Tvrdá komedie s obrovským nadhledem a hlavně pochopením vám i díky své vtipně atmosferické grafické stránce nedovolí spustit oči z plátna a přestože vás možná bude chvílemi mást, kam celý příběh směřuje, konec vás vrátí zpět na cestu bláznivého nadšení a užívání si snímku. Při titulkách pak už jen zíráte s obdivným výrazem a nevěřícným úsměvem na běžící růžovo-černá písmenka...;) (06.07.2011)

Prý že jako sedmikrásky Věry Chytilové... Člověk pak čeká opravdu hravou a proměnlivou formu, zajímavé téma, netradiční pojetí, existenciální rozměr... Lollipop monster je emo videoklip a děj připomíná klišé německého televizního thrilleru. Forma není nijak výbušná. Když si film hraje na komiksovost geniálního Scotta Pilgrima, tak nijak nedosahuje jeho kvalit, animované sekvence tu jsou k ničemu, videoklipové sekvence jsou jen ty nejtrapnější mtv klišé, vsuvky jako z 8mm pásu také nepůsobí zrovna originálně. A stejně je těchto výpůjček z jiných médií málo (pokud na tom někdo chtěl stavět styl filmu). Takže nakonec si divák uvědomí, že kouká na celkem nudný film o dvou zdánlivě protikladných holkách, které najdou společnou řeč a řeší své problémy, kouří, řežou se, brečí a šukaj dospěláky. Vyústění celého filmu pak má být už jenom cool. Hlubší snahu o proniknutí do ztrápené dušičky dnešních teenagerů poskytne jedna epizoda britského seriálu Skins (alespoň první sezóny). Jedna epizoda britského seriálu Skins nabídne mnohem víc hry s formou, nabídne hlubší existenciální rozměr a dokonce si zachová i svojí pozérskou coolovost, nadsázku i úctu a rovnocennost při snaze teenagery vykreslit. (10.07.2011)