Kabaret

Po sezóně 1972 se Akademie nechala utáhnout na vařené nudli a rozdala kupu sošek, bohužel nejen v technických kategoriích, do rukou lehce zapomenutelného muzikálu, který sice nabízí překvapivě vypointovaný vztahový trojúhelník, ale po technické stránce místy nečekaně zmatenou choreografii a po vypravěčské zase rozpačité rozuzlení. Do duše postavám divák pronikne jen skrze Yorkova Briana a aura celé show je natolik neprostupná, Liza Minelli nesympatická a vizuál až nepříjemný. Celé vyznění směrem "Svět kolem nás je kabaret!" je pak v duchu celého filmu silně neuspokojující. (18.05.2007)

Muzikál, o kterém jsem toho doposud moc neslyšela na to, kolik má ocenění... Ale podívala jsem se s chutí. Liza Minneli byla výborná a sexy, což se určitě hodilo. Moc se mi líbilo, jak ve filmu ukázali Německo třicátých let, celou tehdejší společnost, problémy té doby, které jako by ještě nesměle bublaly pod povrchem a každý před vzrůstajícím násilím přivíral zatím oči, a do kontrastu postavili oslňující kabaret, kde vtipně a výstižně tohle všechno komentovali. Nápad fakt skvělý, ale na druhou stranu by muzikál měly táhnout i písničky, a ty se mi tady moc nelíbily. Škoda, potom to ztrácí své kouzlo, ale celkově je to pořád moc fajn film. (16.06.2013)

Skvostně dekadentní. Tak popisuje Sally své umělecké působiště, kabaret Kit-Kat Club v předválečném Berlíně, ale dal by se tak popsat i celý film. Kabaret, místo pro většinu zvrhlé, nechutné, nepřístojné, jízlivé, odvážné je tu ukázán jednak jako místo, kde se potkávají i lidé zajímaví a nezkažení ( ústřední milenecká trojice) ale zároveň jako místo reflektující tehdejší napjatou situaci ohledně nastupujícího režimu fašismu a celkové nejistoty. Silný děj milostné dvojice učitel-tanečnice je tu protkán glamrockově laděnými tanečními a pěveckými čísly, které na první pohled děj nikam neposunují a zdají se tak být jakoby " násilně vloženými " , ale Sallyin postoj a herecký projev se během nich mění v závislosti na událostech mimo kabaret. Silné, smutné, veselé, prostě skvostně dekadentní ... (07.05.2009)

Já takovej druh filmů nemám moc rád - kde jsou takový šarády a zpívání. Ale teda myšlený to nebylo vůbec špatně. Obzvlášť si dovedu představit, že v době, kdy to bylo natočený, to mělo celkem zásadní pobuřující reakce (kvůli tomu přístupu k sexu, chlastu a všemu). Navíc je v tom docela dobře zakomponovanej odpor k náckům. Liza Minnelli podává přes svůj neobyčenjě škaredej vzhled (kterej se s přibývajícíma rokama ještě víc a víc zhoršil) zajímavej hereckej výkon, hlavně ty výrazy v obličeji při tom zpěvu (hledal jsem nějaký chyby prozrazující, že to nezpívá přímo před kamerou na živo a bylo to fakt těžký). A ten konferenciér byl záživnej. Takže trauma z toho nemám, ale psa bych v dešťu pro to do půjčovny už asi neposlal. Ani kdyby bylo hezky. Památnej dialog: "A proč s ním teda nešoustáš?" "Šoustám." "Já taky." (31.03.2007)

Tak trochu jiný muzikál. Po muzikálu by člověku mělo být do zpěvu, měl by mít chuť tančit. Po tomhle jenom sklopíte oči a na pár minut ztichnete. I když uznávám, že film má pár hluchých míst a celá ta dějová linka o milostném trojúhelníku i přes svou nekonvenčnost (bisexualita mezi muži, potrat) působí tak nějak mdle, musím hodnotit plným hodnocením, protože za a) všechny nudnější pasáže jsou více než vykompenzovány těmi přeúžasnými (např. střihy kabaret vs. realita, Joel Grey) a za b) tohle je naprostá srdcovka. Pochopí to jen ti, co jsou stejně jako já fascinováni slaďoučkou, perverzní a vykloubenou atmosférou kabaretů předválečného Berlína. Protože právě v tomhle je Kabaret dodnes fascinující - v budování atmosféry podniků, kam se lidé utíkají před problémy všedního dne. Ať už se vám přes den stane cokoli, večer nasaďte úsměv a přijďte do kabaretu! Z objektivního hlediska za čtyři, ale... víte, já jsem vždycky chtěl být kabaretiérem. Nuže... willkommen, bienvenue, welcome! (18.05.2007)