Přední linie

Proč? Nač? Jak? Nikdo, a to myslím opravdu vážně, neumí ukázat absurditu války tak jako Jihokorejci. Teď jsme dokoukali a já místo jedné dvojky vína musela dát dvě. Jinak bych to snad nezvládla. Poslední půlhodina mě zase jednou srazila do kolen. A první "nehistorická" role Lee Davida, v které jsem ho viděla, je nezapomenutelná. (03.05.2013)

"Zastavte veškeré nepřátelské aktivity na všech frontách. Opakuji. Zastavte veškeré nepřátelské..." Tihle kluci korejský prostě vědí jak na mě. Beze srandy, jeden z nejlepších (proti)válečných filmů, který jsem kdy viděl, kdy se naprosto makabrózní scény útoku prolínají s těžce osobními záběry vojáků, kteří vlastně ani pořádně neví, za co bojují, ale rozkazy se přece plnit musí. Ve filmu je hodně znát, že se Korejci skutečně snaží přijít na podstatu korejské války, kdy proti sobě bojoval (vlastně bojuje, protože jsou dodnes ve válečném stavu) jeden národ. Silný snímek o nesmyslnosti válek. "Na něco se tě zeptám. Na tohle ses mě ptal před třemi lety. Víš, proč prohráváte? Protože nevíte, proč bojujete! Tak proč bojujeme? "Věděl jsem to. Věděl jsem proč. Ale... Už je to příliš dlouho. Zapomněl jsem." "Ty jeden hajzle." (20.03.2012)

Kvalita výpravy u korejských filmů je asi jeden z mála důvodů, proč vlastně sleduji jejich tvorbu. Občas se stane něco příjemného a dokáží vytvořit perfektní záležitost - Pouta války / Taegukgi hwinalrimyeo. Ostatní tvorba na tom ale je trochu složitěji. Přední linie / Gojijeon je trochu komplikovanější záležítostí, má více postav, takový nějaký zmatenější příběh s několika flashbacky, které jsou na filmu asi nejzajímavější částí. Jako vždy je válka vyobrazeno příkladně, ale těchto několik pozitiv nedokáže vynahradit fakt, že se jedná o přetaženou "nádheru"! (05.03.2013)

Moc hezký příběh, na kterém oceňuji především to, že není jednostranný. Nemá jen jednoho hlavního hrdinu, má jich několik. Proto si každý může vybrat toho svého. Tím, že se film nezaměřuje na jednotlivce, ale na celek, je to pro diváka ještě bolestivější a intenzivnější. Vedle skvělého Go Sooa a Shin Ha Gyuna, musím zmínit ještě (zatím) ne příliš známého Lee Je Hoona, který mě film od filmu těší víc a víc. Když člověk nabídne své srdce dobrému válečnému filmu, musí počítat s tím, že ho může mít na konci zlomené. A přesně to se mi stalo. Hun Jang mě opět nadchl. Hodně silný zážitek. 5* (04.02.2013)

V poslední době jsem si dal za úkol opět o kousíček dál pokročit ve sledování jihokorejské filmové tvorby. Tato země již za minulé roky vyprodukovala pár poctivých snímků z tohoto žánru, proto jsem se na Gojijeon velice těšil. Téma Korejské války odehrávající se v 50.letech 20. století opět nezklamalo, člověk se dozví nějaké nové informace, líbilo se mi, že film dokáže nabídnout kromě strhujících válečných scén i slušnou řádku dialogů, jež vás donutí k zamyšlení. Celkový zážitek umocňuje krásná hudba, na to je vždy u Korejců spolehnutí. A ten adrenalinový nášup na konci, to byla slast sledovat, jen očekávejte, že se nebude konat žádný happyend. V porovnání s jinými snímky z těchto končin (Mai Wei, Pouta války, Pohwa seguero) to trošičku ztrácí, pořád se ale jedná o něco, co může nabídnout nesporné kvality. 7,5/10 (20.09.2021)