Svatyně

Dário Argento presents velkou nudu!!! Jak si mohl mistr Argeneto vzít pod svou záštitu takový paskvil, vážně nechápu. Dokonce filmu dodal i své oblíbené rekvizity v podobě hudby od Goblinů(tentokrát se nedají poslouchat ani oni), své dcery Asii a dokonce spolupracoval na scénáři. Jenže film je od začátku až do konce špatný, nudný a působí neskutečně lacině(dobře no až na tu gotickou katedrálu) a odfláknutě. Proč proboha režisér točí film okolo 2 hlavních aktérů a pak to s nimi tak nekutečně zazdí a začne se věnovat úplně nečemu jinému?? U takovýchto horrorů je důležitá aspoň atmosféra, ani ta se bohužel nepodařila vybudovat. S popisem už raději končím, protože je to jen plýtvání slovy. Absolutně nechápu, jak pak Soavi dokázal natočit výborné Dellamorte Dellamore. (07.10.2009)

Dokud nebyli vypuštěni démoni, tak jsem si podívanou užíval. Zejména prolog je výborný. Poté se z toho stala víceméně nuda. Filmu by výrazně prospělo prostříhání prostřední části. Co se týče plusů, potěšila mě mladá Asia Argento, pěkné záběry - kamera je celkově na velmi dobré úrovni, a hlavně hudební složka. Kombinace Philipa Glasse a Goblinů nemohla dopadnout jinak než výborně. Škoda méně kvalitního scénáře. Argento má na svědomí mnohem lepší kousky. Spíš než Svatyni doporučuji výborného a tématicky podobného Vládce temnot od Johna Carpentera! (30.10.2014)

Fantasy? Tak to si nemyslím, alespoň nevidím hlavní znaky žánru: meč a magie.... Strašidelný horror? Ani ne, ale atmosférický určitě. Přiznám se, že tyhle mírně tajemné filmy z italské produkce prostě miluji! Úvodní scéna s křižáky je naprosto úchvatná, patřičně syrová - nejen useknutá hlava skákající pod kopyty koní, ale především zasypávání masového hrobu, kde očividně nejsou všichni mrtví. Děj přenesený do současnosti má hlavní motiv hledání - co skrývá kostel (nádherná gotická stavba), co značí stupňující se napětí a neklid, odkud se k nám natahují zatím neviditelné pařáty zla a proč... S gore efekty se šetří, což není na škodu. Každopádně scéna se sbíječkou vypadá hodně opravdově, nešťastný pád z okna rovněž. A nejpůsobivější pro mne je monstrum poskládané z živoucích lidských těl....Pravda, Ďábel nevypadá nejstrašidelněji, ale zajímavý je. Občas si říkám, proč právě Italové mají v rámci Evropy tak brutální filmy....národ s tak úžasnou kulturní tradicí! Aha, ale taky národ Caliguly, Nera a dalších hrdlořezů ( bohužel i Mussoliniho)... (16.08.2010)

Pri Soavim je to zložité. Respektíve sám si to robím zložitým kvôli kontextu, v ktorom ho vnímam. Filmy Cemetery Man a Deliria (podľa mňa jeho najlpšie) ho stavajú do pozície atypického hororového revizionistu. Filmy ako Svätyňa (alebo neskoršia Sekta) ho naopak ukazujú ako režiséra, ktorý vie skrátka poctivo napĺňať žáner a divácke očakávania. Svätyňa reprezentuje to lepšie z talianskeho horroru konca 80-tych rokov, je vťahujúca a veľmi atmosférická, Soaviho v prvom rade stále neopúšťa schopnosť budovať veľmi zapamätateľné obrazy a podmazávať snímku výborne padnúcim soundtrackom, ale naďalej budem stáť za jeho viac pravidlám sa vymykajúcimi filmami. Overall, vo Svätyni sa oplatí počkať na jedno z naj kinematografických vyobrazení satana. (31.10.2022)

Ďalší Soaviho režisérsky pokus sa snaží byť tak veľmi tajuplný a desivý, až nudí. Je to skôr zlepenec surrealisticky podaných scén a aj napriek ďalšej hororovej kapacite, ktorá sa na filme podieľala - Dario Argento - kvality snímku tomu veľmi nenapovedajú. A rozhodne som čakal viac brutálneho gore. A tak chválim aspoň soundtrack, na ktorom sa podieľali kvality ako The Goblins alebo Philip Glass, ktorého úžasná skladba Floe je geniálna a je počuť napríklad aj v záverečných titulkoch. (14.02.2011)