Dvě ďábelské oči

Dve z najväčších mien hororovej kinematografie, sa rozhodli pracovať na poviedkovom snímku, každý zvlášť a každý po svojom. Ich majstrovský talent tu ale príliš nebadať. Romero sa vrátil ku svojím obľúbeným zombies a Argento si zgustol na akomsi mixu gialla a nadprirodzeného (?) motívu. Obidva príbehy sú nezáživné a neobsahujú tú správnu konzistenciu žánrových prvkov. Podarené Saviniho make-up efekty, aspoň čo to zachraňujú z podpriemeru. (11.06.2017)

Docela o ničem.. Romero to vyloženě prokaučoval- jeho povídka je slabá, nevýrazná a já moc nemusím A.Barbeau. Argento je na tom o poznání lépe, dokázal do toho vpašovat více odkazů na Poeovu tvorbu, má k ruce lepší herce, ale pořád je to takové nějáké humpolácké a přes svou jednoduchost bych řekl překombinované. S Poem je to prostě těžké, už je to staré, samo o sobě to už moc neděsí (pokud to nevezme do ruky někdo tak osobitý jako Švankmajer) a převody do moderních adaptací většinou nedopadají bůhvíjak zdařile (protože ať se na to nabalí cokoliv, pořád to je v základu většinou jen jeden disturbing nápad, který tenkrát fungoval jen proto, že to Poe uměl správně napsat.) (05.11.2014)

Romerova povídka je dobrá, Argentova úžasná. Zejména ona je přesvědčivým důkazem toho, že hororový žánr není jen nějakou nehodnotnou přehlídkou hnusu, ale může zahrnovat i díla, která jsou velmi poetická a esteticky vytříbená. Poe, jakožto vrcholný představitel literárního temného romantismu, který dodnes neztratil nic na své působivosti, by z ní měl jistě radost. (18.04.2013)

Kdybych měl Due occhi diabolici shrnout fotbalovou terminologií vypadalo by to asi takto. V první půli byl k vidění matný výkon týmu horror hrajícím v červenočerných dresech a zajímavé momenty přišly až v poslední desetiminutovce poločasu. Po přestávkovém uragánu v šatně nastopilo mužstvo do druhé půle jako vyměněné, kouč E.A. Poe stáhl ze hriště nevýrazného Romera a pustil do hry slavného tvůrce hry Daria Argenta známého svou nezaměnitelnou technikou, který bušil do soupeřovy obrany a přidával jeden světlý okamžik za druhým, až postupně celkový dojem hry svého mužstva v zápase dočista změnil... První povídka, bohapustá romerova nuda je smetena z plátna fantastickou druhou částí..... (07.01.2009)

První, Romerova, povídka není špatná, ale "Případu pana Valdemara" něco chybí. Šťáva, barvitost, pořádné vyvrcholení ... To Dari Argento se svým úkolem vypořádal o moc lépe. "Černá kočka" je barvitá, úžasná visuálně, nenudí a Harve Keitel je skvělý. Dalo by se říct, že žák překonal učitele. | PŘÍBĚH PANA VALDEMARA - 40% X ČERNÁ KOČKA 80% (24.12.2007)