Dvě ďábelské oči

„V každom z nás je niečo zvrátené.“ Čo sa stane, ak v jednom poviedkovom filme spoja sily režisérske legendy hororového žánru Dario Argento (Suspiria, Phenomena) a George A. Romero (Noc živých mŕtvych, Úsvit mŕtvych) a za predlohu si vyberú dve poviedky kultového amerického spisovateľa a básnika Edgara Allana Poea? Prekvapivo... nič extra. Kým Romero rozpráva príbeh o jednom príliš zhypnotizovanom čipernom starom pánovi, Argento sa na nás obracia prostredníctvom Harveyho Keitela s príbehom o mačke. Obidve poviedky (teda Prípad M. Valdemara a Čierny kocúr) sú v snímke prevedené do súčasnosti a vyšli aj v slovenskom preklad (vo viac ako 600-stranovej Poeovej zbierke z polovice 80. rokov). Obidva filmové príbehy dohromady vytvárajú atmosférický a hriešne krvavý súlad, mňa však dostatočne neoslovili. (09.02.2008)

Povidkovy film na motivy pribehu E.A.Poea. Prvni povidku nazvanou The Facts in the Case of Mr. Valdemar reziroval George Romero a opravdu me zklamala. Pribeh jsem samozrejme znal, zfilmoval ho uz minimlane Roger Corman a to docela dobre. Tesil jsem se s cim prijde Romero, ale on jej pouze presunul do soucasnosti a doplnil o nejaky ten krvavy efekt. Bohuzel je to cele hrozne natahovane, skoro celou dobu se nic nedeje a herci jsou opravdu silne podprumerni. Spis to vypada jako do nekonecna natahovana slabsi povidka z Amazing Storyes. Velka nuda. Ale pak prijde na scenu jine reziserske eso - Dario Argento - a vse je uplne jinak. Uz prvni minuty jim zfilmovane povidky The Black Cat, kdy fotograf Rod Usher (v podani Harvey Keitela) pracuje na fotkach mrtve zeny, kterou rozpulilo kyvadlo, davaji tusit ze tentokrat se budeme bavit. Argento svou cast filmu nacpal odkazama na ruzne prace E.A.Poa, sam jsem poznal jen ty nejznamejsi (Berenice, Zanik domu Usheru, Lenora, Annabel Lee). K tomu pridal skvelou kameru a kvalitni maskerskou praci Toma Saviniho (mihne se v male rolicce inspirovane prave Berenici) a cele to podtrhl dobry Keiteluv vykon. Jinak pribeh o nenavisti ke kockam a zarlivem manzelovi zustal zachovan, snad jen snova sekvence s narazenim na kul pusobila trochu rusive. Doporucuju zapomenout na Romerovu povidku a pustit si film od prostredka, zazitek bude perfektni. (26.09.2004)

!!! ---- SPOILER ---- !!! U Romera poteší hlavne to, ako suveréne preniesol baroknú atmosféru Poeových poviedok do druhej polovice 20. storočia. V jednom momente ma dokonca zaskočilo auto na ulici, tak veľmi som sa ponoril do doby o tých približne 200 rokov späť. S príbehom je to slabšie, čo však v súvislosti s vyššie uvedeným neprekáža - je predsa jasné, kam bola zameraná najväčšia pozornosť. The Facts in the Case of Mr. Valdemar pôsobí ako čítankovo zvládnuté hororové cvičenie pre základné filmové školy. Neosobné, ale šikovné. Silné 3*. --- To Dario Argento je už iná káva. Na svojej miniatúre The Black Cat jednoznačne dokazuje, že má spomedzi všetkých talianskych kolegov svojej generácie najväčší talent, ktorému k dokonalosti chýba jediné - kašle na logiku (možno naschvál, aby ho z tej jeho milovanej komunity nevyobcovali...). Nie však v tomto prípade! Z odkazu Edgara Alana Poea síce zostali len zdrapy doslovných narážok, príbeh sám je však bezchybný - súčasný, ba dokonca moderný. Jednotlivé obrazy sú ohromujúce a výrečné, no vytvárajú iba sériu náznakov, ktoré u každého diváka môžu viesť k objaveniu iných odtieňov tohto príbehu. Veľký podiel má na tom tiež prejav Harveyho Keitela, ktorému nerobí najmenší problém presvedčivo vykresliť aj takýto extrémny a nevypočítateľný charakter, akým je fotograf Usher. Toho nakoniec stihne nádherná, starosvetská spravodlivosť, čo je v rámci žánru opäť krajne ojedinelý, zato ale divácky plne uspokojivý moment. Bezmála 5*! (07.10.2007)

Kdybych měl Due occhi diabolici shrnout fotbalovou terminologií vypadalo by to asi takto. V první půli byl k vidění matný výkon týmu horror hrajícím v červenočerných dresech a zajímavé momenty přišly až v poslední desetiminutovce poločasu. Po přestávkovém uragánu v šatně nastopilo mužstvo do druhé půle jako vyměněné, kouč E.A. Poe stáhl ze hriště nevýrazného Romera a pustil do hry slavného tvůrce hry Daria Argenta známého svou nezaměnitelnou technikou, který bušil do soupeřovy obrany a přidával jeden světlý okamžik za druhým, až postupně celkový dojem hry svého mužstva v zápase dočista změnil... První povídka, bohapustá romerova nuda je smetena z plátna fantastickou druhou částí..... (07.01.2009)

Romerova povídka je dobrá, Argentova úžasná. Zejména ona je přesvědčivým důkazem toho, že hororový žánr není jen nějakou nehodnotnou přehlídkou hnusu, ale může zahrnovat i díla, která jsou velmi poetická a esteticky vytříbená. Poe, jakožto vrcholný představitel literárního temného romantismu, který dodnes neztratil nic na své působivosti, by z ní měl jistě radost. (18.04.2013)