Dracula Has Risen from the Grave

Hammerovský standard šedesátých let s tradičními principy příběhů o upírech. Christopher Lee v jedné ze svých nejznámějších rolích série s Drakulou. Obvyklý design gotického hororu: Drakulův hrad, vystrašení venkované, energický monsignore (který ví, jak na upíry), kráska (která nezapře módu 60. let) v centru zájmu temných sil, obvyklé naivní scény, (kdy např.člověk prokáže větší sílu a zručnost než stvůra ze záhrobí). A ovšem též charakteristické kulisové efekty, z nichž zvláště ty na střechách domů byly velmi zdařilé. V závěru uslyšíme latinský Otčenáš se silným anglickým přízvukem. Statečný milující mladík, ateista, snoubenec té krásky, se nakonec pokřižuje. (12.06.2011)

Tak tenhle díl mne tedy dost zklamal. Ze začátku zajímavé, ale kdesi v polovině se to zaseklo a už to byla nuda. (Asi tam, kde Dracula zaútočí v parku a je jistojistě den, skrz stromy prosvítá slunce...od té chvíle je děj takový nijaký.) Všimněte si na začátku, chlapec nechá kolo přede dveřmi kostela, za chvilku přichází kněz a ejhle, kolo už je fuč :-) (29.08.2006)

[OBSAHUJE SPOILERY] Vlhký sen všech radikálnějších křesťanů - ateista se na konci pokřižuje! Trololo momenty tu nabývají na vrcholu, kladné postavy jsou úplně všechny strašné a Christopher Lee pronese dohromady tak patnáct vět, avšak i přesto pravítkuje nemálo a zejména jeho skon je pastva pro oči. A mám temné podezření, že situování snad téměř všech hammerovských Draculů do Německa má jediný důvod a to dělat si legraci z Germánů. (30.03.2013)

Hammer. Dracula bez Cushingova Van Helsinga, to je jako Frankenstein bez svého monstra. I to studio Hammer provedlo a bylo to stejně fajn, vznikl dobrý film, ale prostě něco tomu chybělo. V plejádě kladných postav jsem totiž nenašel nikoho sympatického, monsignore je hrozně nevýrazný, hlavní hrdina - chudý, ale chytrý chlapec dvořící se monsignoreho neteři - vyloženě protivnej floutek na pěst a Veronica Carlsonová (kromě toho, že je opravdu tak hezoučká, že ji o rok později znásilňoval i Frankenstein) je jenom tupá nanynka. Zaplaťpánbůh za Draculovy krvavé oči a Zenu, jedinou životnou postavu z plejády jednorozměrných figurek, která skončila tak ošklivě (nebudu spoilerovat, ale co s ní, to padlý kněz vyřešil originálně a nečekaně ohavně, tleskám). Příběh je klasicky ze slabšího soudku, začne tajemně a atmosféricky, i když pak ztrácí dech, ale všechno táhne nahoru skvělá podzimní hammerovská atmosféra, zářivě rudá krev, stylizované kulisy a vcelku efektní závěr. Na to, že jde už o čtvrtý díl série, si draculovská řada drží obdivuhodně vysokou úroveň a v mých očích zastiňuje i sedmidílnou ságu o baronu Frankensteinovi. (07.12.2014)

Překvapilo mě to, ale že Hammer natočí roku 1968 nejnáboženštější díl série, to bych skutečně nečekal. Ve třetím dílu bojuje s Drákulou řekněme pokrokově smýšlející kněz, ale tady už je to vyšší církevní hodnostář, představitel establishmentu a patriarchátu. V roce 1968 je nečekané, že je taková postava vykreslena kladně, jako jeden z hrdinů, jehož definující vlastností nakonec ovšem není zbožnost, ale takřka otcovská starost o svou neteř. Druhým hrdinou je student, který je a teď se podržte, ateista! A ten zjišťuje, že proti absolutnímu zlu se svými vědeckými poznatky bez víry nevystačí. Naštěstí nás tvůrci šetří nějakých zdlouhavých disputací na téma jestli Bůh je nebo ne, ani tu nenajdeme nějakou velkou manipulaci, přesvědčující diváky, aby po zhlédnutí filmu mazali do kostela. A přes to všechno je tenhle díl dobrý. Tedy hlavně, pokud jsou na scéně Christopher Lee, Rupert Davies jako onen kladný kněz a krásná Veronica Carlson jako jeho neteř. (20.07.2022)