Zakladatel

To se nám tu ale zase vyrojila banda angažovaných zdravovýživnářských pičusů, co si vztekle poprskala monitor rozžvýkanou brokolicí s tofu! Doufám, že při tom vašem tolik kůl a uvědomělém házení hoven do větráku zachováte analogický kokotismus, až natočí filmík o zakladateli Tesca nebo klidně i sítě večerek v Kurvě stověžaté 1. Tam vám totiž, pokud má Mekáč zrovna zavíračku a vy spěcháte, bez zardění bleskově prodají třeba Endyho šizený rohlík s vlašákem, které vás otráví, otyjí a zabijí asi tak dvakrát rychleji než Bigmek, jestliže je jak vymatlaní čuráci budete žrát třikrát denně. Nehledě na to, že se po nich ještě před tou strašlivou globalizační smrtí solidně vyserete z podoby. Takže, pokud spásáte výhradně dusičnany a těžkými kovy prolezlý „bio“ jetel, abyste měli zelená hovna, prosím, dobrou chuť, je to vaše volba. Ale jestli mi při tom budete kérovat do mých oblíbených potravin, pravidelně vám skáknu někam do Babitchova pochcat políčko. Mek je prostě kvalitní mňamka a ani trochu mi nevadí, že ho založil slizký zmrdeček, co v nejlepších intencích amerického snu bezskrupulózně ojebal dva autistické vidláky o nouhau i farmu, í-áj-í-áj-ou. Tento hezky retronatočený, svižný a poměrně zajímavý film s krásně odporným Míšou Kýtnem mu rozhodně pomníček nepostavil, i když se tvůrci místy evidentně trochu báli vykreslit toho zkurvysyna úplně naprudko. Ale to je naprosto pochopitelné, mohlo se jim totiž dost dobře přihodit, že by u toho filmování přišli o keterynk rychleji, než by řekli „nutriční hodnota“, a štáb by pochcípal hlady. (22.02.2017)

Abychom si rozuměli - o Mekáč se zajímám asi jako Krteček o sluneční brejle, protože moje představa o jídle se od ohřátýho kusu krávy v ubrousku trochu liší. Takže až díky tomuhle filmu jsem se seznámil s historií amerického pohostinství, a to právě kdo ví, jestli to bylo podáno reálně se vším všudy. Buď jak buď, lidi jako Kroc by mixéry neměli prodávat, měli by se v nich rovnou mixovat, bratry Mekáčovi je mně pak upřímně líto, protože narazili na člena Síně slávy hajzlů všeho druhu. Dost možná by měl povýšit na předsedu. Důležitý je opakovat pořád dokola slovo rodina, to jde pak všechno. Že, Andreji? (02.02.2017)

Klasicky zivotopisny film, ktoreho hlavnym problemom je, ze jeho hrdina je absolutne nezaujimavy. A to napriek tomu, ze ho hra exBatman, ktory sa snazi konecne ziskat Oscara. Bohuzial s takymito tuctovymi projektami sa mu to nepodari. Ovela zaujimavejsi ako cely jeho pribeh je niekolkominutova scena v ktorej mu bratia McDonaldovi opisuju ako prisli na pasovy spôsob vyroby hamburgerov. Jeho sukromie tu je uplne minimalizovane a v tych par scenach, ktore sa mu venuju, film pôsobi akokeby sa uplne zastavil. Uz v polovici filmu somm si nevedel predstavit o com to bude dalej. Nakoniec vysli na povrch nejake tahanice medzi nim a bratmi McDonaldovymi, ktore absolutne necakane (pokial ste este nevideli ziadny film) vyhral exBatman. Holt dalsi film, ktory ukazuje, ze jedna vec je prist s nejakym dobrym napadom a druha ovela dôlezitejsia vec je vediet to predat ludom. Takze film vôbec nefunguje po dramatickej stranke, ale da sa raz bez problemov prezit, pokial ho budete brat ako jednoduchy dokument v ktorom sa dozviete par veci zo zakulisia vzniku jedneho imperia s chutnym ale nezdravym zradlom. 5/10. (12.06.2017)

Pro někoho pobuřující, pro jiného inspirativní a hlavně pro všechny brutálně zajímavý a skvěle zahraný film. Keatona mám velmi rád a role potravinářsko-nemovitostního Jobse mu naprosto sedla. Příběh o nekonečně ambiciózním člověku, který se vytrvale hnal za svým americkým snem. Neskutečně mě bavilo sledovat počátky vzniku celého potravinářského řetězce. Od řešení toho, jak vyrobit hamburger co nejrychleji, přes brutální expanzi, až po nelítostný boj o duševní vlastnictví, respektive jeho krádež. Je trošku smutné, že v tomto případě byla kvalita převálcována kvantitou. Ray Kroc zavedl v jídelním lístku takové "zlepšováky", že většina produktů, které do svého žaludku dostanete má původ čistě jen v chemické laboratoři. Podle informací v závěru dnes McDonald úspěšně tráví asi 1 % planety. Pochybného obsahu potravin se snímek taky dotkl, ale nijak zvlášť tuto oblast raději nerozváděl. Svým zaměřením se jedná hlavně o takovou glorifikaci vytrvalého podnikatele. Osobně nejvíce oceňuji obrovské množství informací točících se hlavně kolem událostí, které stály za samotným vznikem myšlenky. Taktéž se mi líbilo, že tvůrci vsadili na fakt, že se v civilizovaném světě nenajde nikdo, kdo by o McDonaldu nikdy neslyšel, takže diváky vhodili bez zbytečného úvodu ihned do víru dění a on se s takřka nulovými předchozími znalostmi ani na okamžik neztratil. Děj je opravdu skvěle vystavěný. Film má skoro dvě hodiny, a přesto utekl neskutečně rychle a já v něm nezaznamenal jedinou pasáž, ve které by mě nebavil. Plný počet nedávám pouze proto, že ve snímku scházel nějaký moment, který by ve mně vyvolal emoce nebo mi vyrazil dech. (27.04.2017)

,,KAŽDÝ NÁŠ HAMBURGER MÁ DVĚ OKURKY...“ /// Chcete slyšet ten příběh? Takhle se totiž rodila symfonie efektivity fast foodovýho občerstvení… Podnikatelská příručka, aneb zdokumentování (jednoho) americkýho snu. Novokoukanej příběh žrádelní společnosti (kterou vobčas navštívím) má ještě eso na place – Keatona! Na jedno mrknutí a poučení se. Bude stačit vědět, že ambice jsou podstatou (podnikatelskýho) života? A jestli máš zbytečnejch cca 20 mega, napiš! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Biografii „Grinding It Out“, kterou v roce 1977 sepsal Ray Krok, neznám. 2.) Jsem nadšenej čtenář a posluchač „Síly pozitivního myšlení“. 3.) Při životě mě drží vytrvalost. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (06.07.2017)