Princezna za tři koruny

Hrozná, nezajímavá, ukřičená a zcela poťouchlá pohádka o království, které opustí král s královnou a zůstane mu vládnout jejich syn spolu s ujetým rádcem. Jejich nicnedělání přeruší princezna ze sousedního království, která se řídí věštbou z kostek a věří, že právě zde potká lásku i bohatství. Jde přesně o takovou pohádku, která je zcela trapná a hrozná, ačkoli by obsazení napovídalo o opaku. Děs. Hudba: Pavel Hrubeš (03.02.2013)

Název pohádky může evokovat, že se jedná o princeznu, co poskytuje sexuální služby za příznivé ceny. Je to však mýlka, nejedná se v žádném případě o měnu, nýbrž o korunovační klenoty, i když sličná Kamila Špráchalová v roli princezny by jistě neměla nouzi o amorální klientelu. Nacházíme se v chudém královstvíčku, které právě opustil král (Pavel Zedníček) s královnou (Růžena Merunková), aby hrad i s jeho nedostatky přenechali svému synovi. Princátko na to nebude až tak sám, na hradě s ním zůstal věrný sluha, který dokáže zastat hned několik dalších funkcí. A po odchodu veličenstev se okamžitě pasuje na rádce prince. Pohádka je to komediální, pomíjí záporné postavy a rozjíždí kolotoč humorných situací a zabrousí i do tzv. převlekové frašky. Hlavními protagonisty bláznivého humoru jsou Michal Dlouhý a Petr Nárožný. První jmenovaný svými převleky nahrazuje absenci panovníků na hradě, ten druhý si troufne i na to být v jednu chvíli bezhlavým zjevením. Bylo to ukřičené i pitvořivé, prostě ztřeštěně pojaté. Hradní prostory nahrazuje jedna studiová místnost, kde se mohutně šetřilo na celém interiéru a vybavení má zastoupení jen v tom nejnutnějším. Abychom nebyli ochuzeni o dva tyčící se hrady, princezna totiž pochází ze sousedního království, kamera před nahlédnutím do interiéru vždy střídavě švenkuje na dva hradní monumenty. Po technické stránce je vše dokonale úsporné. A pro milovníky stínů mikrofonů se také najde scéna. Tahle tv pohádka, velmi skromná svými náklady, měla štěstí na dobré herce. A ti z ní udělali v režii legendárního televizního režiséra Jana Bonaventury, pro něhož to byla rozlučka s tvůrčí kariérou, relativně zábavný tyjátr, co rezignoval na velké dějové manévry a disponuje explozí energického humoru. Z průměru se však nedokáže ani na okamžik vymanit. 5/10 (07.04.2023)

Tahle pohádka je snad zhulená. Toho jsem si před cca deseti lety, kdy tuto pohádku dávali naposledy, nevšiml. Každopádně, pokud se chcete pobavit a přistoupíte na to, že je tohle šílenost nad šílenosti, tak budete smíchy padat ze židle. :D Petr Nárožný válí (Jsem Ondřej, zvaný Vetchý), Michal Dlouhý válí a ostatní zdárně přihrávají. (28.01.2013)

Česká televizní pohádka o tom, jak královští rodiče zanechali na svém chudém zámku svého syna prince Jindřicha s jediným služebníkem Ámosem o samotě. Hned na začátku je nutno říct, že tak stupidní scénář bez jakékoli zápletky či snad náznaku řešení nějakého problému a zoufale nevěrohodné herecké výkony od herců slavných jmen se jen tak nevidí. Ačkoli mám obě hlavní postavy ve značné oblibě, hodnotím jejich výkon jako naprosté selhání, neboť komické situace nikdy nebyla silná stránka M. Dlouhého a naopak z nejasných důvodů osvědčený a oblíbený komik P. Nárožný zde neuvěřitelně přehrává, je afektovaný, nevtipný a v mnoha okamžicích dokonce trapný. Pokud k tomuto společně připočítám těžce amatérskou práci kameramana Jana Ostena a nevlídně odpornou místnost, v níž se téměř celá tato nepovedená taškařice odehrává, je jasné, že hodnocení nebude z nejvyšších. Onu princeznu za tři koruny (s nejasnou souvislostí na tři královské koruny) hrála herecky slabá, ale jediná soudná osoba, jež se oprostila od fraškovitého přehrávání a laciného humoru, K. Špráchalová, a nebýt její hezké tvářičky, snad bych dokonce volil ještě nižší hodnocení. Pokud je toto obvyklý styl natáčení pana Bonaventury, nemám zájem objevovat jeho další díla. Typická ukázka, kdy se kvalitní herci snaží až přespříliš, aby z totálně nulového a ostudného scénáře, udělali aspoň něco koukatelného, což se v tomto případě jednoznačně nepodařilo. (23.08.2016)

Z pohádky Princezna za tři koruny zůstal jen ten Ámos. Zatímco duch dostává prostor hned na začátku, aby pak nenávratně zmizel, král s královnou odjíždějí vzápětí, aby se na konci zjevili. Ovšem odehrát celou pohádku na dvou scénách je také kumšt. Ztřeštěnost je někdy zábavná, ale všeho zkrátka moc škodí. Petr Nárožný byl výborný a řekl bych, že velmi podstatnou měrou improvizoval, což bylo poznat hlavně podle reakcí jeho kolegů. A nebylo to na škodu. Podle mě improvizovali i ostatní. Právě díky P. Nárožnému ale pohádka stále alespoň částečně za to, tedy spíše za jednu korunu než za tři. (19.05.2021)