Ministr

Z tohoto filmu mám rozporuplný pocit. Na vině je asi mé očekávání zžíravé kritiky života jednoho ministra a politického systému, místo toho je to spíše sonda do charakteru člověka, který je shodou okolností ministr, a která vyznívá chvílemi trapně, chvílemi pateticky a chvílemi prostě lidsky. Velmi se mi líbil Michel Blanc v roli inteligentního a klidného poradce Gillesa. (13.12.2012)

Politika je pánske huncútstvo zvykli vravievať naši predkovia. Dnes je to ....a tu nemôžem generalizovať. Podmienky štátnosti a jeho vzťah k občanovi vo FRA nepoznám, keďže som tam bol ako turista iba raz jeden deň. Avšak miera zodpovednosti, funkcie právneho štátu, systém decentralizácie, je podobný všetkým vládam. Niekto je rád ovládaný, iný by vládol sám. Je zrejmé, že štát ako útvar je potrebný, lebo ľudia sú len ľudia a nie zoskupenie nebeských anjelov. Vytvorenie aparátu by však malo byť čo najmenšie. Vyváženosť vzťahu občan-štát, nezávislé trojdelenie moci a vyvodenie zodpovednosti sú trojzubcom potrebným k všeobecnému blahu. Akonáhle však máte v rukách moc, nikto nie je nad vami, meníte sa. X garnitúr sa vystrieda pri moci a vždy je rovnako. V podmienkach SR nie veľmi dobre. Občan nie je cenený, len za samotnú existenciu. Vláda žije z nás, parlament tiež. Občan je vždy zdrojom moci a kde to tak prestáva byť (pre aroganciu, výsmech a beztrestnosť) nemožno hovoriť o vyspelosti právneho štátu. Minister je nudným, kŕčovitým, dialógovým, hnusným, odpudivým nazeraním do kuchyne „politiky“ obdarený dvomi surreálnymi snovými víziami. O obsahu netuším, filmová forma zvádza do artu a túžby navodiť u diváka stres. Z práce a ..a ničnerobenia. Za seba môžem povedať, že poteší starosť o verejnú mienku. U nás niečo nemožné. (videné 01.12.2013, BDrip) (02.12.2013)

Většinou si filmy vybírám podle určitých kritérií. Když jdu do Challenge Tour, beru to často podle dostupnusti - tedy, co odpovídá zadání a jde tou dobrou v televizi. Je to sice trošku bláznivá tour, ale na druhou stranu se dostanu ke snímkům, na které bych se normálně nepodívala. Má svou velkou přednost - od snímku naprosto nic neočekávám, většinou o něm nic nevím a jenom se nachávám unášet dějem. Určitě je lepší nemít žádná očekávání, divák je svobodnější. U Ministra se mi to vyplatilo. V první části jsem měla trochu problém soustředit se na děj a jednotilvé postavy, ale jak děj postupoval, dostala jsem se přesně do jeho tempa. Postava sympatického muže, který je vystavený velkým tlakům z venčí a snaží se zůstat člověkem. Příjemná muzika i kamera. (05.03.2018)

Malo by to byť „krivé zrkadlo“ politickej elity a toho, čo je za ním. So svojimi pomalými scénami a v niektorých prípadoch zbytočných vedľajších scén, je to pre diváka veľmi ťažko spracovateľný. PS: Keď som videl scénu s krokodílom, tak mi z úst vyšla len jedna skratka „wtf?“. Osobné hodnotenie: 58% (*) (10.06.2017)

Stále otevřená, bolestivá rána, jež se na chvíli zahojí, aby se opět otevřela aneb Hlava neustále mezi čelistmi aligátora. To je politika jednadvacátého století, naprogramovaný výrobní pás přesně dle potřeb zákazníka, v tomto případě voliče. Zde je vše, propagační pokrytectví, neustále napjaté a hektické situace, i na plnění manželských povinností má chudák Saint-Jean jen pár minut, setkání s voliči u sklenky kořalky a dokonce i pomoc dlouhodobě nezaměstnaným. Nicméně otevřená rána se někdy nemusí zahojit a aligátor může kdykoli čelisti sevřít. Výborně zrežírovaný film o prohnilé politice ve vysoké politice, ale i nevinných obětech z řad nýmandů, jejichž osudy se občas vrchnosti hodí do krámu a kteří rychle mizí s prvními bilboardy a jsou zastíněni blesky fotoaparátů. (23.08.2017)