Suite Française

tohle šustí papírem víc, než ... Než.. éé... Než balík kancelářského papíru..? Ne, vážně, ačkoliv je premisa velmi, ale velmi jednoduchá (a je tu tupě vykecaná už v obsahu), dala by se udělat velmi, velmi zajímavě, jenže bohužel jsou tu postavy, které jsou postavené jen na jedné charakterové vlastnosti, nebo povahovém rysu, takže se žádné složité osobnosti nekonají a někdo prostě chodící hajzl atd a vzhledem k tomu, že děj sám o sobě je dosti neoriginální, je to o to větší škoda. A ne, není to špatný film, jenom zoufale není dobrý. Howgh. (14.10.2017)

Iréne Némirovsky, spisovateľka židovského pôvodu pochádzala z Ukrajiny, a v roku 1941 keď žila vo Francúzsku sa rozhodla napísať román Francúzska suita, ktorý by dokázal vystihnúť celý rozsah a atmosféru ľudských osudov v nacistami okupovanom Francúzsku. Pôvodne sa mal skladať z piatich častí. Stihla napísať iba prvé dve. Prvá časť Storm in June (Búrka v júni) je vynikajúci opis skupiny Parížanov, ktorí utekajú pred prichádzajúcimi Nemcami. Druhá časť Dolce opisuje každodenný život v mestečku v okupovanej zóne, kde musia ľudia ubytovať Nemcov a žiť s nimi pod jednou strechou. Viac napísať nestihla lebo 13. júla 1942 ju zatkla francúzska polícia a 17. júla ju v konvoji číslo šesť deportovali do Osvienčimu. Zomrela 17. augusta 1942 v plynovej komore koncentračného tábora Auschwitz – Birkenau. Jej manžel ju prežil len o niekoľko mesiacov. Obidvom jej dcéram pomohli cudzí ľudia prežiť a keď po vojne sa snažili hľadať pomoc u svojej starej mamy Fanny, ktorá strávila roky vojny bezstarostným životom v Nice, odmietla ich vpustiť do domu a poslala ich do sirotinca. (23.06.2015)

Francie 1940. Poté co se válka naplno rozhořela, celkem rychle skončila. Tisíce mužů padlo, či zůstalo nezvěstných. Doma zůstali jen ženy, děti, staří lidé, invalidé a ti, kterým se podařilo nějak vymluvit z povinnosti bránit svoji zemi před okupanty. To prozření je strašné. Francie se svojí obrovskou a dobře vyzbrojenou armádou, Francie se svojí linií nedobytných pevností...hrdá Francie byla převálcována oddíly motorizované pěchoty wermachtu. Ve chvíli, kdy Germáni triumfálně pochodují pod okny v nablýskaných holínkách a kdy se němečtí důstojníci ubytovávají po domech v obsazených městech, dopadá na každého celá tragédie poraženého národa. Lucille také dostane do domu důstojníka. Přes počáteční odpor a snad i nenávist k nepříteli pociťuje k oficírovi čím dál více zvědavosti. Má kultivované vystupování, chová se jako gentleman a po večerech hraje nádhernou neznámou skladbu na klavír, který zůstal v pokoji, který právě obývá... Jenže nepřítel je nepřítel a jakákoliv náklonost k důstojníkovi, který se zdá být o tolik jiný proti ostatním Němcům se dá vykládat mezi místními jako kolaborace... Naštěstí pro Lucille zasáhnou do jejího osudu další okolnosti, které mají přednost před nákloností k nadporučíkovi. ---- Film velmi pěkně pojmul napadení Francie i šok obyčejných Francouzů : ,,Už jsou tady! a ,,Své ženy jste si měli lépe hlídat dokud jste mohli! ''. -- Milovníci letadel dokonce uvidí celkem solidně zpracovaný nálet Štuk na kolonu uprchlíků a vlak... Jinak se ve filmu moc nebojuje, spíše se jedná o válečné psychologické drama. Já měl s filmem dva problémy. Jednak mne mrzelo, že v původním znění nemluvili Francouzky mateřštinou, ale anglicky. Nevím jestli Williams a Kristin neumí frenč, ale ve chvilce kdy Skopčáci mluvili německy, mi jejich angličtina do pojetí francouzského venkova nezapadala...) A sehnat fešné rodilé Francouzky asi šlo (Kristin promiň). Druhou výtku mám k závěru. Pokud French Suite skutečná, pak do celého filmu ono závěrečné sdělení vůbec nezapadlo... Hudba krásná to ano, ale celé to bylo takové nějaké špatně slepené. Knihu jsem nečetl, ale románová předloha byla z filmu cítit. Spíše tedy než sám film a zážitek z něj hodnotím perfektní zpracování, atmosféru a reálie onoho historického úseku francouzských dějin, kdy naleštěné holiny pochodovali Paříží... Tři propustky. * * * (10.09.2015)

"Ešte sa stretneme, ale už nebudem vojak. Ani ma nespoznáš..." Zdá sa, že belgický herec Matthias Schoenaerts vo filme Býčia šija poriadne zaujal a jeho kariéra odvtedy stúpa len nahor. Väčším lákadlom bol pre mňa Tom Schilling, ale nedostal veľa priestoru, aj keď je jeho postava pre vývoj filmu veľmi dôležitá. Sme vo vojnovom žánri, ale pravdepodobne si viac fanúšikov nájde v ženskom publiku. Ja s kombináciou romantiky a vojny nemám vôbec problém, napr. posledne videný Birdsong bol fantastický film. Film je dobre spracovaný, má solídnu predlohu a výborné herecké obsadenie. K.S. Thomas hraje poriadnu mrchu a úchylného zmrda si zahral i T. Schilling. Všetku pozornosť však na seba právom strháva presvedčivý a sympatický M. Schoenaerts v roli nemeckého dôstojníka a šikovná M. Williams známa z filmu Bluie Valentine. Love story je možno príliš silné označenie, pretože ich vzťah je príliš krátky, komplikovaný, utajovaný, prerušovaný..., ale i takto to v živote chodí a aj preto je uveriteľný. Kto čaká akciu bude sklamaný, zaznie tu len pár výstrelov, ale milovníci kvalitných drám a hereckých výkonov si prídu na svoje. 80%. (07.07.2015)

60 rokov bol tento príbeh zabudnutý kdesi v kufri ... príbeh o tom, že na pozadí vojny sa toho odohrávalo mnoho. Ľudia udávali svojich, zarábali na nešťastí druhého, nepriatelia pomáhali nepriateľom, láska nepoznala hranice ... aj o tom je tento film. Do prvej polovice sa javí ako príbeh začínajúcej zakázanej lásky, ale neskôr dostane hlavné slovo vojna. Musím pochváliť kostýmy, nádhernú hudbu a výborných hercov. A Matthias Schoenaerts? Tento belgický sympaťák si moju pozornosť získal už vo filme Na dřeň a tu bol tiež výborný. 3,5* (20.06.2015)