Hlavní přelíčení

Příležitost dělá zloděje. A vraha. Excelentní Josef Somr v roli nešťastného dacana z předměstí, kterému jeho šance na lepší život zhasla stejně rychle, jako se rozsvítila. Mimochodem, Poláčkova soudnička byla o něco později (1984) inscenována také v rozhlase s Františkem Husákem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích. (20.03.2020)

Úvodní písničku zpívá Věra Nerušilová.(přidán: Liška, Hlušička, Faltýnek.Teplý,Velen, Vlachová) Prima příběh, opršalost interiérů i exteriéru dodává věrohodnost... Román Hlavní přelíčení vyšel Karlu Poláčkovi poprvé v roce 1932, ve filmu jde Maršík kolem plakátu amerického filmu Pokušení, který ale vzniká o 4 roky později, tedy v roce 1936. Karel Poláček napsal román podle něhož byl natočen film, podle skutečného dobového případu. (12.01.2020)

„Dneska se mi zdálo šťastný numero, napsala jsem si jej přímo na tělo….Jenže přišel milej, chlapec roztilej, zbláznil moje tělo, číslo uletělo…“. V tomto televizním přepisu "soudničky" Karla Poláčka mi přišla roztomilá hlavně postava  trošku naivního železničáře a slabocha Maršíka (J. Somr), jehož možná víc nechtěný než chtěný zločin je v průběhu vyšetřování a následného soudního přelíčení rozplétán formou retrospektivního vyprávění.  I díky songu, který se v průběhu filmu několikrát opakuje (autor hudby Zdeněk Liška, zpívá  Věra Nerušilová) se člověku minimálně od půlky může zdát jako by sledoval Sequensovy Hříšné lidi města pražského. Snad jen ti policejní vyšetřovatelé by mohly mít trošku více z policejního rady Vacátka a jeho mord party. Ale jinak to má hezkou prvorepublikovou atmosféru. (05.08.2022)

Moc mě to nepřesvědčilo. Takové nějaké moc pomalé a to retrospektivní podání - no nevím? Nejvíce mě o Poláčkově smyslu pro humor "přesvědčila" scéna, kdy svědek (O.B.) při přelíčení dopodrobna a s největší přesností popisuje "hadry" co mu obžalovaný prodal a co měl při tom oblečené, ale není s to jej identifikovat podle obličeje... Průvodní písnička V. Nerušilové o hodně slabší než Holka ze Záběhlic z filmu Smrt černého krále... (17.08.2023)

Josef Somr a Jaroslava Tichá spolu vytvořili hlavní role v o dva roky starší Smuteční slavnosti, tam stáli proti sobě a zde tvoří dvojici, která se seznámí na inzerát. Příběh se odehrává asi v roce 1936 (podle dobových plakátů, z nichž jeden je Pokušení s Marlene Dietrich) a v první půli jakoby vypadl z pera humoristy Jaroslava Haška, avšak druhá část už působí jak nějaká epizoda z Hříšných lidí města pražského. Prvorepublikovou hudbu složil klasik Zdeněk Liška (nikdo jiný by to nedokázal líp) a šlágr, který párkrát mezi dějem zaznívá nazpívala, tipl bych si Věra Nerušilová? V titulcích není zpěvačka uvedena, ale vzhledem k zabarvení hlasu na chlup stejnému jako ve Smrti černého krále si myslím, že se nemýlím. Režisér Ivo Novák zachytil prvorepublikovou atmosféru na jedničku. Josef Somr v roli slabomyslného Maršíka, který by chtěl pro rodinu postavit nový dům, proto se snaží si opatřit peníze způsobem, za který ho také okamžitě chytí, snímek bez problémů utáhne klidně celý sám. Ostatní herci však za ním vůbec nezaostávají a Jaroslavy Tiché v roli služebné, naivní staré panny mě je na konci opravdu líto. Předlohu Karla Poláčka si budu muset sehnat, zfilmování se povedlo a tímto děkuji České televizi, že z archívu takovej skvělej kousek vylovila. (11.01.2020)