Můj vysvlečenej deník

Vysvlečený deník Martina Dolenského má dva problémy, bohužel asi dané i tím, jak vypadá svět jeho cílové skupiny - za prvé nemá o čem by byl, a díky tomu, za druhé, je o ničem. Půl hodiny čekáte, jestli se ty náhoďácké odnikud nikam se plácající záběry, v nichž mladí a obvykle celkem schopní adepti héreckého umění opovrhují city všech kromě svých vlastních, uberou k něčemu, co by jim dalo nějaký smysl, ale ne... a kupodivu to tak zůstane až do konce, kde je nám objasněno, že život nejsou sluníčkové happy endy atd. Problém je, že konfrontace zpovykané sobecké mládeže s vážnými věcmi je natočena tak, že vám dokáže být naprosto lhostejná, a když naskočí závěrečné titulky, zmůžete se jenom na myšlenky "Ehm, no, kde se stala chyba, že jsem nic z toho tenkrát takhle nevnímal, a když jsem se s tím setkal, chtěl jsem tomu dát pěstí?" a "No ty vogo, jak zařídit, aby z mých dětí tohle nevyrostlo?" Záměr byl možná dobrý, ale díky režii si z celého tohohle "zážitku", kterým byl zabit nedělní hlavní vysílací čas na veřejnoprávní televizi, pamatuju jen to, že když mají fiktivně bestsellerové (ne tak úplně jako Ultraviolet, která neznámo proč dělá, že je podle comicsu, když není, ale celá Johana Rubínová je jakýsi zvláštní sociální projekt Jana Hlaváče) týnejdžerky splín - pardon, deprese s naordinovanými prášky - tak jdou chlastat šáňo do fontány uprostřed nákupní galerie - hlavně ty z nich, které jsou těhotné a vědí o tom. Palec nahoru pro Petru Špalkovou a vlastně vůbec všechny dospělé herce... ale o nich to jaksi být nemělo, že?;) Z hlediska diváckého je tohle naprosto zbytečná záležitost - kdyby se tu deziluzivně fetovalo, poslouchala se Nirvana (opožděně přeju všechno nej k jubileu nalezení osvícení, Kurte;)), a páchaly se sebevraždy, chápal bych to líp, i když bych to svým dětem asi taky nepouštěl. Veronika Kubařová by měla brát rozmanitější role než štětkoidní sociální retardy - svým z některých úhlů hezkým ksichtíkem to totiž opravdu nezachrání. Ačkoliv otázka - přiznačná i pro celý Deník - zní, co vlastně tato mladá žena, nejprve neuvěřitelně zaláskovaná do o 17 let staršího rejžoproducenta Karla Janáka a poté do "jen" o devět let staršího režiséra Pavla Kheka (náhoda, že?;)) od života chce... 40% (14.04.2014)

Naděje. Víra. Doufání. Divák stále doufá, že se české filmy nebudou neustále plácat na místě a na suchu. Plácají. Divák věří, že příběh téhle „vysvlečené“ dívky (která se prakticky nesvlékne) začne někam směrovat, zápletky začnou dávat smysl, postavy se začnou chovat jako lidé z masa a kostí a možná budou i krapet sympatické. Jenže tihle teenageři jen nadávají dospělým, sobě navzájem, chrápou si s partnery, pomlouvají se nebo se chtějí dostat kamsi do Súdánu. Děj je výrazně zmatený, nejasný, jsme zahlcení velkým množstvím postav, které nikoho nezajímají, děj nikam neposouvají. Body nahoru přinášejí lehce zajímavě stylizované animované titulky a předěly i talentovaná Veronika Kubařová, tedy do té dob, než zjistíme, jaká je její postava nána. Nejsmutnější je, že si tvůrci ve střižně nevšimli, že některé scény jsou bez naprosté návaznosti. Někdo se tu s někým líbá a pak už se ti dva prakticky nepotkají, svůj „vztah“ nikam neposunou a my vůbec nevíme proč. Prostě ticho, prázdno, nic. Nálepka zbytečnost poslední doby by téhle tuzemské podívané vlastně docela slušela!! (13.12.2012)

Tento film by se rád prezentoval jako obraz ze života dnešní mládeže, ale není to tak. Žila jsem mezi teenagery 25 let a proto hodnotím snímek jako divácky podbízivý. Mne nezaujal ani prostředím či hereckými výkony, a už vůbec ne příběhem, který tam snad ani žádný nebyl. Postrádala jsem výchovný moment či vzor, protože kouření, pití, fetování a sex není nebo by neměl být jedinou životní náplní dnešní mládeže. To by bylo opravdu smutné. Hodnotím shovívavě, protože chápu, že film nebyl natočen pro mne, spíš pro moje vnuky, a také proto, že jsem v očekávání nějakého průlomu jej vydržela sledovat až do konce. Tento snímek je černou můrou rodičů a výchovných pracovníků. Točí-li se dneska takové filmy, nedivím se, že nikdo nechodí do kina. (15.10.2016)

Pochybuji, že prázdnota filmu měla být odrazem prázdnoty života jeho hrdinek, které se jen opíjejí, konzumují lehké drogy a navazují povrchní sexuální vztahy, přesvědčeny zřejmě o jejich osudovosti. Co je fakt, psychická labilita a nevyrovnanost, které je (ale i chlapce) vedou po prvním větším milostném zklamání k pokusu o sebevraždu. Bod za macechu P. Špalkové, jedinou ženskou postavu filmu, která to má v hlavě srovnané. (14.04.2014)

Působilo to na mně jako kornout bez zmrzliny. Barevný obrázky tu sice jsou, ale chybí jim jaká koli přichuť. Seru na to jestli je tohle realnej svět mladejch holek nebo ne, ale považuju za chybu motat patý úpřes devátý. Například ty odbočky na psychologické terapie, byly absolutně k hovnu. Spousta věcí byla, jak kdyby je tam dodal na rychlo poštovní kurýr, holky se někde objevily nějaká si zašukala nebo se zeblila, a najednou už to celý bylo úplně jinde. To že se film věnuje pouze hlavní postavě by jaksi nevadilo, kdyby hlavní postava nebyla tolik provázana s ostatními, kterým se ale vůbec nevěnuje žádná pozornost a to na mně působilo dost zmatečně. Na druhou stranu musím říct, že i přes poměrně velké výhrady jsem se nenudil a to hlavně kvůli Veronice Kubařové, tahle alfa samice českýho filmu je fakt těžce rajcovní a mé očíčko si přišlo na své, navíc Veronika jest dobrá herečka a majitelká nádherného úsměvu, takže sázkou na hlavní představitelku tvůrci alespoň jednou zakroužkovali bingo a v tomto případě to na takovej slabší průměr nakonec stačí. (14.05.2012)