Maniak

Práce Williama Lustiga je mi bližší. V rámci remaku vše skvělé a Khalfounův odraz v zrcadle je působivý, ale nedodržený do všech detailů (záchod v metru, nebo oživlé figuríny). Originál má silnou hlavní postavu (Joe Spinnell) a temné melodie. Remake má Elijaha Woodse v tom je zásadní rozdíl, zatím co Spinnell měl v očích zlo a v mohutné postavě respekt, Woodsovi oči jsou křehké a herecky umělé. Vraždící postup o.k., Liane Balaban krásná s úsměvem Keira Knightley a gore scény jsou top! (28.10.2013)

Nešťastně zamilovaný obrázek sériového vraha přímo z pohledu jeho očí. Vidíme sled vražd v L.A, šílenství uvnitř mysli, střípky z backstory. Krve a skalpování je tu plno, ale není to tak prvoplánové, není to ten dojem, který si odnést. A jelikož se jedná o artový film, nebýt tam tolika krve a skalpování, čepelí skrz čelist, asi bych se hodně rychle unudil. Ale takhle... rozhodně zajímavý počin v tomto okrajovém subžánru. Elijah Wood potvrzuje bizarní fakt, a to že se dobře hodí na dvě role - ztrápeného hobita a zvrácenou lidskou bestii. (03.05.2013)

Film sa v prvej štvrtine vyfarbí ako samoúčelná krvavá nechutnosť, diváka odpudí a potom sa mu k nemu ťažko hľadá cesta späť. Dosť mu v tom ale pomáha postava fotografky Nory Arnezeder, ktorá do psychedelického hnusu vnesie normálnosť a ľudskost. Temno a čistota sú vďaka nej vyvážené a dozvedaním sa príčin pošahanosti rozparovača Elijaha Wooda sa z repulzívnej vyvražďovačky stáva napínavá thrillerová dráma. Oproti brakovému osemdesiatkovému originálu záslužný posun do áčkových vôd, so zachovaním explicitnej krvavosti a brutality. Originálne vďaka POV snámaniu očami rozparovača a hlavne šialenému (ale fantastickému!) elektronickému soundtracku. Bizardnosť, za ktorú buďme radi, že dopadla ako dopadla. (03.06.2013)

Varování migrenikům, epileptikům, čerstvě zotaveným z otřesu mozku a dalším hrdým majitelům nejrůznějších neurologických poruch a mozkových poranění: vyserte se na to a radši si doma pusťte osmdesátkový originál. Půl druhého kila za kinolístek lze promrdat i lépe než horečnatým válením po podlaze s pěnou u huby. (12.02.2013)

Genius loci skoro až refnovských parametrů a v něm komorní příběh neurózami utrápeného malého kluka, který touží po mamce. Nebýt oslích můstků v závěru (byť solidní masox mnohé vynahradí a ani ve slabších chvilkách film netratí na atmosféře a napětí), bylo by to jednoznačně za plnou palbu. Nejen v rámci žánru každopádně jeden z vrcholů letošní kinoprodukce. (27.05.2013)