Maniak

Je to vydarený hororový thriller. Má celkom dobrý príbeh o sériovom vrahovi, ktorý si vyhľadáva ženské obete ľahších mravov, pričom loviskom sa mu stali nočné ľudoprázdne ulice a ich skalpy používa pre svoje figuríny, ktoré rád vyrába. Práve vďaka nim sa časom spriatelí so sympatickou mladou ženou a tak musí bojovať so svojou chorou psychikou, aby ušetril aspoň ju, ale udržať svoje tajomstvo je stále ťažšie. So spracovaním som dosť spokojný, síce o nejaký výraznejší príbeh v tomto prípade moc nejde, ale to na zaujímavosti filmu vôbec neuberá. Je to jednoducho niekoľko dní prežitých v mysli psychicky narušeného sériového vraha, pričom sa u neho striedajú racionálnejšie stavy s tými, kde je zase úplne mimo, viditeľne na to tvorcovia nešli tým najjednoduchším spôsobom, ale skúsili sa s tým trochu vyhrať a to úspešne. Zaujali ma všetky tie vplyvy, ktoré na neho pôsobia, nová známosť, nepríjemné spomienky z detstva a iné a celkovo je to veľmi dobre zvládnuté, takže je vlastne úplne jedno, či sa práve odohráva niečo hororovejšie, alebo iné, stále sa je na čo pozerať. A veľkým plusom je samozrejme celý štýl videnia v prvej osobe, čo tomu dodáva na pôsobivosti. Čo sa týka tých krvavejších scén, tak som celkom spokojný. Síce ich nie je až tak moc, čo ale zase podporuje uveriteľnosť zápletky a tiež nie sú až tak nápadité, ale aj tak sú jednotlivé situácie zaujímavé, obzvlášť dlhá sekvencia, ktorá začína v metre a aj slušne drsné, kde zase vyniká to neustále skalpovanie, takže si nemám na čo sťažovať. Herecké obsadenie je na tom dobre, Elijah Wood to zahral skvelo, ale kvôli jeho skúsenostiam s podobnou postavou vo filme Sin City som to od neho aj čakal, k tomu veľmi príjemná Nora Arnezeder a okrem nich tu už prakticky nikto nemá priestor. Réžia a technická stránka sú výborné, toto vyšlo po všetkých stránkach. Maniak samozrejme nie je práve film, ktorý by som sa teraz chystal pravidelne pozerávať, ale aj tak je to veľmi zaujímavé hororové dielo bez výraznejšej slabiny, ktoré určite stojí za pozornosť. 76% (04.05.2013)

Cesta do hlubin maniakovy duše aneb skalpování je zase v kurzu. Jestli mě to mělo vyděsit; nevyděsilo. Jestli mně to mělo zhnusit pojídání čerstvých kuřecích křidýlek; nezhnusilo. Jestli mě to mělo šokovat; nešokovalo. Jestli mně to mělo pomoct pochopit rozervanou duši sériového vraha; nepomohlo. Jestli mě to mělo varovat; netrajdám po nočních ulicích v minisukni a na podpatcích. Jestli se mě to snažilo naučit řezat holky; pořád je radši přefiknu než rozřežu. Jedině, že by se mně to pokoušelo naznačit, abych si po téhle sekané dal ještě druhý film; protože to zabralo. Film s nápadem, ale bez poselství. P.S: Středník je krásný znamínko, tak jsem si řekl, že ho sem prostě nějak narvu. (13.02.2013)

Maniak je pro mě pravděpodobně nejoriginálnějším snímkem z posledních let, který zpracovává tématiku pracovní i životní náplně sériového vraha:) Film je vizuálně i obsahově velmi působivě zpracován a z pohledu samotného "Maniaka" dává divákovi nahlédnout do jeho rozpolceného, trpícího nitra, kdy on sám je pronásledován svými démony, halucinacemi a představami. Již od začátku film svým pojetím i excelentní hudbou připomíná Drive. ExFrodo Pytlík se zde sekává s budoucí Angelikou, markýzou andělů. Nora Arnezeder je se svou andělskou tváří tak nádherná a její postava tak čistá a téměř bezchybná, že jsem si až říkala, jaký bude asi její osud. Takže pro mě je Maniak více než zdařilou a precizní sondou do života jednoho nešťastného člověka, který skrze bolest svou působí bolest jiným, aby poté nalezl alespoň trochu klidu, který ho však zároveň svírá a ničí ve své pasti. (13.10.2013)

Maniak vypadá jako něco, co dnes mohl točit Dario Argento, kdyby na prahu nového tisíciletí nezesenilněl. Khalfounův film připomíná Argentovu tvorbu (a vůbec italské giallo v letech největší slávy) mnoha znaky: Tím nejzjevnějším je extenzivní využívání hlediskových záběrů, ale opomenout nelze ani součinnost brutálního násilí a zdůrazněné sexuality, motiv panenky / figuríny, vrahovu psychickou labilitu s původem v dětském traumatu, užívání ikonických giallo zbraní (nůž, břitva, sekáček), halucinační scény, znepokojivou elektronickou hudbu a dekorativní obrazové pojetí (často přítomné tapety s květinovými vzory, opakované užívání červené barvy). Hned první vražda je dokonce provedena identickým způsobem jako v Argentově Děsu v opeře. Potěšilo mne, že převládající POV perspektiva je využita důkladněji než jen jako prvoplánová atrakce - režisér si sice občas pomáhá vrahovými pohledy do zrcadla, ale většinou je jeho zneviditelněná mimika zajímavě nahrazena jednak změnami v jeho dechu a pak také možností přesně sledovat pohyb jeho zraku. Je mi skutečně líto, že jsem se tímhle filmem nechal zlákat až na základě recenze v Cinepuru a minul jsem ho v kině. (05.05.2013)

''Oh.. I'm not gonna kill you. I'm gonna keep you.'' Brrr... tohle bylo.. nepříjemné. Příjemně nepříjemné. Kde začít, to vážně netuším, mám v sobě tisíc pocitů a nevím jak se vyjádřit, protože tak intenzivní a znepokojující zážitek jsem z filmu hodně dlouho neměla. Maniak si libuje ve vytváření nepříjemné, šílené, mrazivé, děsivé, zvrácené a depresivní atmosféře a spolu s využitím POV, kdy vidíme a cítíme vše z pohledu vraha, jeho pocity a nejniternější myšlenky v hlavě (perfektní Elijah jako narušený Maniak s nevinnou tváří), vytváří tento film naprosto jedinečným. Gore a celkové vraždění je takovou třešničkou na dortu, věřila jsem každému řezu a každé kapce krve a dokonce při závěrečné scéně jsem se přistihla, jak moc spokojený výraz mám, až mě z toho samotnou zamrazilo. Je to těžká depka, nekouká se na to snadno, ale.. ten pocit po naskočení závěrečných titulků je k nezaplacení! Maniak je pro mě láska na první pohled. A dokonce i poslech. ♥ (30.04.2013)