Kristian

Kristian je mnohými brán jako jeden z nejlepších československých filmů té doby, ovšem u mě to nikdy s tímto filmem nebude tak horké. Oldřich Nový coby milovník, to už jsem psala u jiných názorů dříve, není nic pro mě. K němu coby herci moc sympatiím nechovám, byť uznávám, že role Kristiana se zhostil dobře. Ovšem vtipná mi tato komedie taky moc nepřišla, znám z té doby vtipnější filmy, které mě bavily mnohem více, i když třeba nebyly a nejsou tak vysoce hodnocené a jsou spíše podceňované. Oproti tomu Kristian mi připadá lehce nadhodnocený. (04.05.2013)

Těžko hledat v dějinách romantických filmů takovou legendu, jakou je Kristián, lépe řečeno jeho představitel, král Šarmu a vévoda z Rétorična, Oldřich Nový. Nelze říci nic jiného než - půvabné. V Kristiánovi ožívají všechny rysy, které utváří idealizovaný obraz života za první republiky, ale činí to takovým způsobem, že se mu nelze nepoddat. Již navěky budeme přesvědčeni, že za těch časů byly všechny ženy krásné a noblesní a v jejich společnosti platilo (a dodnes platí, když najdete tu pravou), že "nejkrásnější den je dnešní den". (25.02.2005)

Ceska predvalecna kinematografie cita radu dobrych filmu. Kristian je jednim z nich. Dilo mi prijde v mnoha ohledech nadcasove. Je to perfektni ukazka gentlemanskoho humoru Oldricha Noveho - Krale ceske kinematografie. Take Adina Mandlova a Natasa Gollova predvedli, ze v te dobe patrili mezi nase nejlepsi herecky. A atmosfera Oriental baru? Neuveritelne!!!! (04.06.2006)

Skvostná klasika. Při sledování jsem se nemohl rozhodnout, jestli se mi víc líbí Nataša Gollová (především po své proměně v samé závěru) nebo Adina Mandlová (ty černé šaty!), obě jsou zde úchvatné. Ten film je naprosto dokonalý, vtipný a jednoznačně nestárnoucí a já ho chci vidět znovu. Při spoustě scén jsem nedýchal nadšením a konec mě zcela dojal. Prostě nádhera. Při sledování jsem se mimochodem neubránil vzpomínce na Světáky a Vrchní, prchni! - oba filmy (hlavně ten první zmíněný) mají s Kristianem leccos společného, a pokud to není náhoda, pak jsem o to více radši, že jsem se konečně mohl seznámit s tímto pravzorem pozdějších filmů o všech těch chudých snílcích a sympatických hochštaplerech. (08.05.2012)

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)