Můj král

Můžete si to říkat snad tisíckrát pořád dokola. A je úplně jedno, jestli jste muž nebo žena. Tohle se mně přece nemůže stát. Bláznivě se zamilovat, hodit všechno za hlavu a začít si někým, kdo je na první pohled dokonalý, i když víte, že tam někde vzadu je nějaké ale. A nebo možná vnitřní alarm. I když houká na všechny strany, je Vám to ale úplně fuk. Ta prvotní přitažlivost je tak silná, že do toho jdete úplně po hlavě. Troufnu si tvrdit, že skoro v každém věku. Tohle skvostné vztahové drama s výborným Vincentem a možná ještě lepší Emannuelle je toho jasným důkazem. Na začátku spalující vášeň, na konci rozjímání, co jsem to vlastně udělal(a) špatně. Možná, že nic. Chyba není v Tobě ani ve Mně. Chyba je v tom, že nedokážeme žít spolu.... (13.09.2016)

Poklona a poděkování francouzským tvůrcům, takovouhle emocionální nálož jsem nečekala. Tuším, že jsem právě viděla jedno z nejlepších vztahových dramat. Výborně napsané, naprosto dokonale ztvárněné, smekám, klobouk dolů jak Emmanuelle, tak Vincentovi, oba byli úžasní, věrohodní a ve své lásce i následné destrukci fascinující, strhující a mě demolující. Prostě pecka. Zítra dám repete. (06.01.2019)

rozchody a příchody navíc s typicky francouzskou konverzačkou.Ve filmu není nic normální.Všichni mi případli pošetile vyšinutí.Zkrátka to jinak dopadnout ani nemohlo ,když se chce bohém usadit a nemá na to .Je to o zodpovědnosti a souznění.Cassel přehrával až hrůza.Nějak mu asi přerostlo přes hlavu sebevědomí.On tam je totiž jediná hvězda. (11.11.2016)

Požitkářská, euforická, drsná i hravá, ale především dialogově vytříbená francouzská vztahovka s několika fantastickými scénami úměrně těm, co vzbuzují lehké rozpaky... ostatně jako v reálu. Skvělá Emmanuelle Bercot a naprosto okouzlující, živelný, vtipný a neodolatelný Vincent Cassel (nevěřím, že to říkám)... cítíte tu bezmoc? :-) (17.10.2016)

Georgio se v jednu chvíli v nadsázce označí za krále blbců. Rád bych věřil, že právě takto jsme jej podle režisérky měli po většinu filmu vnímat. Tedy nikoli nepoučitelně zamilovaným pohledem Tony, která si svého partnera nepřestává idealizovat ani poté, co ji připraví o dobrou náladu, nervy a veškerý nábytek. Zatímco melodramata se nás většinou snaží přesvědčit, že skutečné štěstí spočívá v lásce až za hrob, v Mém králi láska z lidí doluje nejen jejich nejlepší, ale také ty nejhorší vlastnosti, které postupně převáží. Stejně jako ve skutečném životě, také zde se vztah ústředního páru mění ve válku eg a vysilující cyklus scházení a rozcházení, udržovaný v chodu částečně vírou (v nápravu), částečně strachem (z osamocení). V tomhle je film stejně bolestivě pravdivý jako v nepřizdobeném zobrazování hádek, opilosti nebo snahy rozchodit rozbité koleno. Film plný vnímavě odpozorovaných situací je ale pro diváka svou zacykleností současně podobně únavný jako jejich vztah pro Giorgia a Tony. Maïwenn tentokrát ještě více než v Polisse spoléhá na charismatické, s rolemi plně sžité herce, jejichž improvizovaně působícím dialogům, hádkám a postelovým hrátkám víceméně uzpůsobuje nejenom délku jednotlivých scén (přepálenou), ale i dramaturgii celého filmu (rozvolněnou). Úsilí o autenticitu, vyjma několika hysterických eskapád poměrně úspěšné, je vykoupeno tím, že se snímek společně s hrdiny stává čím dál nesnesitelnějším a od určitého okamžiku již ani nesděluje nic nového, pouze rozmazává projevy protagonistčiny rostoucí emocionální lability (čímž je naopak výsostně melodramatický). Navíc si nejsem jist, zda film nevyznívá jako varování před zamilováním (a vztahy vůbec) nechtěně, ale i díky tomu existuje slušná šance, že Můj král osloví jak cyniky, tak romantiky. 70% (20.10.2015)