Cesare deve morire
Cézar musí zomrieť
Caesar Must Die
Kamera:
Simone ZampagniHrají:
Cosimo Rega, Salvatore Striano, Giovanni Arcuri, Antonio Frasca, Juan Dario Bonetti, Fabio CavalliObsahy(1)
V římské věznici Rebibbia předstupuje před publikum skupina vězňů, aby zde odehrála klasickou tragédii Williama Shakespeara Julius Caesar. Aplaus publika zní jako otevírání brány, ale tito herci se po stažení opony musí vrátit do svých cel odpykat své mimořádné tresty. Bratři Tavianiové, matadoři světové kinematografie (Padrepadrone,Nocsvatého Vavřince), strávili šest měsíců v jedné z nejtvrdších italských věznic, aby zaznamenali, jak se několik mužů pokouší proniknout do zdánlivě vzdálených rolí a skrze ně alespoň částečně překročit stín věznice. Film Caesar musí zemřít není jen filmovým záznamem divadelní inscenace. V autentickém prostředí věznice – v tmavých celách, v úzkých chodbách a mezi dobře střeženými zdmi – se díky univerzálnímu Shakespearovu jazyku prolínají dávné intriky, výhodné koalice i opravdová přátelství s životem místních vězňů, kteří si v mnoha případech zadali se samotnou italskou mafií. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
Ten film přinesl něco jiného než bych čekal, přesto mě zaujal. Očekával jsem že na pozadí Shakespearovy hry budeme odkrývat život jednotlivých protagonistů. A bylo to vlastně obráceně. Byl to záznam hry akorát se zvláštními kulisami a herci, k jejichž soukromí jsme se dostali výjimečně. Výborná kamera. A především herecké výkony - až jsem pochyboval jestli jsem si špatně nepřečetl obsah a nehrajou to herci, kteří hrajou vězně :-)... Zajímavý otázky navozuje film i ted. Musí to být neuvěřitelný pocity pro pana Striana ( Brutus ), který už se z vězení dostal, objíždí festivaly a dostává se mu ovací. Ale zaslouží si aplaus soubor mafiánů? Dokonce vrah se tam našel... Nebo je to naopak skvělá ukázka možné nápravy a toho, kam by se mohly vězenské programy nasměrovat? Takže nelámat hůl? A jak bych se asi díval na představení, v kterym by hrál třeba Kajínek, Roubal, Lubina, Rath nebo Pitr? ( 47. KVIFF ) ()
Zaujímavý námet, tak som bol na to celkom zvedavý. Ale nedá sa povedať, že by ma to nejako zaujalo alebo nebodaj očarilo. Proste parta väzňov sa zapája do divadelného predstavenia Július Cézar podľa predlohy Williama Shakespera. Na začiatku zaujímavý kásting, po ktorom prišla dosť nezáživná časť prevedenia vyváženého diela podľa slávnej histórie. Zopár zaujímavých momentov, keď som nejako podvedome dúfal, že účinkujúci sa vcítia do svojich rolí, ale senzácia sa nekonala. ()
Nudny film talianskej kinematografie o tom, ako skupina vaznov predstupi pred publikum a hra shakespearovske hry. Taviani bol artovy velikan /Padre Padrone, I Sovversivi/ ale po 80 -ke jaxi ....... nestiha a nevladze 20 % ()
Na světě existuje spousta těch, kteří mají talent hrát, ale nikdy se neodváží v sobě svůj herecký potenciál hledat. Caesar musí zemřít pracuje s lidmi, kteří už před sebou nemají nic, jen prázdný čas plný sebetrýzně, čas strávený mezi čtyřmi stěnami věznice. Jejich minulost skrývá tolik, jako Shakespearovy hry, jejich životy jsou neznámou jako život barda, a když je bratři Taviani nechávají promluvit, umožňují jim dostat ze své duše na světlo to, co bylo dosud jen v hloubi. Mluví vězeň, nebo Caesar? Co se odráží v očích a tvářích herců? Hrají, nebo se jejich slova dávno protla se slovy samotných rolí? Kdy přijde zlom? Kdy umírá Brutus a kdy Salvatore? Znovuzrození, Fénix povstávající z popela, nový rozměr, který, alespoň na okamžik, dostává věznice i doživotí, herecké výkony, ze kterých by se mnohá plochá hollywoodská hvězdička mohla učit. ()
Skvělý film. Čekala jsem to úplně jiné ale když jsem to viděla, tak se mi ten nápad moc líbil! Je tam spousta emocí a je to prostě skvělý film. ()
Trochu zarážející je pro mě to rozporuplné hodnocení, nicméně co tisíce lidí to tisíce chutí. Já seděl a ani nedutal. Bratři Taviani to s kamerou umí. Použití pouze přirozeného světla a černobílého materiálu člověka ještě více vtáhne do prostředí věznice, kde o životě se pouze sní a divadlo tak může paradoxně znamenat jedinou možnost setkání se s opravdovým životem. Těžko uvěřit, že herci jsou jen vězenští ochotníci. Narozdíl od místního CSFD osazenstva si myslím, že se svých rolí zhostili s grácií a leckterého profesionála by i do kapsy strčili. Je skoro obdivuhodné jak Tavianiové dokázali přesně odhadnout míru prolínání se divadelního představení s skutečným životem vězňů tak, aby člověk nikdy nepřestal myslet na to v jakém prostředí se nachází a kdo představuje ty čestné a cnostné muže Říma a zároveň nebyl vytržen z dění "na jevišti". Scéna u mrtvého Caesara na vězeňském dvoře, přednášená vězňům nezapojeným do zkoušek, kteří představují římský lid před vzpourou vůči zrádcům, mi navodila to příjemně-nepříjemné mrazení v zádech, díky kterému vždy vím, jaké hodnocení si ode mne snímek odnese. A nakonec stejně tak jako bratři Tavianiové věřím, že dobré umění dokáže člověka změnit k lepšímu a že nikomu by neměla být tato možnost odepřena. Ani Brutovi! ()
Rozhodne pozoruhodny, jak napadem, tak zpracovanim. Presto se nemuzu zbavit dojmu, ze momenty, v nichz vezni hrajou sebe sama, vznikly hlavne z duvodu nutnost vystlat dej. DOkumentaristickou hodnotu tohle zkratka nema zadnou, je to inscenace inscenace. Ale postavy, prace s prostredim a celkovej stret temat nesvoboda ve vezeni versus osvobozeni se skrze hrani versus hrani zlocinci o zlocinu... to ma kule. A co si budeme povidat, Willie taky umel... urcite by se z toho dalo vyrazit vic, ale i tak je vysledek hodne zajimavej a do znacny miry strhujici. ()
Přísně střežené jeviště. Herci pod zámkem. Na chvíli svobodní – v duši, v umění. Než se zaklapnou dveře vězeňské cely, staneme se hrdiny z masa a kostí, postavami tváří v tvář v záři divadelní reality. Stránku po stránce, text za textem. Obléháme prkna, co nás proslaví. Jsme představiteli shakespearovských rolí, komplimenty zasypaní. ()
Shakespeare. Zlá krev. Brutus. Spousta otázek. Protože tohle je a není (reality) show. Tohle je očistné. A rovněž maličko voyeuristické. Ale jen trošku... (chabé alibi). Silné 4 hvězdy a nadšený potlesk pro všechny zainteresované. La vita nuova. Či zdařilý pokus o ni. Patetické? Ať si! ()
Festivalový film, ktorý u mňa neboduje. Väzni toľko nacvičujú až ma to znudilo a ani originalita, ktorá spočíva v analógii s ich skutočnými činmi ma neoslovila. ()
Zvláštny film. Nejako extra ma nestrhol, ale zase vyslovene zlé to nebolo. Malo to kopu dobrých momentov ale aj mnohé nudné pasáže. 60% ()
Vězňové a Shakespeare. Filmu se drtivou většinu stopáže daří vyhýbat se "zbožšťování umění" a těžkopádné patetičnosti, kterou bych u filmu o morálním působení umění očekával. Zaměřuje se na prolínání Shakespearovy hry a životních příběhů jednotlivých vězňů, aniž by z nich vyzradil mnoho či je zjednodušoval. Bez pocitu, že "přání je otcem myšlenky", odhaluje nadčasovost a univerzálnost geniálního díla. A to není málo. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2011. ()
Pro Kristovy rány, jak tomuhle může dát někdo míň než čtyři?! Film je v podstatě záznam Šejkspírovy divadelní hry "Julius Ceasar" s tím, že ji hrají vězni a a to v prostorech vězení a tak je k tomu potřeba přistupovat - záznam divadelní hry. Takže jestli považujete poselství Shakespearových her za pseudointelektuání sračku, asi nemá cenu číst dál. Do celé hry se zhruba čtyřikrát promítnou vezeňské charaktery a jejich životní příběhy a rozpory, absolutně dokonalé navázání tragédie z antiky se současnými životy. Ve filmu a jeho stavbě je vidět mnoho let zkušeností osmdesátiletých režisérů, stejně jako práce s černobílou (nevlezlá, neprvoplánová a vkusná). Nejdokonalejší filmové provedení divadelní hry, kterou jsem měl tu čest vidět a za mě nejlepší film festivalu. ()
Ceasar musí zemřít - na první pohled možná banální téma nazkoušení Shakespearovy hry v italské věznici, ale z filmu čiší velká vnitřní síla. Snímek vyniká jak působivým vizuálem - kamerou a světlem, tak překvapivě dobrými hereckými výkony. A závěrečná zpověď jednoho z trestanců-herců: "Teprve až jsem poznal umění, stala se moje cela vězením" vůbec nevyzněla falešně či jako klišé, naopak, věřil jsem jí na 100%, stejně jako celému filmu. Silné tři hvězdičky. ()
Trochu jsem cekal, ze fakt, ze se Shakespeare hraje ve veznici, bude znamenat vic nez efektni kulisy a vyrazne tvare veznu. Obcas tam sice nejaka zkusenost vezeni prosakovala, ale pro mne dost malo. Vlastne to trochu pripomina Karamazovi v ocelarne, kde taky z 90% jde spis o efektni prostredi nez o provazani toho kde a proc. Jinak ovsem fantasticke herecke vykony a zajimava je hlavne prace se zvukem a silny je i zaver. A poznamka pod carou - je-li budoucnosti projekci artovych filmu, ze se budou promitat z blue-ray pri plne cene vstupneho, tak se o ne zacinam bat. ()
Skvělý umělecký zážitek. Dost jsem se filmu obával, prostředí věznice a vězni nacvičující film, něco podobného jsem viděl s mentálními spoluobčany, říkám si, nevím nevím. Ale pak jsem byl unesen tím, jak těžcí vězni dovedou s velkým zaujetím pro Shakespearovo dílo nacvičit tak obtížnou hru, jakou Caesar je, a myslím, že představitel Cassia, který se po uvedení hry vrací do své cely, říká, že až teď se jeho cela stává skutečným vězením. Bohudík, že to bylo tak krátké, aspoň jsem vydržel s pozorností, dík čemuž odmítám sledovat filmy trvající kolem tří hodin. ()
Jít na Julia Caesara do divadla,tak by to mě určitě tolik nebavilo,jako tahle verze v podání pravých italských vězňů.Občas mi až běhal mráz po zádech,i když tyhle pocity se mnou asi moc lidí v sále nesdílelo (včetně chlápka vedle mě,který celou dobu spal a jen se občas převalil z jedné strany sedačky na druhou).Pro mě tohle byl opravdu silný zážitek a klobouk dolů před všemi tvůrci!!!!! ()
Velmi impozantní dílo názorně představující co že je to tzv. živé divadlo. Snímek byl natáčený v římské věznici Rebibbia s nejtěžšími zločinci a co je překvapení, také s nimi. Snímek sleduje vznik zkráceného představení Shakespearova Julia Caesara a to od castingu až po závěrečný aplaus na divadelních prknech. Vězňové zkoušejí a doslova se vžívají do svých rolí. Vnímají daný text a my vidíme, jak odehrávají části hry na všech možných místech věznice. Vzhledem k tomu, že tu nejsou žádní skuteční herci, dalo by se i říci, že se vlastně jedná něco jako o takový dokument. To je však narušeno velmi citelnou statickou kamerou, kde dominuje syrový a velmi kontrastní černobílí obraz. Trochu je to i takový sociální průzkum, kdy máme možnost sledovat reakce vězňů a vliv daného textu na ně. Příběh o krvavé moci, spiknutí a jisté chápání cti. Nemá to z vězni něco společného? Závěrečná věta v cele jednoho z nich jen dokazuje pochopení stavu věci. Ano, jde tu poměrně o filozofování, což mnozí budou mít dost velkou potíž pochopit. Uvědomění si toho, že člověk může být vězněm svých představ, tužeb, ideálů aspirací, že může uvěznit i sám sebe, je velmi vzácný jev a jak jinak to člověku a zvlášť trestanci osvětlit, než danou hrou, kterou si sám prožije. I to, že dějství může platit jak pro mocné Římany dávných dob, tak i pro ty současné. Pícha a zbavení moci. Co dodat. Tento snímek opravdu není pro každého, ale kdo ho shlédne a pochopí, snad mu navodí touhu si onu hru celou přečíst. ()
Film pojednává o nastudování Shakespearovy hry bandou kriminálníků v italském vězení s maximální ostrahou. Herci jsou samotní herci, tedy oni vrazi, mafiáni, drogový dealeři a političtí vězni. Ti posledně jmenovaní asi ne. Pokud si myslíte, že si stejně jako záporáky v běžném filmu oblíbíte i záporáky skutečné, tak máte pravdu. Na konci litujete dotyčných vrahů, že musí strávit zbytek života v nehostinném vězení, a přejete jim, aby dostali milost. A pak Vás dojme informace v titulcích, že jeden z nich milost opravdu dostal. Nechte se překvapit který. 85% ()