Režie:
Pablo LarraínKamera:
Sergio ArmstrongHudba:
Carlos CabezasHrají:
Gael García Bernal, Alfredo Castro, Néstor Cantillana, Antonia Zegers, Jaime Vadell, Pablo Krögh, Amparo Noguera, Pedro Peirano, Sergio Hernández (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1988 a René se vrací ze stáže v USA, kde se učil, jak dobře prodat coca colu, a hned se zapojuje do dění v rodném Chile. Povede totiž kampaň demokratických stran proti stárnoucímu despotickému generálovi. Snímek nominovaný na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film je lehkým, místy až groteskním pohledem na osmdesátá léta a především na to, že pravda je sice jenom jedna, ale abychom ji dokázali prodat, nesmíme ji lidem říkat úplně celou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (9)
Recenze (58)
Výborná záležitost, která zaujme originálně zvolenou formou natáčení, která se vším všudy evokuje osmdesátá léta. Obraz jako z ošoupané VHS je výborný nápad, na který jsem si tedy musel chvíli zvykat, ale po pár minutách už jsem se přizpůsobil. Taktéž nadčasový příběh, ve kterém se vlastně mění jen doba a možnosti, je svědectvím o nás samých a o tom, jak se dá a musí dělat kampaň a zamlčovat skutečnost. Gael Garcia Bernal je výtečný, skvěle civilní a osobně mi připadá, že film od filmu je lepší a lepší, radost pohledět. Ani ostatní méně známé tváře nejsou špatné a všechno do sebe tak nějak zapadá. Larraín sice občas zaškobrtne a některé scény jsou delší, než by bylo zdrávo, jinak ale příliš neselhává. Pro mě osobně velké překvapení, které mě fascinovalo a pohlcovalo. Škoda pomalejšího začátku. Za mě slušných 80%. ()
Politicky ladený snímok o referende, ktoré malo rozhodnúť o osude čílskeho generála Augusta Pinocheta. Veľmi sa mi páčila tá "vintage"/documentary-like kamera, ktorá len pridávala na dôveryhodnosti. Neviem ako to ten chlap robí, ale Gael Garcia Bernal je snáď v každom filme dokonalý! Pre ľudí zaujímajúcich sa politikou určite odporúčam, ale páčiť sa to môže komukoľvek. ;) ()
Po obsahove strance spickovy film, ktery me bavil od A po Zet! Na formu zpracovani jsem si musel zvyknout, nakonec i ta do celeho filmu dobre zapadla. Myslim, ze takhle nejak to v Chile koncem osmdesatych let skutecne vypadalo. Odvysilane spoty pro "ANO" a "NE" byly velmi dobre zakomponovane. G. G. Bernal je sazka na jistotu. Zazitkovy film, ktery dycha atmosferou. ()
úsilí o autentickou reminiscenci osmdesátých let, jakkoliv jde z principu o pouhé zdání, Larraín dovádí ad absurdum, tedy k naprosté dokonalosti, a i když se zdá, že mu obětoval i své obvykle stěžejní umělecké ambice a učinil jej svým prvořadým zřetelem, není to tak úplně pravdou. nápadná a snad do jisté míry i zcizující estetika videozáznamu, jaká na velkém plátně přirozeně působí notně nepatřičně, neslouží totiž jen k navození specifického diváctví, kombinujícího dokumentarizující a energetický modus, ba ani v první řadě. lze jí vysvětlovat především jako jednotící princip, díky nemuž všechny komponenty od původního materiálu po nevkusné reklamní koláže a stárnoucí archivní záznamy splývají v jednolitém, a proto nerušivém, a proto samo o sobě příjemném vizuálním toku. dokonce i úvodní titulky disponují charakteristickými žlutými a fialovými stíny a unikají přesnému zaostření, zatímco je mřížuje podivná textura zdánlivě způsobovaná archaickým technickým aparátem. těžko tedy vnímat stále méně a méně zřetelné hranice, například mezi uměleckou fikcí a kvazidokumentární rekonstrukcí, ale nade vše mezi neškodnou nezávaznou reklamou a politicky nabitou propagandou. čím méně znatelné jsou rozdíly v "řeči" reklamy a propagandy, tím silnější vyvstává nutkání se po nich tázat. odtud, z těchto otázek, pak pramení jiné emoce, kontrastní k lahodně sjednocené vizualitě - nejistota, nepokoj, zmatení, bezradnost. a tak nakonec není vůbec snadné ani pohodlné tento film plný paradoxů sledovat a už vůbec není lehké opájet se sebeklamem o vlastním diváckém nadhledu. ()
Larraín poutavě rekonstruuje fascinující kapitolu z historie dvacátého století, kdy byl Pinochet donucen k referendu o budoucím směřování Chile, při čemž zásadní roli v jeho svržení sehrála opoziční kampaň, která byla postavená na jazyce reklamy. Vyprávění sice obsahuje také nabízející se linie osobního hrdinství v zájmu velkých ideálů či zastrašování ze strany vládnoucí moci, ale v prvé řadě se zaměřuje na podrobné vykreslení marketingových taktik a jejich role v rámci kampaně. Zvolená forma vycházející z užití starých televizních technologií pak umožňuje bezešvé přechody mezi filmovou rekonstrukcí a dobovými televizními záznamy. Současně také zdůrazňuje spojení reklamy s žitou realitou, které se v době děje teprve ustanovovalo, ale v současnosti představuje všudypřítomnou skutečnost. ()
Galerie (28)
Photo © Rialto Distribution
Zajímavosti (5)
- Pro navození dobové atmosféry a pro obrazový soulad s archivními záběry byly pro natáčení použity reportážní videokamery z 80. let Ikegami HL-79EAL, z nichž byl signál přes převodník nahráván do moderního rekordéru. (franta.zila)
- Film NO je založen na neuvedené hře Referendum (Plebiscito) chilského novelisty Antonia Skármety, který jako jeden z mnoha odešel do exilu, když Pinochet sesadil prezidenta Allenda. (Zdroj: Artcam)
- Rovnako ako dej filmu, tak aj jeho natáčanie prebiehalo na viacerých miestach v Čile, predovšetkým v metropole Santiago. V hlavom meste istú dobu žil a "nasával atmosféru" aj hlavný predstaviteľ, herec Gael Garcia Bernal. (MikaelSVK)
Reklama