Past

Zdálo by se až nereálné, aby film z roku 1950 pojednávající o akci odbojové skupiny plný výslechů a motáků mohl být dobrý, ale to by nesmělo jít o Fričovu režii. Krátce po válce ještě nebylo zvykem, aby univerzální šablonou pro zobrazování gestapa byly trapné karikatury. Vše, včetně reálií a emocí, bylo ještě v živé paměti a i když Past jen lineárně vypráví o jediné přehledné akci, ve které je na hrdinnou příslušnici českého odboje nasazena německá konfidentka, výsledkem je zdařilý napínavý film. Postavy nejsou jednoduše černobílé, zejména vše, co se týká bývalé herečky Herty (v podání skvělé Majky Tomášové) stojí za pozornost. Jediné, co vyznívá rušivě, je výběr nepůvodní hudby. Je skutečně velmi nepravděpodobné, aby v kavárně jako taneční hudba začátkem 40. let zněly melodie Friedricha Holländera Nimm dich in Acht vor blonden Frau'n a další písně z filmu Modrý anděl (1930), který byl za války už pasé a samozřejmě Marlene Dietrich byla v té době jako americká občanka nepřítelem Říše. (31.08.2020)

Martin Frič patřil k režisérům, kteří dokázali i v budovatelsky orientovaném období první poloviny 50.let točit velice kvalitní filmy. V tomto polozapomenutém válečném snímku až do konce se stávají hlavními protagonistami dvě ženy. Poprvé se setkávají v cele v zdánlivě stejné pozici vězenkyň, jenomže jedna z nich je statečná hrdinka a druhá nacistická mrcha... Od úvodního příjezdu vlaku z filmu dýchá nadupaná hustá atmosféra, silně propracovaná psychologická stránka a postupně rostoucí napětí, které se neustále stupňuje a končí až posledním výbuchem v závěru. Poměrně drsné scény z věznice i výslechové místnosti odlehčuje alespoň neutíchající pocit jisté naděje. Past se může svrhnout na každého, kdo je do špionážního zločinu zamotán, ať stojí na kterékoliv straně... Velikou hereckou příležitost ve filmu dostala začínající Vlasta Chramostová, která zde již ve 24 letech prokázala svůj hluboký dramatický talent. Roli její přetvařující se sokyně se skvěle chopila téměř neznámá Majka Tomášová (jež si narozdíl od své slavnější jmenovkyně již víckrát další významou roli nezahrála), v některých scénách připomínající západní hvězdy stříbrného plátna. Snímek doprovází zajímavé herecké výkony i ve vedlejších rolích v podání Otomara Krejči a Vladimíra Ráže, spieciální znímku si zaslouží slizoun gestapák v podání Jaroslava Mareše. Jako celek výtečná záležitost, jež spolu s o rok starší Dalekou cestou v rámci filmů s tematikou 2. světové války rozhodně stojí za pozornost! 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (17.01.2018)

Hnusní fašouni se za pomocí kolaborantů snaží rozbít činnost Českých partyzánů. Narafičí na ně celkem promyšlenou past, ale kam se hrabe hloupej Skopčák na vychcanýho Čecháčka! Ok jak už je u podobných filmů zvykem, tak se divák při sledování neubrání jisté dávce naivity, taky to nemá žádný strhující tempo, ale zase se pozná Fričova jistá režie a výkon obou dvou hlavních představitelek je určitě slušný. Takže nadprůměr jo.60% (05.03.2016)

Když jsem včera v noci dokoukal. Dnes ráno otevírám okna do zmrzlé zahrady. Je osm nebo devět hodin. Hlavou mi běží děj, záběr po záběru. Nevlídná Pečkárna, beznadějné místo, kde umírali lidé. Extrémy se přitahují. Hrdinka a konfidentka. Co říct? Občas napětí, občas drama, které ovšem za zhlédnutí stálo. (09.03.2018)

Velké překvapení. V roce 1950 bych nečekal takovýto film o odboji, postavený více na psychologii než akci. A vlastně zcela nedotčený dobovou ideologií. Tedy myslím, že Majka Marie Tomášová zde podala přesvědčivější výkon než Vlasta Chramostová, jejíž odbojářka je trochu naivní. Ten konec, kdy z Němců udělají odbojáři naprosté pitomce, je trochu mimo. (28.05.2017)