Sakamiči no Apollon: Kids on the Slope

Prostá romantika se sympatickými avšak nikterak originálními charaktery by snadno upadla do průměru nebýt neokoukaného dobového zasazení (60. léta), silně jazzového podtextu a zkušené režisérské taktovky otce nestárnoucího Bebopa a Champloo. Příjemná podívaná, jejíž jediným nedostatkem je fakt, že "hvězdná" kombinace Watanabe a Kanno mohla raději opět přinést něco více revolučního a trvanlivějšího. (06.07.2012)

Kdyby byl Sakamichi no Apollon jen a pouze o hudbě, pravděpodobně bych v rámci hodnocení neměl co řešit. Při absenci romantické linky bychom jako diváci mohli více vstoupit do tajů jazzu. Byť jsou postavy vesměs dobře napsané, nemohl jsem se celých 12 dílů zbavit dojmu, že právě ona romantická linie je na tu hudební naroubována trochu násilně a občas spíš plní roli jakési formy výplně. Nepřišel mi totiž zase tak zajímavý vývoj kolem milostného x-úhelníku a spíš bych ocenil vývoj kolem kapely. Nutno je také podotknout, že narozdíl od téměř všech letošních seriálů má Sakamichi no Apollon svůj vlastní xicht. Ten mu ale nedělá nějaká romance či široko daleko nejlíp napsaný scénář, ale právě jazz, který je pro Anime velmi netypickým hudebním stylem a na každý pád jde o typ hudby, který může na první poslech zaujmout i člověka dosud jazzem nepolíbeného. Právě v tomhle ohledu je škoda, že tvůrci s hudební linie nevytěžili víc, než jen pár (vynikajících) skladeb a nějaké ty starosti kolem kapely. Co se týče postav, tak jsou velmi civilní a tudíž příjemně napsané, čili tady nějaké zásadnější výhrady rozhodně nemám...Animace je velmi povedená, hudba v seriálu je jak už jsem napsal boží, oproti tomu nelogicky nejazzový opening je hodně špatný...Celkově zhodnotit Sakamichi no Apollon je poměrně složité...Zatímco je totiž hudební linie naprosto bezchybná, tak v té romantické to občas docela hapruje, s racionálním uvažovaním si postavy také občas příliš netykají a vůbec celkově působí, tak nějak zbytečně. Nedá se jí sice občas upřít nějaký ten silný moment, ale tak jako tak bych se bez ní prostě obešel...Tím víc mě trochu zklamala druhá polovina seriálu, kdy se scénář téměř nevětví a motá se jen kolem vztahů hlavních i vedlejších hrdinů. Nicméně...za hudbu, za jazzovou část scénáře, za občas nějaký ten povedený moment části romantické, za civilnost a také za vynikající konec „po 8 letech“ Sakamichi no Apollon ty slabší 4* dám. (04.07.2012)

Za mě obrovská spokojenost, protože tohle anime má mnoho opravdu skvělých a silných okamžiků a to ve všech rovinách, které nabízí. Ať už je to romance, bromance, drama nebo hudební stránka, v každém tomto ohledu jsem vždy našel minimálně jeden zajímavý a povedený okamžik, který mě dostal. Jistě mohl bych zlehka vytknout, že za sebe bych si přál trochu víc hudby a méně těch věcí okolo, protože jazz mě jako hudební styl baví, ale tím bych přišel o hodně z těch povedených romantických momentů, naprosto realistických a pro mě zajímavých lidských dramat... Zkrátka třeba konec linky takového Juna a Yuriko pohladil mé romantické srdce a úplný konec anime mi přišel tak krásně uspokojivý... Ono to bude hodně i tím, že jsem si oblíbil skoro všechny postavy co zde byly a tak i když byly na dně a občas se chovali tak, že mi to třeba i šlo proti srsti, stejně jsem jim pořád dokázal fandit... Jistě, (v mém srdci) na mém trůnu nejlepšího hudebního anime je stále Nodame, ale tohle bylo taky vynikající. 9,1/10 (10.05.2019)

Watanabe umí pracovat s postavami, to už dokázal několikrát. Tentokrát ale nebude režírovat přestřelky nebo šerm dvou róninů, ale život prostého mladíčka Nishimiho, který od malička cestuje ze školy na školu a když se dostane sem, musí čelit "samotě v obydleném domě." Tady si, jak už to v příbězích o životě prostého mladíčka bývá, najde lásku a chce jí ji vyznat. Jenže tady se objeví "problém," nepřátelský Sentarou, který , shodou okolností, k Nishimimu přátelský bude. Zjistí se, že je oné dívky, Ritskuo se jmenuje, kamarád od dětství. Ale jak to bude pokračovat? -- Yoko Kanno dílo sedlo úžasně, řeklo se jazz, tak jazz, sama hraje se skupinou The Seatbelts, která hraje jazz a hrála i soundtracky Cowboye Bebopa. Za celé dílo zatím 4*. (06.05.2012)

Jazz nikdy nebyl mým prioritním koníčkem, avšak v tomto počinu jsem nad ním chvíli uvažoval. Protože jsem sám klavírista, dost dobře jsem chápal citové projevy Bona a protože jsem i prožil pár zamilování, chápal jsem i ostatní. Proč si vybrat tento příběh před seriály jinými? Krom toho, že je zde viditelná absence ecchi, hentai, fanservice a dalších ptákovin dnešní doby? -> Nenásilný příběh. Sešel se jeden námořník s tichou myškou a zjistili, že mají dohromady společnou hudbu. A nevěřili byste, jak i v reálném životě společná hudba přibližuje. Když do toho dáte ještě dívku, avšak ne obvyklý milostný trojúhelník, je tu 12 dílů, do kterých se vleze opravdu dost věcí. Co víc, konec byl naprosto úžasný. Hudba, animace a tak jsou na velmi dobré úrovni. Není to Nodame Contabile, ale nachází se zde velké množství různorodých skladeb, odkazů na zpěváky a dokonce i lehce ta klasika. Co díl, to potěšení u srdce. Závěr: neřekl bych, že je to nějak extrémní dílo, které bych si musel opět někdy shlédnout, ale to jedno podívání stálo za to. Občas na to pomyslím, nezapadne to zcela jistě do dějin zapomnění. 75% (31.07.2012)