Páter Thomas

Film, pri ktorom je nám síce jasné, že nemáme do činenia s "logickým" scenárom, "hereckým" prejavom, "dobrým" vkusom či dokonca celkom normálnym režisérom, napriek tomu zreteľne cítime, že sme svedkami čohosi veľkolepého. Tá veľkoleposť nie je grécko-rímska, ale archaická, prvotnopospolná. Fulci vedie človeka k počiatkom jeho ľudskej existencie, kedy z obrazov a zvukov skladal podoby svojich božstiev, barbarských, ale vznešených a veľkolepých. Človek pri sledovaní tohto "prvotnopospolného" hororu nepremýšľa, pretože je paralyzovaný úžasom, tak ako je veriaci bezmedzne fascinovaný ostatkami svätých (ako ďaleko od hororu môže byť morbídna adorácia vysušených mŕtvol v chrámoch?). Pri púhej spomienke na niektoré fazety Fulciho kryštálu (hučiaca piesková búrka, zvuky vtákov v korunách stromov na polnočnom cintoríne, vrčiaca a zavýjajúca zombi nakúkajúca do rozsvietených okien, chodidlá mŕtvej pani Holdenovej stojacej za paravánom) spätne pociťujeme esenciu čírej hrôzy a nejasne si uvedomujeme, že sme boli zasiahnutí kdesi v našom najhlbšom, "najstaršom" vnútri. Potrebuje tu niekto výkladový filozofický slovník? (31.10.2004)

Věc (ne ta od Carpentera) která mi od mých 14ti nedá spát. Italové byli v 80tkách takový mistři, že se o tomto může dodnes amíkům jen zdát. Hudba, dlouhé pohledy do očí (italská specialita) a atmosféra hustá tak, že by se dala krájet, dělá z tohoto (a jiných snímků, tohoto žánru) klenot. Ovšem, nic pro slečinky. (13.04.2018)

Fulci ve svojí nejšpinavější podobě nikdy nevyhovoval každýmu, a nikdy se o to vlastně ani nesnažil. Následující brutality jako The Beyond nebo The House by Cemetery jenom potvrzovaly režisérovu kontroverznost a snahu vyvolat v divácích hlavně zhnusení, než strach. Někdo mu to žral, jiní mu na hlavu házeli špínu. Musí se mu však uznat, že všechny ty explicitní scény plné detailně nabodnutých očí, vyzvracených vnitřností nebo lidožravých pavouků s hororovou kinematografií pěkně otřásly. A pro mě to byl právě Páter Thomas, co mi otevřel brány do toho pravého filmového pekla. Tehdy jako osmiletý cucák, co měl za sebou leda tak první Noční můru v Elm Street nebo Tremors, jsem po tomhle začal koukat na ten hororovej svět úplně jinýma očima. A zůstalo mi to, díky bohu, do dneška. Mizerné hodnocení chápu, ale nostalgie mi nedovolí jinak, než nahodit plný barel. (06.09.2011)

Dávení vnitřností, vrtání hlavy skrz, červí vánice....klasická italská gore škola v podání typického představitele L.Fulci. Už úvodní scéna na hřbitově s naprosto vynikající hudbou ( Fabio Frizzi) dává tušit, kam se bude příběh odvíjet. Páter Tomas se oběsí - v jakémsi hypnotickém stavu - a mrtví vylézají z hrobů. Jméno městečka - Dunwich - chápu jako poctu jinému mistrovi - H.P.Lovecraftovi ( Hrůza v Dunwich). Film místy ztrácí trochu tempo, ale než si to uvědomíte, opět se rozjede. Často neděsí jen gore efekty. Když je hlavní hrdinka ( ve stavu klinické smrti) pohřbena, zcela cítíme hrůzu a děs, jakmile zjistí, kde se vlastně nachází. A když osvobozující krumpáč proniká střídavě skrze víko rakve těsně okolo jejích očí, pak si člověk není jistý, zda bude opravdu osvobozena. Vždyť Fulci destrukci očí přímo zbožňuje! Závěr mohl být apokalyptičtější ( moc hezké slovo), ale mnohým italským horrorům jako by v závěru došel dech ( i u Argenta, Bavy, Soaviho...). Jestli ono to není jedno z jejich poznávacích znamení..... (16.08.2010)

„A čo teraz?“ – „Teraz by som si zapálil.“ Na PÁTEROVI THOMASOVI som nevyrastal (prvý raz som ho videl krátko pred tridsiatkou), ale musím, hoci troška nerád, dať 80%. Lucio Fulci je kultový taliansky hororový režisér, ktorého filmy nikdy nemali dobré scenáre či oscarové herecké výkony, ale keď došlo na gore, masky a atmosféru (hudba + výprava), bolo sa na čo pozerať (THE BEYOND, ZOMBI 2, DOM PRI CINTORÍNE). PÁTHER THOMAS pre mňa nie je žiadna srdcovka a pokojne by som ju už nikdy nemusel vidieť. Ale uznávam, že atmosféra prvej polovičky je úchvatná a hoci masky s gore predsa len zostarli, stále je to sila (dievča, vracajúce vlastné vnútornosti). U Fulciho nesmie chýbať nezrozumiteľný koniec, chýbajúca logika (ak by ste z truhly počuli kričať „omylom“ pochovaného, naozaj by ste drevo zobrali krompáčom, riskujúc, že mu zatnete do hlavy?) a domáci maznáčik útočiaci na svojho pána. Ale vďaka prvoligovému „stupňu humusu“ (vietor červov) a atmosfére musím dať 80%. Dvojnásobne po tom, čo som videl Fulciho slabšie látky (AENIGMA, KONCERT HRÔZY, HLASY ZO ZÁHROBIA). Tento je kvalitou predsa len vyššie. (28.05.2011)