Život Adèle

Cesta k přirozenosti, cesta k autenticitě. Troufalost, s níž režisér Abdellatif Kechiche přiměl diváka projít s Adele rozhodující část jejího života, tedy období dospívání a uvědomování si sebe sama, je o to víc překvapující, oč se příběh pokouší nevnímat hranou fikci a přítomnost filmových kamer. Klasické téma queer snímků je rozehráno s pocitem jisté zúčastněnosti, za což do jisté míry může režisérův voyerismus, ale také snaha prožít život toho druhého vlastníma očima. Práce s kamerou, s detaily, s fotogenickými tvary lidských obličejů, s barvami a náladami je něco, s čím se lze na plátně setkávat spíše výjimečně a nikdy v tak intenzivním tvaru, jako v tomto případě. Vrcholem filmového buřičství jsou zcela bezpochyby erotické lesbické pasáže, zachycené ve své pornografické obnaženosti, zvyšujíc tím naléhavou sdílnost snímku. To, co La Vie d'Adèle staví na piedestal mezinárodních filmových ocenění, je právě jeho otevřenost a spontánní projev (nejen) titulních představitelek, které se svých rolí ujaly s maximální zaujatostí. (18.05.2014)

Zostáva pre mňa tajomstvom o čo išlo tvorcovi tohto snímku. Adélin život sa totiž pozostáva najmä zo všade prítomnej podprahovej erotiky, a tam sebaobjavovanie hlavnej hrdinky zrejme končí. Adéle navyše zhruba 3/4 neúnosnej stopáže pôsobí krajne nesympaticky, z čoho možno viniť veľmi nepríjemnú kameru, ktorá sa z detailov na jej pootvorené ústa a tváre ďalších hercov dostáva len v časti erotických scén ...tie tým pádom pôsobia veľmi rušivo, oproti zvyšku filmu, ktorý je aspoň súrodný v tom zmysle, že trochu hlúpo nabáda diváka spoluprežívať Adéline radosti a strasti. Emocionálne sa film na diváka prenáša len vo fáze rozkladu milostného vzťahu, realizmus týchto scén považujem však za masochizmus zo strany režiséra. K žiadnej očiste z negatívnych pocitov totiž nedochádza... Život Adéle trpí na kopu ďalších neduhov - umelecké kruhy okolo Emmy pripomínajú karikatúru, či už sú to "zainteresované" rozhovory o umení, alebo samotné kulisy v podobe obrazov, zlej práce s replikami, či zopár gýčových obrázkov zaľúbeného páru. Najčastejšie sa po filme v publiku skloňovalo "Prestrihať". Nejde než súhlasiť, viac než polovica filmu pozostáva z nič nehovoriacich zdĺhavých situácií. Snáď by bolo pre tento film ideálne, ak by fungoval ako jeho posledná hodina, no zo začiatku nahlúplosť zobrazených situácií diváka nedostane na rovnakú emocionálnu vlnu prežitkov Adele. ___ Prečo teda vytvoriť film, ktorý sprostredkuváva napätie vzniku vzťahu, jeho priebeh a drásavý koniec? Rovnako neselektovaným spôsobom ako sa to deje v živote? A nič navyše? Milí diváci, nestačí Vám život sám? (26.06.2013)

Upřímně říkám, že jsem se projekce bál. Děsil jsem se svého subjektivního diváckého zážitku z tříhodinového francouzského lesbického artu, přesvědčen, že mu nepomůže ani fakt, že se pravděpodobně jedná o velmi dobrý tříhodinový francouzský lesbický art. Ale obavy byly zbytečné, protože mě film na začátku vtáhl a až do konce nepustil. Úžasné herecké výkony, naprosto cílevědomá režie, intenzivní prožitek. Nekrátil bych to ani o minutu, protože každá zobrazená scéna má v životě Adele své místo. (16.12.2013)

Ou man, ten scénář je tak uhozenej, jako většina těchto filmů a soudobá duhová komunita (bez pardónu). Bullshit střídá ještě větší teatrálnost, ba dokonce je všem "neznalcům" zbytečně předložen dlouhý milostný akt. Zůstala jsem nad tím zaraženě viset a vůbec nad celou tou pubertální zápletkou. Jedno velké WTF a to jsem prosím lesba. (14.12.2013)

Už když jsem viděla upoutávky, tak nějak jsem tušila, že tento film nepotřebuju vidět. Jenže pak přišla Challenge tour 2018 a já hledala nějaký africký film ... Živod Adele není africký film, je spíš ryze francouzský, b\ť od tuniského režiséra. Ale tak nějak jsem překonala počáteční nechuť a podívala se. Myslím si o sobě, že nejsem prudérní, erotické scény ve filmech mi nevadí. Ale že bych potřebovala vědět do podrobností, jak to dělají holky, to zase ne. To byl právě ten důvod, proč jsem s filmem váhala. Na druhou stranu byl zařazený mezi 100 nejlepších francouzských filmů, takže se dala očekávat slušná úroveň. Když pominu onu příliš na obdiv postavenou intimitu, objeví se mi Adéle se svým hnědě zvědavým pohledem. Holka, která se hledá, trochu labilní, trochu si nerozumí, trochu se nachází. Jako protipól kumštyřsky založená spontánní Emma. Ta je pro změnu rozhodná a pevná. Vztah, který vypadá zpočátku idylicky dostává brzo trhliny. Myslím, že panu režisérovi nešlo o to natočit holčičí porno nebo psychologický film. I když Adéle se v těchto dimezích opravdu pohybuje. Přesto je film spíše civilní, umělecky ladění, barevný se zajímavou kamerou. Stopáž mě zpočátku trochu děsila, ale záhy se ukázalo, že je příběh natolik dobře vystavěný, že nenudí. Vztahy jsou komplikované a když se povedou, není to nikdy zadarmo. Ať už homo, bi či hetero, myslím si, že máme nad čím přemýšlet. (02.03.2018)