VOD (2)
Obsahy(2)
Film se silným tématem o milostném vztahu mezi dvěma mladými ženami natočil tunisko-francouzský režisér Abdellatif Kechiche a hlavní role ztvárnily mladé herečky Adele Exarchopoulosová a Léa Seydouxová. (oficiální text distributora)
Recenze (483)
úchvatné scény dívčího rozchodu... ()
Na ja, co dneska letí...teda musí letět, neb podporováno světovou multikulti agitací? Lesbičky, a pokud rovnou nejsou "afroameričanky", tak aspoň kolem nich, za nimi se černoši, či černošky pohybují. Ideální je, když jsou lesby a nejlepší přítelkyně (přítel) je černý a ten jediný je čestný, vzdělaný a vždy je na něho spolehnutí. Inu Evropa se řítí do sraček a mladým je třeba neustále připomínat, že bílý muž je přežitek a budoucnost je buďto černobílá, nebo aspoň lesbická. Mít možnost takové propagandy kolonizátoři Ameriky, tak se indiáni vyvraždí navzájem a nemusí je vybíjet najatí žoldáci. ()
Na dnes už v podstatě kultovní film jsem se dívala náhodou a musím říct, že moje očekávání asi byla přemrštěná. Myslím, že tady na ČSFD má tak vysoké hodnocení zejména díky explicitním milostným scénám. Bez nich jde o vlastně dost obyčejný příběh o lásce mezi ženami, která je možná osudová, ale rozhodně ne až za hrob. Časové skoky vnímáte jen díky pozici, na které Adele zrovna pracuje a ačkoliv to sama přiznává: "Vypadám pořád moc mladě", tak si myslím, že tohle měl režisér určitě řešit víc. Ve škole z ní sice dělá stále afektovanější učitelku, ale v soukromí Adele pořád vypadá na 16 a co je nejhorší, pořád se tak i chová a tváří. Prostě vývoj nula. Emma (Léa Seydoux) je hodně zvláštní typ a tohle bylo poprvé, kdy se mi fyzicky nelíbila. Navíc se musím vrátit k těm sexuálním scénám. Při nich mi bylo hereček opravdu líto a přestože to zahrály dost realisticky, nepochopila jsem, proč je dominantní Emma o tolik pasivnější než Adele. Člověk pak dost pochybuje, která z nic má mít víc zkušeností. Snímek hodnotím jako průměrný, kladně oceňuji civilní kameru a odvahu hlavních představitelek. Jinak je to i herecky dost průměr. ()
Nečekala bych, že lesbický vztah lze ztvárnit tak, že to nebude nic tuctového (ačkoli průběh a konec byl svým způsobem jednoduchý a očekávaný) jako je každý druhý milostný příběh. Ono by to vlastně bylo docela primitivní nebýt tolika věcí okolo, které film udělaly naprosto ojedinělý. Snad nejvíce mě překvapily ty naturalistické detailní scény, které učinily film natolik uvěřitelný a zpodobující naprosto reálný život, jednoduše žádné krášlení reality a vynechávání prostých banálních scén, které by do filmu leckdo vůbec nezakomponoval. To právě utvořilo film tak dlouhý, prostě francouzský film, ve kterém se vesměs nic moc neděje. Scény jsou zdlouhavé (především ty milostné), ale o to víc, co to člověk sleduje, naprosto s postavami sžije, pochopí jejich mentalitu a snad tak jako já je úplně vyřízen z toho konce, který jsem sice čekala, ale naprosto odrovnaná pořád doufala, že to dopadne jako v pohádce, ale bohužel/bohudík tento film opravdu podává život takový jaký je a nemusí se jednat zrovna o lesbický vztah, neboť určitě nejeden divák zde pozná i svůj kousek životní zkušenosti, a proto to člověka dokáže natolik sebrat. Takže vlastně ty tři hodiny bych ani nezkracovala - i ty nezajímavé scény z každodenního života jsou svým způsobem zajímavé (asi proto že to zažíváme všichni a najednou to vidíme i u někoho dalšího). Věřila bych klidně tomu, že film nemá vůbec žádný scénář, ale pouze zaznamenává skutečný život dívky v její každodenní rutině. Divák tedy neustále sleduje detailní tvář hlavní hrdinky i se všemi jejími nedokonalostmi, kterých se film vůbec nebojí, což je snad nejvíce obdivuhodné. Velký obdiv mají proto u mě obě herečky, neboť do tohoto filmu musely dát ze sebe do slova úplně všechno. ()
Obvykle vzdycky dokoukam to, co zacnu, at je to sebevetsi kravina, ale tohle se proste nedalo. Kdyz jsem asi po hodine zivani zjistila, ze tahle blbost ma stopaz skoro 3 hodiny, tak jsem to vzdala. Hlavni hrdinky jsou neprijemne jak noc (a bohuzel ani nijak pohledne, takze me ani nelakalo to dokoukat aspon kvuli tomu sexu), a cele je to priserna nuda. Eroticke sceny vypadaji jak z beckoveho porna, a obe predstavitelky pri tom nepresvedcive krici a stenaji natolik, ze i Dolly Buster by jim rekla, at to tolik neprehani, protoze jim to divaci nebudou verit. Autorka komiksove predlohy z nich taktez nebyla nadsena, a ja s ni plne souhlasim. Jsem si jista, ze spousta zastydlych pubertaku u toho skvele pohonila, protoze lesby jsou proste "in", ale ja tohle povazuju za ubohost. Az budu chtit videt vkusne natocenou lesbickou milostnou scenu, podivam se radsi na Mulholland Drive. David Lynch aspon vi, jak na to. ()
zbytečně dlouhý film, v podstatě nebýt porno scének, při kterém se zřejmě "udělal" celý filmový štáb, tak to byla nuda. Maximálně dvě hvězdy. ()
Na komiksy jsem čím dál víc alergickej. Pytlíček předsudků se začíná plnit, ačkoliv se neustále snažím o vyprázdnění. Ale tohle dílko je naštěstí jiný než klišoidní romanťárny. Asi fakt stačí lesbický téma a dívám se na to úplně jinak. Páč bejt to o chlapech, nedokoukal bych to... ()
Úžasný herecký výkon dvou hlavních představitelek, Adèle Exarchopoulos a Léi Seydoux, byl naprosto famózní, ale hlavně věrohodný. Nebyl vidět ani náznak toho, že by někdo něco hrál. Lesbické scény perfektní, citová stránka, neměla chybu, Lea Seydoux, je bezesporu jedna z nejlepších hereček dnešní doby. ()
Silný příběh, artový coming out of age film s nádherně propracovanou mizanscénou. Občas je až zbytečně táhlý, ale je moc pěkně natočený, častokrát použitá ruční kamera vtahuje do děje. Neuvěřitelně přesvědčivý herectví. Intenzivní podívaná. ()
Velmi bolestivé 3 hodiny. I když ne....kecám, bylo to tak nudné, že jsem si to musela pustit zrychleně. Námět by to byl asi slušný, kdyby ho někdo dokázal lépe podchytit. Takhle akorát koukáte na soply velmi nesympatické hlavní hrdinky, konzumaci těch jistě famózních špaget a pak samozřejmě na lesbický sex. No a to je tak nějak všechno. Žádné odhalení pravdy rodičům a přátelům. Jen samé slzavé údolí bez rozpitvávání pocitů. ()
Velice autentické. Hluboce lidské ponoření se do citů, do duše mladé, křehké (a navíc ještě velmi krásné) bytosti. Adèle Exarchopoulos je prostě totálně uvěřitelná - a to kdekoliv, kdykoliv. I když jí třeba zrovna kape z nosu. Zatímco Léa Seydoux, kvůli které jsem vlastně na film narazil (po "jejím" Deníku komorné), zde ztělesňuje naprostý protiklad - cílevědomou, tvrdou, někdy až diktátorskou osobu. Film na sebe samozřejmě upozornil explicitními scénami. Ty jsou ale v relaci s celkovou stavbou filmu. A ve srovnání s emocemi odrážejícími se v tváři Adéle (ať už jí spaghetti, kráčí po ulici nebo kouká zdrceně do prázdna), jsou vlastně nedůležité. Právě tahle uvěřitelnost herečky dělá film výjimečným. ()
Reklama