poster

Každým dnem (festivalový název)

  • USA

    Any Day Now

  • Velká Británie

    Any Day Now

Drama

USA, 2012, 98 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • bloodcountes
    ****

    Vítězný film Ceny diváků na Mezipatra 2013. Ačkoli je to film s opravdu širokým resjtříkem klišé a obvyklých mezních situací, jako by příliš explicitně ideologický a výchovný, bylo to v hranicích mé tolerance a neurazilo mě to ani omylem. Konec jsem očekávala, takže výbuch emocí se nedostavil, ale za to jsem celkem ráda, nerada bulím v kině:) Trochu mi tam falírovalo, že příběh byl z osmdesátých let a několikrát mě napadlo: tohle se snad už dneska nestane... ale nakonec já o tom nic moc nevím, třeba se to děje pořád. Nedávno jsem podepisovala nějakou petici za možnost pro homosexuální páry adoptovat dítě, takže určitě ještě není všechno tak, jak by mělo být. Nejvíc jsem se těšila na Alana Cumminga, kterýho jsem si zamilovala coby Kurta Wagnera v X menech a nezklamal mě ani tady, kdy jsem ho konečně viděla i bez makeupu. Sice nebyl modrej a neuměl se teleportovat, ale přesto byl strhující a magickej, předvedl skvělý herecký koncert, kdy jsem mu věřila každý pohled a každý slovo, pohyb, tón hlasu..prostě všechno. Jeho partner mi přišel jako herec jiný ligy, což asi je, ale nebylo to zase až tak tragický. Taky mě pobavilo, jak v té době vypadali transky - místo depilace návleky tělové barvy, chlupatá podpaží a pod.V tomhle tedy určitě shledávám velký pokrok:)) Takže s loňským vítězem spokojenost, který film asi vyhraje letos?(7.11.2014)

  • Dudek
    **

    Pokud k filmu budeme přistupovat pomocí zvlášť cynického čtení, můžeme jej interpretovat jako snímek, který si pokládá otázku, zda je pro postižené dítě lepší vyrůstat se dvěma homosexuály nebo zemřít. Nicméně je zcela jisté, že toto téma Travis Fine otevírat nechtěl. Každým dnem totiž nevybočuje ze škatulek, nesnaží se pobuřovat, pohybuje se pouze v několikrát otestovaných, možná už příliš vyjetých, žánrových mantinelech. Dokonce jde v průměrnosti tak daleko, že i plakát je velmi podobný plakátům podobných slzopudných snímků. Ničím zapamatovatelné, avšak vzhledem k tomu všemu překvapivě sledovatelné.(15.11.2013)

  • Ganka
    ****

    Když jsem viděla v obsazení svého oblíbence Alana Cumminga, věděla jsem, že tenhle film musím vidět. To jsem ještě netušila, že tam hraje gay transvestitu. Musím uznat, že se své role zhostil naprosto královsky. O něco méně sympaticky na mě působil jeho herecký partner Garret Dillahunt s příšernou patkou. Film má sice své mouchy, ale i tak v tom vidím silný příběh, o tom, jak jeden malý mongoloid zaplněl srdce dvoum postarším teploušům a o úzkoprsosti justičních úředníků. Hezké a neotřelé.(30.7.2017)

  • TroiMae
    ***

    Přepálené. Mám rád kýč, ale tohle je koncert emocí, kde je hudba tak nahlas, že z ní zbyde jen hluk. V sedmdesátých letech je dítě s Downovým syndromem raději dáno do ústavní péče a pak zpět matce závislé na drogách, než aby zůstalo u pěstouna, který se o něj s partnerem stará. To proto, že pěstoun si na Halloween vzal ženské šaty (takže Divadlo Járy Cimrmana by na pěstounství šanci nemělo) a proto, že dané dítě si stále hraje s panenkou (což je pro všechny v soudní síni u dítěte nepřekonatelný neúspěch výchovy, pěstoun se dokonce rozpláče). Tragédie se nevříti na plátno jako nahá Miley Cyrus na bourací kouli, ale spíše s očekávatelnou účelovostí vypočítavého klišé. Pro našeho právníka "Atticuse Finche" (Jako zabít ptáčka) to vytvoří morální loužičku, ve které stihne ještě před závěrečnými titulky systematicky všem zodpovědným osobám vymáchat čumák. (Charles Bronson s Přáním zabít by je rovnou zabíjel). Tím bajka končí. A protože tam byla papírová zem, propadli se ze sedmdesátých let až sem.(10.11.2013)

  • sochoking
    *****

    Koncom sedemdesiatych rokoch v Kalifornii si do svojho poručníctva chcú vziať dvaja homosexuáli 14- ročného chalaniska s Downovým syndromom, na ktorého matka sere a navyše bola zabásnutá za prechovávanie drôg. Avšak po tom, ako pravda o ich nekonvenčnom vzťahu vyjde najavo, začne v súdnej sieni tvrdý boj o jeho získanie do opatery. Je to emociami nabitý film a zároveň ľahko stráviteľný, čo je v skutku, podľa mňa, ideálna kombinácia na spríjemnenie si piatkového večera s vypnutým mozgom. Či už s pivom, alebo bez piva, to je úplne jedno, pretože to, že ide o homosexuálny pár (pre tých s predsudkami) vôbec, ale vôbec nevadí.(26.4.2013)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace