U snědeného krámu

Kam se hrabou horory. Tohle byl vskutku nechutně depresivní příběh, který si pro nás Martin Frič kdysi připravil. Z nějakého důvodu shledávám dobu, ve které se příběh odehrává za krajně depresivní a mému gustu bytostně nepříjemnou. Raději bych prožil život někdy ve středověku ve 14. století, než tuhle dobu plnou pokrytectví a prospěchářství. Ne, že by se z tohoto ohledu něco zlepšilo, ale člověk dnes má alespoň přehršel možností k úniku. Vlasta Burian tentokrát ve skvělé, leč velmi nepříjemné a krajně záporné roli vychcaného alkoholika. Člověk ani vlastně neví, kým má v tomto snímku pohrdat nejvíc. Zda naivním dobrotivým hlupákem Žemlou, nenažranou sousedkou, nevděčnou kurevnicí dcerou, ba dokonce právě vychcaným alkoholikem Burianem. Dobro zde reprezentuje prozíravá hospodyně a zbytek postav není z hlediska děje nikterak zajímavý. Přesto Martin Frič rozehrál v roce 1933 solidní drama hodné důkladného psychologického rozboru těchto výše zmíněných postav. Vytknul bych zejména to, že je snímek zpočátku neskutečně utahaný a vše podstatné se pak v ďábelském tempu odehraje v posledních 20 minutách. To mi přijde extrémně nevyvážené. Zřejmě na věci jako vykreslení tehdejší svatby chyběl rozpočet. Jen ono vystavení kulis ulice muselo stát tehdy hromadu peněz. [75 %] (26.10.2021)

Veliké překvápko. Původně jsem dal jen čtyři hvězdy, ale nedalo mi to a druhý den jsem musel hodnocení ještě navýšit. A právem. To bylo drama, panečku! První polovina je sice ještě relativně poklidná, ale po svatbě to začíná pěkně houstnout a konec je opravdu tragický. Herci jsou excelentní. Všichni. František Smolík, Antonie Nedošinská i věčně chlastající Vlasta Burian s cizím přízvukem, sedící na bedně a urážející jednu bábu za druhou. Najde se čas také na odlehčení, jednak v Burianově postavě a jednak je tu docela dost hlášek a překvapivě ošklivých slovíček. Jeden z nejlepších českých filmů všech dob, špičkové drama, které ve mě rezonuje ještě téměř o týden později. Škoda, že tento film naše televize nevysílají častěji. Ale je holt kvalitní, tak si to asi nezaslouží. 95%. (28.06.2021)

Upraveno v květnu 2020. U snědeného krámu je filmový fejeton, narušující stereotypy kupecké vypočítavosti a zdání idyly sousedské soudržnosti. V pojetí Martina Friče se příběh stává spíše tragikomedií, byť já bych raději existenciální rozměry, ale doba měla jiné potřeby a odlišný tvar. Ignát Herrmann byl znám především jako humorista a filmovou podobou svého nejvýznamnějšího literárního díla zajisté nebyl zklamán. Filmový fejeton o nešťastném osudu jedné dobrotivé lidské duše se může pyšnit poetickou kompoziční skladbou obrazů, zhutňují atmosféru, rozněcují emoce i niternou úzkost. Čistá láska je ideálem, zdá se být tak blízko a přímo u rozpálených pocitů, láska je rozčarováním a zahanbením, láska je též zradou a završením konečné prohry. Smutnou obětí společenského zneužívání je Martin Žemla (zajímavý František Smolík), kupec na samém začátku samostatné živnosti. Jeho příliš ušlechtilá podstata nitra není schopna včas rozpoznat nastražená oka léčky a v mámení se dobrovolně vydává vstříc vlastní zkáze a ztrátě důstojnosti. Hvězdou filmu je Kyllian (zajímavý Vlasta Burian), rytmistr ve výslužbě a se spoustou volného času. Je nadšený z nového obchodníka, který se nebrání, ale nalévá a pokorně snáší svůj úděl. Furiantský hochštapler si našel místo ke svým cynickým urážkám. Hlavní ženskou postavou je Kateřina Šustrová (příjemná Antonie Nedošinská), vdova a Žemlova sousedka. Motivací je tu solidní dceřina budoucnost, cílem je obchod, který přeci vždy kvete, a lichotí. Výraznější postavou je Randová (velmi příjemná Ella Nollová), Žemlova svědomitá posluhovačka. Je jediným starostlivým hlasem a upřímným varováním, které nikdo nechce a nemusí slyšet. K výraznějším postavám patří také Pavlína (zajímavá Ela Poznerová), dcerka Šustrové s pozdějším manželským stavem s Žemlou. Snaha uniknout se nebrání připravované události, neboť nemá strach o ztrátu své vlastní svobody. Z dalších rolí stojí za zmínku též Ernst Plagowitz (Čeněk Šlégl), vojenský důstojník a Pavlínin osudový milenec. U snědeného krámu je filmem, který zdařile kombinuje drama s komedií, existenciální tíhu života s rozvernou hravostí i tóny ušlechtilosti s melodií vypočítavostí. Jeden z těch pozoruhodnějších filmových prožitků české pamětnické doby. (13.03.2011)

"Ten dobrý člověk má všechno...." Martin Žemla v podání Františka Smolíka je až příliš dobrý člověk a tak dlouho nevidí, jak ho jeho okolí ( především pak jeho žena) zneužívá. Když to konečně pochopí, je už na nápravu pozdě a tak jen zoufale křičí "nevěstka, je to nevěstka". Pohled do jeho smutných očích v tu chvíli je vskutku děsivý. Škoda, že tomuto vrcholu snímku předchází řada scén, v nichž "hlavní housle" hraje postava upovídaného a věčně opitého rytmistra Kyllijána v podání Vlasty Buriana. Ten sice hraje a místy i zpívá ze všech sil, ale nějak mi to do tohoto jinak spíše smutného příběhu o zneužití člověčí důvěry moc nesedělo. Asi hlavně kvůli tomu nemohu dát víc než tři hvězdičky, byť třeba způsob, jakým je film natočen (snímání herců z různých úhlů a poloh), je jasným důkazem mistrovských kvalit Fričovy režie. Možná bych i proto své hodnocení ještě přehodnotil. Ale otrávilo mě, že film končí veselým popěvkem rytmistra Kyllijána, což mi vůbec nesedělo do atmosféry závěrečných chvíl snímku, kde jinak jako jakési memento zní stesk Žemlovy posluhovačky Randové "všechno tady snědli". Škoda. Tahle snaha kombinovat psychologické drama s komedií mi fakt nesedla. Byť chápu, že to je asi pro tehdejší filmovou tvorbu u nás docela typické. (10.07.2017)

Snímok U snědeného krámu sa na prvý pohľad javí veľmi rozpačito a to rozdieľným prístupom k hlavným postavám príbehu. Scenárista Wasserman vypichol do popredia postavu príživníckeho rytmistra Killiána, ktorého výborne stvárnil v netradičnej zápornej postave Burian, kdežto režisér Frič preferoval dramatickú postavu kupca Žemlu, pri ktorej exceloval Smolík. Našťastie film neutrpel a profesionalita tvorcov dokázala vytvoriť pútavé dielo o ľudskej sebeckosti a chamtivosti. (24.04.2021)