U snědeného krámu

Na svou dobu velmi výjimečný snímek, pohrávající si s několika žánry najednou. Opět zde chybí komedie, ale i tak se zde dočkáme klasických nadčasových hlášek Vlasty Buriana, který to zde okoření německým dialektem. Film, jenž se lehce přibližuje dramatu Vlčí jáma, obracený o 180 °. Životem proškolený charakter dobrého člověka s poctivými úmysly, naráží na povrchnost a falešnost soudobé společnosti. Perfektní čeština, precizní režie a celkově skvostně se vyvíjející atmosféra. (11.10.2014)

Známý herecký experimentátor Martin Frič se rozhodl postavit do hlavních rolí vedle sebe herce, kteří nejen že spolu do té doby nehráli (kromě němé Falešné kočičky), ale jednalo se o naprosto rozdílné herecké naturely. Trhlý Burian, uplakaná Nedošinská a divadelní herec Smolík. Navíc každý z herců dostal roli, do které se zdánlivě vůbec nehodil. A tak jako obyčejně to Fričovi vyšlo. Nedošinská tentokrát ani nepřehrávala, negativní role jí sedla. Smolík sice občas ulítnul do svého typického divadelního patosu, ale jinak předvedl naprosto vyrovnaný filmový herecký výkon. A Burian? Takhle herecky vyrovnaného a mírného Buriana jsem dosud v žádném filmu neviděl, ani v Revizorovi. Frič dokázal zkrotit nejen jeho temperament a geniální smysl pro improvizaci, ale i sám Burian evidentně pochopil, že sem se to prostě nehodí. Zkrátka všichni tři herci si navzájem sedli, aniž by převyšovali jeden druhého. Těmto hercům zdárně sekundovala Ella Nollová v roli posluhovačky Randové, která mě film od filmu přesvědčuje o svých nesporných hereckých kvalitách a o tom, jaká je škoda, že nedostávala větší příležitosti. Měla totiž nejen úžasný smysl pro humor a satiru, ale i potenciál dramatické herečky, což se dá říci o velmi malém množství jejích vrstevnic. Obsazení neskutečně netalentované Ely Poznerové do role Pavlíny Šustrové bylo tak jediným chybným krokem Martina Friče. To jediné mi brání dát plný počet. Naše televize opomíjí tenhle film snad nejvíce ze všech meziválečných filmů Vlasty Buriana. Pradoxně zrovna v tomhle filmu ukázal Burian, že je také herec, ne jen komik. Takové paradoxy jsou možné snad jen u nás. (26.12.2008)

K tomuto filmu nedokážem byť zhovievavý. Ťažko si viem predstaviť, že by mohol zaujať niekoho iného, ako filmového historika a možno snáď fanúšika prvorepublikovej doby. Ja som sa výrazne nudil, pomáhal si rýchloposunom a tak ani neviem, či v tomto filme zaznel ten známy výrok o pálenke, ktorú Kyllián kupuje u svého drogisty za korunu, ale ta není k přirovnání. (11.11.2021)

Zajímavý film. Jedno z nejlepších dramat první poloviny třicátých let natočené podle známé předlohy od I. Herrmanna a podle Wassermanova scénáře s celkem věrohodnými kulisami a atmosférou z druhé polovině 19. století. Snímek v podstatě táhli jen dva herci ale o to více výteční, František Smolík v roli využívaného, ale jinak velmi dobráckého, důvěřivého a nakonec i tragického kupce Žemly a rovněž výtečný Vlasta Burian (rytmistr Kyllian ve filmu zpívající šlágr "Když jsme byli v Itálii"), který zde sice výjimečně nehraje hlavní roli, ale poutá na sebe opravdu velikou pozornost, stačí mu k tomu třeba jen to, že sedí u pultu na nějakém pytli a pije jeden panák za druhým, všechny samozřejmě na dluh..Bezcitná vdova Šustrová (Antonie Nedošínská) se svou rozmazlenou a sobeckou dcerou (Ela Poznerová) zahrály rovněž velice dobře..Nakonec ta stará vyhozená posluhovačka Randová (Ella Nollová) měla pravdu! (09.04.2008)

Snímok U snědeného krámu sa na prvý pohľad javí veľmi rozpačito a to rozdieľným prístupom k hlavným postavám príbehu. Scenárista Wasserman vypichol do popredia postavu príživníckeho rytmistra Killiána, ktorého výborne stvárnil v netradičnej zápornej postave Burian, kdežto režisér Frič preferoval dramatickú postavu kupca Žemlu, pri ktorej exceloval Smolík. Našťastie film neutrpel a profesionalita tvorcov dokázala vytvoriť pútavé dielo o ľudskej sebeckosti a chamtivosti. (24.04.2021)