Grand restaurant pana Septima

Velice nápaditá komedie, která nestaví jen na školometském humoru Luise de Funese bohatého na pitvořivé grimasy a kotrmelce. Nezapomenutelná je pochopitelně scéna, kdy stín přetvoří Funesův obličej na Hitlerův. Vtip spočívá v jeho pokusu německým zákazníkům popsat v němčině složení jakéhosi menu. Pro jeho smůlu používá dikci podobnou té Hitlerovské. To je opravdu zdařilý kousek. Taková scéna rozesměje i po osmdesáté osmé. (27.06.2012)

U Septima – s jeho vyhlášenými specialitami – by chtěl jíst každý. Pana Septima – s jeho červeným zápisníčkem („Dostal jsem velice poetický nápad.“) – by za šéfa nechtěl nikdo. A být v jeho kůži poté, co z jeho milovaného podniku někdo unese hlavu státu, také ne. Ve stejné chvíli mu totiž začne jít po krku komisař, který připomíná uzené koleno, teroristi, ostří jako chilli a sekretářka dotyčné hlavy, dravá jako štika. A monsieur Septim, alias hlavní chod, se chudák klepe jako rosol. Nechte si chutnat. (06.08.2012)

Člověk buď Louise de Funese miluje, nebo filmy s ním vyloženě nemusí - jde totiž o zvláštní druh humoru založeném na pomateném, cholerickém jednání hlavní postavy, v Česku zvlášť okořeněné typickým dabingem pana Filipovského. Už dlouhá léta jsem přemýšlel, v jakém filmu byla ona scéna s parodií Hitlera, a ono tady! Grand resturant jsem viděl nyní poprvé, le mysím, že se nebudu bránit si ho v budoucnu zopakévat při nějaké relaxační chvilce. (02.02.2009)

Všimli ste si, že všetky hotelové raňajky formou švédskych stolov majú uniformne rovnakú chuť? Vrátane praženice - všade rovnako podpriemerná. V Grécku, Nemecku či na Slovensku.  Nuž a Grand restaurant pána Septima, napriek vychýrenej gastronomickej značke pre luxusných hostí a trpákov-politikov, chutí presne ako tá uniformná praženica. Divák sa nasýti, no potecha je len čiastočná. Sľubný začiatok vystrieľa v prvej polovici skoro všetky najlepšie fóry, ale nič si netreba nahovárať, obsahuje skoro rovnaký počet zdĺhavých buhaha scén o ničom. Druhá polovica sa presúva do exteriérovej naháňačky v horách. Je o poznanie nudnejšia, ale zase obsahuje pár absurdných čarovných scén stavajúcich napríklad auto z kolies na strechu. A záver je presne taký istý: nihilistická čarovná pointa únosu prezidenta je vzápätí zrazená pokorným návratom do funkcie. No: ako vravím hotelová raňajková praženica. Poteší nasýtením, sklame chuťou. (03.08.2021)

Keby sa v celom filme Funes nepytvoril, ani by som si nevšimol, že ide o komédiu. Námet je zaujímavý, ale skôr by mi sadol na televízny film. Niektoré scény boli vydarené a vtipné, ale pripadá mi, že tvorcovia príliš tlačia na pilu a snažia sa z každého Funesovho výstupu vyvolať v divákovi hurónsky smiech. Viac film beriem ako klasickú oddychovku na víkendové popoludnie, keď máme plný žalúdok po výdatnom obede, takže sa nám nechce myslieť. (19.07.2007)