Tetovaný

• Spojenie Funèsa a Gabina v jednom komediálnom počine, síce vo mne od samého začiatku vzbudzovalo nemalé, rozumej, mimoriadne pozitívne očakávania, ale zase na strane druhej, som sa trochu viacej obával toho, či ma náhodou zase tak opätovne nesklame najmä samotný režisér, ktorého režisérska tvorba je zväčša mojej osobe, nie príliš extra naklonenou, a to i napriek tomu, že sa v nej zvyčajne objavoval i renomovaný Jean Gabin. • V samom úvode ale všetko vyzeralo ešte pomerne veľmi sľubne, keď som priam nasával tieto dve herecké legendy francúzskej kinematografie, a to konkrétne v spoločnej a obzvlášť dynamickej, otváracej sekvencii, keď si "Fufu", v totálne nastávajúcej eufórii vášnivého zberateľa obrazov, náhle všimol, že vážený gróf má na svojom chrbte "vytetovanú" reprodukciu Modiglianiho, kedy som sa vlastne behom ozaj krátkeho okamihu, ihneď dozvedel, s čím by som mal teoreticky počas nasledujúcich, zhruba 90 minút, celkovo počítať, pričom akonáhle sa postavy presunuli na iné, odľahlejšie miesto s potenciálnou renováciou letného sídla, tak vtedy som sa oveľa intenzívnejšie zaujímal nielen o to, či si jeden z protagonistov, svoju „zbierku” napokon rozšíri aj v takto bizarnom počínaní, keď by ho chcel doslova „zodrať z kože”, ale aj o to, či sa udalosti stočia presne takým smerom, ktorý by nakoniec vyhovoval obidvom stranám? • Totižto, určite neurobím chybu, ak poviem, že bude pre neho „ťažkým orieškom”, ktorý poriadne rozlúsknuť, nie je vôbec jednoduchou záležitosťou, a to ani nehovoriac o ďalších, prípadných postavách, ktoré by postupne mali vstúpiť do diania. • Lokalita sa pravdepodobne zmenila, no pohnútky postáv sa akosi len opakovali, až sa divák miestami cítil byť nimi málo otráveným, že si vzápätí povzdychol, aký premárnený potenciál! • Herci sa snažia, ako môžu, i keď neviem, či sa dokonca vo svojich rolách občas nestrácali, či povedzme neprehrávali? • Pán František Filipovský bol možno ešte lepším, akým býval sám Originál, a práve preto budú mať jeho filmy vždy nábeh k priaznivejším hodnoteniam, než by tomu bolo trebárs v opačnom prípade... (23.11.2022)

Dva francouzské filmové velikáni v jednom filmu by si neměl nechat nikdo ujít. Funés hraje zase trošku šílence, který je pro kšeft století schopen udělat cokoliv, jen by mu to Gabin neměl tolik komplikovat, ale ani já bych si nenechala preparovat svoji kůži jen proto, že bych měla na zádech vytetovaný obraz od nějakého slavného malíře a nějaký obchodník přes umění by mi za něho nabízel majlant. (07.07.2011)

já nevim, ale posledních pár let mě ten styl humoru Louise de Funése nějak nebere. Je na můj vkus až moc uřvaný a buranský. Nicméně Jean Gabin vrací do příběhu klid a pohodu a jeho posílání do hladomorny mě vyloženě bavilo. Celkově se mi moc líbila zápletka a postupná přeměna hlavních postav, ale bohužel žádný velký filmový zážitek to nebyl. Ani nedoporučim, ani znovu nekouknu... (21.01.2013)

Jean Gabin i Louis de Funès jsou opravdu páni herci, tahle kooperace jim hrozně sluší a vtipy fungují. Zkrátka pohodová komedie plná jemného humoru. Vyzvednu do nebes i český dabing, který v současnosti nestojí vůbec za nic. Velmi slušný je mimo jiné i příběh. Já jsem potěšen. Docela jsem se bavil. Pěknější 3 *. (01.09.2014)

Se scénářem se zjevně nikdo příliš nepiplal a vsadilo se na to, že když budou spolu na plátně Funes a Gabin, tak z toho prostě nějaká ta legrace bude. Což je sice občas pravda, ale opravdu jen občas. V některých chvílích mi to trochu připomnělo seriál Byli jednou dva písaři (zejména ve scéně s judem). Ovšem spojení Sovák-Horníček mi přišlo mnohem zábavnější než Funes-Gabin. (11.01.2020)