Rozbitý svět

Čekala jsem typickou festivalovou sračku, která se ze všech sil pokouší o šokantnost a používá k tomu témata, terče a prostředky, které byly šokující naposled někdy v druhé polovině devatenáctého století (možná), a dostala jsem o řád lepší Juno. Asi se v budoucnu přece jen přenesu přes riziko, že na mě z žánru sociálního realismu vykoukne něco podobného Fish Tanku, a zase se k jeho sledování opatrně vrátím. (31.07.2014)

(3/2014) / Už od začiatku je cítiť niečo zlé čo sa vznáša v atmosfére pokludnej anglickej štvrte. Tento malý filmík dávkuje depresiu a mizériu v rôznom tempe, samozrejme so slušnou gradáciou ku koncu. Nedá sa nespomenúť na podobný Disconnect. Tieto dva filmy majú toho veľa spoločného. Kvalitatívne zhruba na rovnakej úrovni. Broken zaujme typickou atmosférou UK filmov, civilnejšie spracovanie je možno ešte vhodnejšie ako efektnejší Disconnect. (8/10) (05.01.2014)

Pro Rufuse Norrise se jednalo o filmařský debut, po divadelní režii, a přišlo mi, že si nové vymoženosti velmi užíval. Spousta detailů, flash-backy, flash-forwardy, zajímavé přechody mezi scénami, kdy vidíme nový záběr, ale ještě doznívá zvuk z předešlého... Herci výborní asi bez výjimky - přesný Tim Roth, okouzlující Eloise Laurence. (28.10.2013)

Milý a zároveň krutý film o sousedech, z nichž každý je svým způsobem v hajzlu. Věci se jim dějí, nebo jim je dělají ostatní lidé, a jedna událost nebo jeden člověk ovlivňuje osudy dalších. Klubko osudů se zamotává a zase rozmotává. Nevinné mávnutí motýlích křídel, špatné slovo ve špatnou chvíli může způsobit katastrofu, aby pak jiná zdánlivě nedůležitá událost nebo náhoda zachránila nebo zničila lidský život. Nejvíce se svým vyzněním film podobá Americké kráse, i když Rozbitý svět dává lidem kolem větší naději, že svět je místem k žití. (24.10.2013)

Nebudu spekulovat nad tím, na kolik Rozbitý svět vybočuje z představ o podobě sociálního dramatu a kolika prvky ho překračuje. Spíš napíšu, že tohle drama z městské periferie mě emočně zasáhlo do černého. Těm postavám jsem jejich konflikty, motivace a krize věřil a herci mě bez výjimky přesvědčili o svých vysokých kvalitách. Eloise Laurence je talent, který by bylo velká škoda nevyužít, doufám, že ji ještě v pár snímcích uvidím i v dospělém věku. S označením melodramatu bych nesouhlasil, tohle nejsou lacině ždímané emoce, Rufus Norris mě svou nápaditou režií, kdy chytře využívá flashbacky a dávkuje informace, přesvědčil o tom, že stojí za to sledovat jeho další tvorbu. Celkový dojem: 90 %. (21.02.2018)