Smrt v labyrintu

Komorne ladený thriller pôsobiaci akýmsi starodávnym retro dojmom pripomínajúcim staré kriminálky (nie kvôli dobovosti, tá je tu vyložene nepodstatná, ale kvôli štýlu, akým je to natočené) obohatený krásnymi scenériami slnečných Atén, Kréty a Istanbulu. Je dosť možné, že práve najmä ono zasadenie do takto filmársky neokukaného prostredia robí snímku tak atraktívnou a neobyčajnou, vizuálne sa mi to totižto páčilo vskutku veľmi, avšak takisto obsahová stránka je veľmi fajn. Tri postavy, z ktorých ani jednu nie je ľahké prečítať, ich ďalší vývoj a konanie sú zakaždým neurčité a nepredvídateľné. V úvodnej zhruba hodinke tu máme postupné pripravovanie pôdy, poľahky stúpajúce napätie, koketovanie, nuž a záverečná thrillerová časť, kedy matéria čo sa týka tempa naberá na obrátkach. Snáď jediné čo mi prekážalo, bol záverečný monológ, ktorý mi prišiel trošičku nepatričný a mierne zhadzoval celkovú navodenú atmosféru, ale tak rešpektujem rozhodnutie tvorcov, že to ukončili práve takto. Za mňa veľmi príjemné prekvapenie, ktoré mi príde značne podhodnotené. 75% (09.12.2017)

Pořád jsem čekal, že za celou historkou bude něco víc, nějaký větší podvod nebo msta, cokoliv, ale ona je to jen taková road movie po řeckých, krétských a tureckých turistických lokacích, pravda v retro stylu začátku 60. let, trochu ozvláštněná dost jednoduchou a poměrně prostinkou historkou úprku před (nechtěnou) vraždou a milostným trojúhelníkem, který je však také tak nějak o ničem. Ani Kirsten Dunst mi tu nepřijde moc sexy, jak je pěkně vypapaná a oplácaná. Ale jinak jako turistický průvodce výše zmíněnými zeměmi a jejich památky v roce 1962, proč ne? (15.12.2019)

Příběh vztahového trojuhelníka je adaptací stejnojmenného románu Patricie Highsmith z roku 1964 a odehrává se v Aténách, na Krétě a v Istambulu. Chester MacFarland (Viggo Mortensen) a jeho manželka Colette (Kirsten Dunst) vypadají jako bezstarostní američtí manželé na dovolené v Řecku. V Aténách potkají Rydala Keenera (Oscar Isaac), Američana, který se v Řecku živí jako pokoutný průvodce turistů. Rydal je k MacFarladovým přitahován jejich bohatstvím, Chester mu neveří, ale Colette má Rydala ráda. Chestera v hotelu vyhledá soukromý detektiv a žádá ho, aby zaplatil peníze, které ukradl investorům v pyramidové hře (letadlo, Ponzi scheme), ten ho však nešťastnou náhodou zabije. V hotelu se náhodou objeví Rydal a manželům nabídne, že jim pomůže utéct a zajistit nové pasy, které museli nechat na recepci v hotelu. Název románu i filmu vystihuje, že nikdo není jenom černý nebo jenom bílý. Jednání člověka, jeho tvář, se mění podle okolností. A situace trojice na útěku se stále více komplikuje. Jednak vyšetřováním policie, jednak napjatými vztahy mezi nima třema. Tíživé napětí je budováno postupně, ale myslím, že Hitchcock by tento námět využil lépe. Všichni tři herci jsou dobří, ale režie je zbytečně drží na uzdě. (15.06.2015)

Navštívil jste Knossos? Proč bych tam chodil? Na Krétě jsem se narodil. Helada, země Oidipova, je koukavou, přesto tísnivou kulisou pro solidní detektivní drama, v němž mladík pase po ženě muže, který nápadně připomíná jeho otce. Film celkem úspěšně zaměstnává dvěma typy otázek. První množina souvisí s trojúhelníkem obývaným zajímavými postavami, jejichž profily jsou nedetektivně zajímavé a neurčité (a promiňte, že to prozrazuji, zůstanou takové až do konce). Druhá množina se pojí ke skvělému obsazení resp. tomu, jak se produkci podařilo do tohoto odvážně neokázalého snímku, jako stvořenému k televiznímu promítání po třiadvacáté hodině, naverbovat tak reprezentativní obsazení. Aragorn král Viggo Mortensen je zárukou kvality, Kirsten Dunst ještě spolehlivě svádí nejen hlavního hrdinu, nýbrž i diváky a skvělou práci odvedl i čím dál exponovanější Oscar Isaac. (16.09.2017)

Skoro se zdá, jako by tento film vznikl v době, kdy se odehrává (elegantní 1962, Řecko, Kréta), tak staromilsky vypadá. Hitchcockův odkaz vytane na mysli hned po prvních minutách, zabití, útěk, skrývání se, touha, žárlivost, paranoia. Jenže je to chladné, vlastně se zajímavě zaplete a napne až v závěrečné půlhodince. (16.10.2014)