Osudový kruh

Gangsterka starej školy, aké sa už netočia. Kto che strhujúce tempo a non-stop akciu bude sklamaný, všetko je založené na sofistikovaných metódach a atmosfére, pričom dej sa miestami vlečie viac než by sa patrilo. Alain Delon s tým svojim "cool knírkom" síce má charizmu ako vždy, ale celkový dojem tentokrát zodpovedá "len" lepšiemu priemeru. (13.05.2010)

Poctivý, tradiční perfekcionista Melville (stav bytu po pěti letech, kdy nebyl obýván) opět vytváří atmosféru tak příznačnou pro jeho snímky. Nemalou měrou se na ní podílely nejen výkony Delona a Volontého (Melville byl jeden z mála, který dokázal Volontého skutečně urežírovat tak, aby se Volonté nesnažil strhávat veškerou pozornost na sebe), ale i hudba Érica de Marsana (s Melvillem spolupracoval již o rok dříve na svém prvním filmu Armáda stínů). Opět dlouhý film s minimem dialogů, přesně tak jak to uměl právě jen Melville. Výborný výkon podal i Montand, jen mi trvalo zhruba minutu, než jsem ho poznala. (10.07.2011)

Kdyby to bylo tak o půlhodinu kratší (resp. místy rychleji sestříhané), tak by to bylo mnohem lepší. Herci skvělí, mě osobně se nejvíce líbil tradičně Yves Montand, ale přesto přese všechno víc jak tři * dát nemůžu. Prostě se to až moc táhlo. ______po druhém zhlédnutí musím přidat aspoň jednu hvězdu, užil jsem si to mnohem víc. (30.04.2013)

Tento kriminální thriller předkládá divákům stylovou podívanou napětí osudu a svému filmovému žánru dělá jednoznačně noblesní jméno. Atmosféra je kompaktní, stabilní a gradující ve svém velkolepém finále uprostřed červeného kruhu. Herectví je téměř dokonalé v duchu syrového a drsného maskulinního přijímání života, kde osoby v přítmí ilegality uctívají především mužnou čestnost bez klamu. Každá osoba jde nekompromisně za svým cílem. Odvážně a neohroženě, s chladným kalkulem i nepředvídatelným faktorem náhody a s úzkostlivým lpěním na etickém kodexu cti i během zločinného jednání. Hlavní postavou je propuštěný zloděj Corey (velmi dobrý Alain Delon) se svojí ctižádostivou cestou po pomíjivé zločinecké slávě v té čistokrevné eleganci mimořádného počinu. Je strohý, chladnokrevný, praktický, statečný a neoblomný. Nejobtížnějším protivníkem zločinu je policejní komisař Mattei (pozoruhodný Bourvil), který mlží a neváhá rozdávat i nečisté údery k dopadení každého zločince. Zarputile se pouští po stopě, zakousne se do své oběti a nepustí ji až do konečného zardoušení. Dalším mužem v červeném kruhu je uprchlý podezřelý Vogel (charismatický Gian Maria Volonté). Ve jménu volnosti dohání své jednání až k hranici zoufalého odhodlání neřízené sebevražedné střely. A kdo by se chtěl tak snadno vzdát své vlastní svobody? Obyvatele červeného kruhu doplňuje osamělý bývalý policista Jansen (dobrý Yves Montand) se střeleckým talentem a překonáváním vlastní úzkosti rozpadu osobnosti při útocích trapičských obyvatelů skříně. Z dalších rolí: doběhnutý a zmáčknutý významný muž podsvětí Santi (příjemný François Périer), opatrný překupník (Paul Crauchet), pokušitel a vězeňský dozorce (Pierre Collet), dopálený bývalý parťák Coreye s nečistým svědomím Rico (André Ekyan), generální inspektor policie s názorem o všeobecné presumpci viny (Paul Amiot), či svědomitý Matteiův asistent (Jean-Pierre Posier). Výsledek je názornou a důvtipnou syntézou dálněvýchodního pohledu na život s evropským životním stylem. Je to poutavý druh zábavy, kde napětí je trvalé, cíle zřejmé a cesty promyšlené. Osudu jdeme naproti skrze naše činy a způsoby vnímání. Rozhodující je překonání strašidel, nikoliv finanční odměna. A hrdá mužská čest. (21.09.2016)

Páni. Bourvilovo civilní herectví mě ohromilo stejně jako ta úchvatná scéna loupeže natočená takřka bez jediného slova. Osudový kruh je jeden z těch filmů, u kterých je člověku hned od začátku jasné, že nemohou dopadnout dobře, nicméně v to přesto stále doufá. Delon velice dobrý, ale ze silného obsazení dalších rolí (obzvlášť Yves Montand si svého expolicajta náležitě užil) nijak nevyčnívá, což pochopitelně není na škodu. (31.03.2013)