Lost River

Srovnání s Refnem Goslingův autorský debut nemá šanci ustát. K tomu mu i přes zjevnou podobnost chybí chytré využití veškerých dostupných technických prostředků k důmyslnému navození atmosféry, i opírání se o účelný hnus a násilí. Naproti němu se totiž zdá, že za rozvážným tempem a technickými hokusy nic promyšleného neleží, takže výsledek z větší části působí jen jako prázdná manýra, a tam kde tomu tak není, je účelnost až příliš okatá. Ovšem co se týče té většiny, je mi to vlastně nakonec jedno, post-apokalyptické předměstí Detroitu mě totiž i tak dokonale vtáhlo do děje a atmosféry. Ve zobrazení ošklivosti veškerého druhu se pak naštěstí Gosling držel příhodně při zemi, takže je Lost River docela neškodným hispterským pokusem o artovku. A já mu v takové formě nemám co vyčíst, ani nemusím být shovívavý kvůli skvělým výkonům Matta Smithe a Soirse Ronan. (10.06.2015)

Only God Forgives in Lost River. Ryan Gosling trávil na pľace Nicholasa Windiga Refna až príliš mnoho času a tak sa rozhodol, že si jedného takého „Refna“ natočí aj sám. Vizuálne to zvládol, aj keď sa mi žiada skôr uviesť okopíroval, na jednotku. Lost River hýri farbami, štýlovým hudobným doprovodom, nesie sa v snovej, temnotou nasiaknutej atmosfére (ale s fantasy nemá nič spoločné, nenechajte sa zmýliť chybne uvádzaným žánrom na čsfd) a podarilo sa vykresliť aj depku v chudobou poznačenou prostredí amerického predmestia a jeho ľudí z nižšej sociálnej vrstvy, ktorí sa snažia pretĺkať životom. Bohužiaľ sa mu to celé nedarí spojiť do zmysluplného celku. Zameriava sa výhradne na spomínaný vizuál a atmosféru, ale zabúda na všetko ostatné. Jeho debutu tak chýba potrebné katarzia, smeruje od nikam nikde, jeho príbehové motívy vyplynú do prázdna a postavy v ňom nejakú výraznejšiu funkciu. Dokonca aj tá občasná brutalita alebo pokus o sexuálnu zvrhlosť (scény v druhej polovici v bare) sú skôr samoúčelné, než by mali pre samotnú story zmysel. V podstate typický Refn, akurát tento krát zrežírovaný Groslingom. Chápem, čo sa Gosling snažil svojim debutom dosiahnuť a režijné kvality v ňom určite tkvejú, akurát v prípade Lost River to je až také prílišné, ale hlavne prázdne napodobňovanie v jeho už podaní videného, akurát v prípade Drive a Only God Forgives iba pred kamerou. Jeho premiestnenie za ňu neprináša nič špeciálne, má síce pár zaujímavých scén, depresívnu atmosféru a temný vizuál, ale vo výsledku to je len o niečo menšie sklamanie než z Refnovho Only God Forgives. CELKOVO: 2,5* (5/10) (17.04.2015)

Pozerám, že všetci sú tu zase rozhľadení a múdri jak Šalamúnov úd, takže radšej budem len stručný... Vizuálne pohltivo natočená pocitovka, ktorá sa (možno zámerne a možno nie) zastavila niekde medzi mystery artom a post-apo rozprávkou. Myslím, že Ryan môže byť so sebou spokojný, aj keď ostatní nebudú. (03.05.2015)

Haleluja, napotřetí jsem to konečně dorazil... Tedy ne že by to byla taková srajda, ale nějak nebyl čas ani energie nebo co. Takže: "Matka zachraňující svoje děti" jest anotace, při které se mi spolehlivě uzavírá pylorická záklopka a na rukou mi naskakují bílé pupínky, protože reálně hrozí možnost zvratkopudného patetického škváru. Ale naštěstí je všechno jinak, Gosling se nezbláznil ale naopak příjemně překvapil, a já nemusím na jeho místo do své top tenky vracet Belmonda. Na scénáristickou i režijní prvotinu skvělá práce. Jeho rukopis je osobitý a výrazný, jeho vidění světa bizarní a neradostné, jeho postavy často divné nebo rovnou deviantní, děj filmu je lehce psychedelický a tak trochu jakoby nízkorozpočtově experimentální, použitá hudba je skvělá, celý Lost River na mě působil jako takový derivát starého dobrého Lynche z jeho zlatého období (ještě než úplně "znesrozumitelněl"...) Nadrženě se těším na dalšího Goslinga! Jen ještě jeden dovětek - před časem bych býval nevěřil, že něco takového jednou napíšu, ale začínám mít neodbytný (a nepříjemný) dojem, že na jisté tklivě a unyle se tvářící irské holčině je ze všeho nejzajímavější její křestní jméno a až hodně hodně za ním její herecký projev. (02.07.2015)

Ryan Gosling by rád šel ve šlépějích Nicholase Windinga Refna a Dereka Cianfranceho jako svých velkých režijních vzorů, bohužel se mu ale nedaří uspořádat směsku různých stylů a vlivů do kompaktního a fungujícího celku. Tato ambiciózní snaha kopírovat a napodobovat jde až tak daleko, že Lost River při sledování připomene hned několik filmů z poslední doby - nejvíce však magický realismus Divokých stvoření jižních krajin, který opět využívá bezmála postapokalyptického prostředí zuboženého kraje (zde vydatně suplováno sociálními problémy sužovaným Detroitem) a realistického zachycení života lidí nižší sociální třídy, typického Refnova samoúčelného a estetizovaného násilí, jenž nemá ve filmu výraznější funkci, a postav jako pouhých žánrových figurek. Ve výsledku vlastně trochu jako Jen Bůh odpouští s rozdílem v tom, že tady absentuje druhá vrstva hry s konvencemi uměleckých filmů, a na povrch vyvstává spíše režijní nevyzrálost, v níž je sice zachyceno několik zajímavých nápadů či scén, ale spíše jde jen o audiovizuální fetiš a exhibici než plně soustředěné vyprávění s potřebným přesahem. O Goslingově debutu více v recenzi... (23.05.2014)