poster

Samuraj

  • Francie

    Le Samouraï

  • Itálie

    Frank Costello faccia d'angelo

  • USA

    Le Samouraï

Drama / Krimi / Mysteriózní / Thriller

Francie / Itálie, 1967, 105 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • S.Quentin QUALE
    ****

    Čtyři hvězdy dávám hlavně díky stylovosti filmu a taky díky tomu, že ne že mně nevadí nezodpovězené otázky, já takové filmy mám přímo rád. Minimalistický Delon je ve svým apartním klobouku a bílém baloňáku chladný jako kámen, jeho support, speciálně ten dámský, je patřičně sexy, no nebýt nejasného zakončení, žehral bych na stojaté tempo. Celé by to od něj byla dokonalá bouda, kdyby tu mulatku chtěl opravdu oddělat, ale takto jest ten prázdný revolver oříškem, který si vysvětluju názvem fimu. . 75%(11.7.2014)

  • Rosalinda
    *****

    Já si tedy podobně nemluvné filmy navíc s takovouto naprosto dokonalou hudbou vždy strašně moc užívám. Zas až tak moc jich není. Ten krásný pomalý bezeslovný začátek. Že se zdánlivě nic neděje? To ani náhodou! Tam se děje věcí! Z dětství, kdy jsem film jednou viděla, si sice přesně pamatuji některé scény, ale tohle něco tiše nehmatatelného, co lehce rozechvívá moji zvědavost, tak to jsem ještě až tak moc nevnímala a o to víc mě tentokrát film potěšil. Děj je naprosto jasný, tady nehledejte žádné záhady. Je dosti jednoduchý, až předvídatelný, ale to vůbec nevadí. Melville, Roubaix, Delon, Périer a paní Delonová namíchali velice chutný koktejl, který sice nehýří barvami, ale o to víc chutná. Jef Costello je sice o trošku nápadnější persona, než by se na nájemného zabijáka slušelo, ale bez toho by film nebyl tím, čím je. Navíc v podání Alaina Delona je to mrazivost sama, která trochu taje snad jen po útěku z metra, kdy se poněkud zadýchává, a pak v přítomnosti slečny klavíristky, což byla chyba. A při pohledu na svého ptáčka doma, jehož chování už tak zná, že pozná, že se v bytě něco dělo. Zvířata, ač s námi nemluví, jsou často velice citlivá a výmluvná. Občas jsem tedy měla pocit, že Costello udělá při nasazování klobouku „tatatatááátata“ a vytáhne deštník (a něco mě sem tam rozčilovalo, ale nevím co…), ale takové chování, ač se to zdá možná směšné, je v reálu docela normální. Plno lidí má své „malé“ zvyky a zlozvyky, které podvědomě dělají a ve kterých hledají jakousi jistotu či co. Takže to vnímám jako projev určité vnitřní nejistoty hlavního hrdiny, který ve filmu není jen tak náhodou (ten projev, ne hrdina…). Ještě se musím vrátit k hudbě, která je tak skvělá a dost mě dostává. Zpočátku mi trochu vadilo, že soundtrack mám hodně naposlouchaný, takže mi to přišlo takové zvláštní, ale velice brzy mě tento pocit upustil a já si jen užívala. Jeden z nejlepších filmových doprovodů.(14.8.2011)

  • Webb
    ***

    [6/10] (CICC, Fida, Filmel, TC) (Eastmancolor /// Produkce: Raymond Borderie, Eugène Lépicier /// Scénář: Jean-Pierre Melville, Georges Pellegrin podle románu The Ronin Joan McLeodové /// Kamera: Henri Decaë /// Hudba: François de Roubaix) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](1.2.2013)

  • Hellboy
    ****

    Mám rád málomluvné drsňáky jako je Jef Costello. (Ale vážně by nemusel nosit baloňák s límcem nahoru a v jednom kuse si upravovat klobouk! Dělá to i na plakátě!). Bylo zábavné sledovat vyšetřování francouzské policie v šedesátých letech a zjišťovat, kde leží inspirace pro filmy jako Leon a Ghost Dog - Cesta samuraje. Je přitom očividné, že i tento film je vlastně poctou a že je inspirován například Kurosawovými filmy. Bál jsem se, že konfrontace s pianistkou bude probíhat na úrovni prostřední části jinak výborných Tří dnů Kondora, ale naštěstí jsem se pletl. Tenhle film se podobným "intermezzem" nezatěžuje. Některým lidem se může zdát Costellovo chování nelogické, ale podle mě má svou (pravda, skoro až komickou) osudovostí blízko nějakým řeckým tragédiím. Dokázal jsem se naladit na tu správnou vlnu a tak mi jeho chování nevadilo. Jinak tomu není moc co vytknout. Melvillova režie je plná dlouhých záběrů, ve kterých se jakoby nic neděje (Costello jde po ulici, leží na posteli, kráčí do schodů...), a zámlk.(21.3.2010)

  • Wormboy
    **

    Hlavny hrdina je hypercoolovy zabijak v pribehu, ktory nema ani za mak logiky, tak to sa hodi skor k hercom inych mien, do zanru ineho razenia a predovsetkym do doby beckovych megahitov. Meno herca a rezisera, krajina a doba vzniku vsak vzdy u hodnotiacich divakov vyvolava divy a mne neostava nic len neveriacky krutit hlavou. Nevravim, ze to bol vylozene zly film, to nie, ale je proste hlupy a naivny. No a jedna vec, ktora mala vo filme znacne miesto ma doslova zarazala...proces opoznavania podozrivych osob. Nepredpokladam, ze francuzske trestne pravo je tak ubohe, ze postavi podozriveho priamo pred osobu, ktora ho ma identifikovat. Skor by som povedal, ze aku taku hodnovernost rekognicie reziser nemal na ukor prestylizovaniu hlavneho hrdinu zaujem zachovat. A tak je to v podstate s celym filmom.(23.1.2008)

  • - Svůj film uvedl režisér Melville větou, která údajně pochází z bušida, samurajského zákoníku cti: "Není větší osamělost než samurajova, až na osamělost tygra v džungli."  Ve skutečnosti napsal tuto větu sám Mellvile.
    (Rosalinda)

  • - V žádném jiném filmu neměl Delon tak málo dialogů, přitom se zde vyskytuje jedna, která by mohla sloužit jako hlavní zásada v Delonově životě: "Nikdy, opravdu nikdy neprohraji." (Zdroj: Alain Delon) (Rosalinda)

  • - Když si před poslední scénou v baru chystá Alain Delon v autě revolver, je jasně vidět otisky úderníku na dvou nábojnicích - před tím dvěma výstřely zabil muže, který si ho najal. Tvůrci věnovali pozornost i takovému detailu. (kwaicheng)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace