Velký blondýn s černou botou

Tenhle film není zdaleka jenom s Pierrem Richardem, fascinuje mně celá ta plejáda dalších herců na čele s J. Rochefortem, Paul Le Personem (Perache), Jeanem Carmetem a samozřejmě (a to snad není třeba zdůrazňovat) Mireille Darc.....tyhle filmy dneska potřesou bránicí a zahřejí na duši (jo, je to dávno, co Frantící dokázali točiti tohle....) a navíc zde tady člověk ocení i dabing, to není jako dneska, kdy to sfouknou za dopoledne v pár lidech. A pocítí čím dál silnější závan nostalgie. (09.06.2013)

Celý film vlastně těží z jednoho jediného nápadu, ovšem ten je geniální, takže s ním film v pohodě vystačí. I když se tu neděje nic jiného, než že tajní agenti pečlivě mapují a analyzují každý krok člověka, který o ničem nemá ani tušení, a jde tudíž jen o nové a nové variace jednoho vtipu, stejně nikdy nemáte pocit opakování či stereotypu. Je to až s podivem, že to funguje až do konce. Pierre Richard tu je ovšem bohužel dost potlačen do pozadí a nemá tak možnost moc zazářit. Větší prostor tu dostali Blier a Rochefort. (17.08.2009)

Pierre Richard je mi svým projevem naprosto cizí a ježí se mi z něj srst, podobně jako třeba z Dustina Hoffmana, ale musím přiznat, že Velký Blondýn je film natolik poutavý že i když na něj náhodou narazím při přepínání programů, vždycky se u něj zastavím aspoň na deset minut:) Jako velký fanda bondovek a špionážních filmů vůbec dávám přednost části druhé... (13.08.2005)

Zajímavý námět zpracovaný naprosto nezáživně. Humor by ve filmu nenašel ani gůgl. Ještě že mám neustále při ruce svojí hlavu, takže jsem se ani u tohoto filmu nenudil a přemýšlel si nad všelijakýma věcma. Vezměme si třeba hned ten název. Richard nosí na jedné noze hnědou botu a na druhé černou, přesto ho všichni označují za člověka s černou obuví, přičemž stejně dobře by ho mohli označovat za hnědobotníka. Jako kdyby měl nohy tři a poměr černých vs. hnědých bot 2:1 nebo naopak nohu jen jednu, tak bych to chápal, ale takhle mi to logiku nedává, a že jsem si nad tím lámal hlavu pěkně dlouho. Noo a pak jsem si přemejlel nad tou stoprocentně přírodní hnědookou blondýnkou, která údajně měla být to nejhezčí, co kdy Richard v životě viděl (chudák, anebo má jako umělec poněkud dekadentní vkus). Jako co to na sobě nosila za šaty, to svět neviděl, ty patrně navrhoval známý český módní návrhář Maršík. Každopádně by myslím bylo zajímavější, kdyby ten materiál chyběl vepředu a né vzadu. (12.07.2018)

Velkého blondýna jsem jako dítě miloval a dodnes si ho občas z nostalgických důvodů pustím, i když už se tolik nebavím. Došel jsem totiž k šokujícímu poznání, že napoosmašedesáté už to není ono! :-) Ale přesto hodnotím vysoko,protože: a) naivní, leč upřímná hravost francouzského originálu je mi tisíckrát bližší než upachtěnost remaku s Tomem Hanksem, b) skutečnou hvězdou pro mě není ani tak instantní popleta Pierre Richard jako spíš Jean Carmetv roli jeho okulichovaného přítele Maurice, c) věřím, že jestli vůbec existuje někdo, kdo ten film ještě neviděl, napoprvé se pobaví stejně jako já kdysi. 80% (12.01.2006)