Návrat velkého blondýna

Živá definice termínu nastavovaná kaše a suverénně nejslabší scénář Francise Vebera. Možná se pletu, ale mám pocit, že ani Pierru Richardovi se do pokračování moc nechtělo, v beztak krátkém filmu je jen asi třicet minut a ještě víc by mně zajímalo, jak je to s účastí/neúčastí Mireille Darcové. V dobré polovině scén je zabíraná zezadu, jak odchází, jak zdálky mává nebo se pohybuje ve tmě. A její "blízké" záběry zas budí dojem exhumace nepoužitého materiálu z prvního filmu. I krkolomné zdůvodňování, proč a jak vůbec "tajného agenta z leknutí" vracet do hry, je notně přitažené za vlasy. Ale největší chybou je, že Francois tentokrát s tajnou službou spolupracuje vědomě. Tím je popřen celý princip komiky prvního filmu a pár solidních gagů to nezachrání. 30% (12.01.2006)

Není to nejdokonalejší francouzská komedie, je to spíše průměr, možná i mírný podprůměr, ale Rochefort je zde natolik okouzlující, že je mi to úplně jedno. Zabouchla jsem dveře před rozumem, který říkal, že je to uměle resuscitovaný první díl, a dala přednost tomu, co mi říkalo, že za scény s Rochefortem by stálo přetrpět i ten nejhloupější film, což Návrat velkého blondýna rozhodně není. (23.03.2016)

Návrat velkého blondýna porušuje tradiční pravidlo o tom, že pokračování se prvnímu dílu vyrovná jen ztěží. Tady je to právě naopak, hvězda Pierra Richarda září naplno, stejně excelentní jsou ale i další herci (zejména duo Carmet, Rochefort). K tomu připočtěte ještě typicky francouzský humor a vyšperkované hlášky (scénář Francise Vebera). Něco takového se už ovšem nedá říct o americkém remaku, kde hlavní roli hrál Tom Hanks. (30.06.2005)

Francois Perrin alias Velký Blondýn se vrací... Druhé pokračování skvělého Velkého blondýna s černou botou je dokonce o něco lepší, Richard dostal více prostroru a rozehrává svou typickou ztřeštěnou komiku, Jean Carmet jako přítel Maurice je ještě lepší a legračnější a Jean Rochefort je prostě dokonalý... (22.09.2004)

Oproti prvnímu dílu spíše zklamání. Gagy, které v předešlém filmu fungovaly, už nemají takový účinek - třeba Jean Carmet už nepobavil tak, jak dříve, přesto je ale nejlepší, jelikož třeba situace, kdy Richard šťastnou náhodou unikne smrti zastřelením, se už začínají přejídat. Nehledě na to, že začátek s fingovanou smrtí Perrina by se dal klidně vystřihnout, jelikož mi do filmu nějak nezapadá. Ale špatná komedie to rozhodně není, hledáte-li oddechovou zábavu, klidně se podívejte. Pár vtípků i přes všechna negativa dokáže rozesmát a Cosma si jako obvykle vyhrál se soundtrackem (úvodní melodie předělaná do bondovského kabátu se mu povedla). (24.08.2009)