Btooom!

Asociální lůzr a NEET se vzhledem bišíka ala Yagami Light (holt Madhouse se nezapře), kozaté blonďaté vřeštící zavazadlo a pár dalších spíše více než méně vyšinutých individuí pobíhají po tropickém ostrově a vybíjejí se přesně ve stylu Battle Royale, tentokrát však výhradně za použití bomb všemožného typu. Příběh je stupidní a plný logických děr, ale k čertu s ním, stejně slouží jenom k tomu, aby všechny ty výbuchy měli alespoň nějaké opodstatnění. Nenechte se mást tím "psychologický" mezi výpisem žánrů, akce, akce a zase akce, to je oč tu běží. Každý díl je jí přímo napěchován, je dynamická, neštítí se krve ani drobného gore a nechybí ji ani variabilita, takže diváka rozhodně jen tak neomrzí. Prostě taková hezká stylizovaná "akčňárna" na zabití pár odpolední a přesně tak by měl také divák k seriálu přistupovat. *** (24.12.2012)

Ani bych to tak nedoporučovala jako „něco mezi“ Battle Royale a novějšími parafrázemi. Na to seriál nemá. Mohlo by se to ale líbit zklamaným divákům Sword Art Online. Je to akční, je to krátké, umírá se tam, krev tam taky je, a romantika nejromantičtější je trošku zredukovaná faktem, že tu máme dva nerdy. Hlavní hrdina si svůj vývoj v morálně dokonalého jedince mohl odpustit, ale to už je takové obligatorní. Konec žádný, ale na to už jsme taky zvyklí :D Ale třeba hodnocení ještě snížím, až mi dojde, že to žádná sláva nebyla. (24.10.2013)

Tropické ostrovy, které jsou alespoň trochu vzdáleny od civilizace, snad v žádném filmu či seriálu nemohou být úplně poklidným místem. Buď zde ztroskotáte a bojujete o přežití, nebo se objeví kanibalové a to se taky bojuje o přežití, nebo se tu zkrátka objevíte nějakým jiným způsobem, ale je jasné, že bojovat o přežití tam budete tak či tak. Btooom! tuhle pomyslnou tradici přirozeně nenarušuje. Máme zde dvaadvacetiletého Rjótu Sakamota, náruživého pařana PC her, těžce zapřísáhlého nefachčenka a ctitele úsloví "dokud máma funí, zůstaneme u ní", jenž se spolu s hrstkou dalších lidí ocitne na neobydleném tropickém ostrově, kde jsou proti sobě rozeštváni a snaží se zabíjením druhých získat možnost vrátit se zpět domů. Cítíte to? Ano, pach Battle Royale z toho jde silně cítit. Vlastně i Hunger Games. Pokud se však najdou ti správní lidé, kteří umí i se sebevíc omletým námětem pracovat, přidat do něj i trochu invence a kupříkladu jej proměnit v zábavnou akční jízdu, kde nemají postavy mozek přinejmenším vystlaný senem, pak se dá tvůrcům nepříliš originální námět aspoň částečně odpustit. Btooom! však tímhle případem bohužel není. Nenabízí nic, co bychom jinde neviděli. Co naplat, Hunger Games a Sword Art Online jsou momentálně v kurzu, tak proč nezkusit vytěžit z tématiky "hry o život pro pobavení jiných" taky něco, nehledě na to, že to "něco" je již vytěžené, a do toho se ještě vyprdnout na logiku a fyzikální zákony? Inu, chcete-li si Btooom! naplno užít, musíte přistoupit na pravidla tvůrců. Nebo spíš jen na jedno pravidlo, které říká (dovolím si citovat z pohádky S čerty nejsou žerty): "být ticho a hlavně nemyslet". Přesně tahle věta totiž Btooom! stručně a velmi přesně vystihuje. A má-li být natočena druhá řada (vzhledem k podivně uťatému konci předpokládám, že ano), neočekávám, že by byla kdovíjak znatelně lepší. Více v mé recenzi zde. (02.01.2013)

Pro mně po prvním díle zatím nejzajímavější anime sezony. Tak jako v SAO byli hráči uvěznění v online rpg, tak i zde se několik lidí ocitá na opuštěném ostrově, aby bojovali na život a na smrt, ovšem v realitě (ano, je to trošku Kitanova Battle Royale). A otázka zní proč? Nu, protože jsou nejlepší z nejlepších...hráčí hrající online hru podobnou HALO s různými typy výbušnin namísto zbraní. A tak se zde probudí i náš hlavní hrdina, aby zabíjel a přežil. (08.10.2012)

Celou dobu jsem měl velký pocit, jako bych znovu sledoval Mirai Nikki. I tady je u série více záporů než kladů. Nijak originální děj, náhodné zvraty, občas, nebo spíše často to nedává smysl, většina postav je dost meh (i když hlavní hrdina je zde asi lepší než Jukiteru, ale upřímně, kdo není) a skoro až nesmrtelnost hlavního hrdiny začne být po několikátém přežití nepřežitelného dost otravná. I přes to všechno mě to ale sakra bavilo. Občas má člověk chuť jen vypnout a bavit se, aniž by musel přemýšlet, zda něco dává smysl nebo ne. Série pěkně ubíhala a díky její krátké délce ani nepřišel žádný moment, kdy bych se začal nudit. Ještě by to chtělo nějakou tu Juno a neměl bych si na co stěžovat (jo, Himiko byla fajn, ale Juno, díky které jsem si zamiloval Mirai Nikki, to prostě není). 8/10. (04.06.2021)