Lea

Je dobré, že do poměrně důležitých rozhovorů vedených Německy nedali žádné titulky. Proč také, že ano. Ještě aby tak divák věděl oč kráčí! Co je mu do toho, za film již zaplatil, tak co s ním. Nakonec jsem si ti titulky sehnal sám. K filmu jako takovému. Je to velmi dobře udělané, ale roztahané. Možná se to mělo zkrátit. Citovky mne přestaly bavit nějak za polovinou snímku. Když připočtu tu absenci titulků, které měly být ve filmu vsazeny napevno, vyjde mi to s bídou na třicet procent. Nejvíce se mi líbil zarostlý pan Donutil. 30 %  (12.09.2023)

Křehkost, nepolapitelnost, něha, krutost. Dojem a důvod proč nedávám 100% mi způsobil zákeřný fakt, že přišla máma a oznámila, že s Lenkou chodila do školy. Vytrhlo mě to ze snění a film se stal jen hloupou kulisou. Tohle se už nesmí stát! Nechci procitat. Pro diváky, kteří jsou cyničtějšího rázu v tom lze vidět jen vleklou a nudnou hru na drama. (18.01.2008)

"Když se žena směje, máš ji v hrsti...." Když samotářský bavorský umělec Herbert Strehlow, "bručoun, který zapomněl, co je smích", toto konečně pochopí, zdá se na chvíli, že by život Lei, kterou naprosto bravurně ztvárnila Lenka Vlasáková, už nemusel být tak beznadějný. A že by i celkové vyznění tohoto filmu nemuselo být tak depresivní. První hodina filmu je totiž docela masakr. Jakýmsi zlomem je scéna, když se Herbert z překladu básně Lei dozvídá něco o jejím trpkém dětství. Film se v tuto chvíli doslova rozjasní. Úžasné kouzlo má hlavně velmi zajímavě natočená milostná scéna. Charakter Hapkovy velmi působivé (melancholické) hudby však jakoby již napovídal, že nic hezkého netrvá věčně...."Jen tráva se ptá, proč...." (11.07.2018)

Co s dcerou, která nemluví? Prodat postaršímu chlapovi do Německa! Holka může pracovat, může souložit a přitom nebude do ničeho kecat ani si nabude na nic stěžovat. Pěkná jedenadvacetiletá bílá otrokyně za padesát tisíc marek, no neberte to! – Takhle by to asi komentoval cynik. – Jde o poměrně promyšlené drama. Jenom jsem si říkal, že poměry na východním Slovensku se zde líčí zkresleně. Uvítal jsem proto komentář, který napsala uživatelka Hedka. Západní státy ovšem vnímají celý bývalý východní blok jako něco na způsob necivilizované džungle a podle toho s námi i jednají. To je důvodem, proč mě tento film o zkrocení a ochočení slovenské divoženky poněkud uráží. V druhé části filmu zaznívají i občasné romantické tóny, chci říci, že se z té místy dost nepříjemné brutality tu a tam line sentimentální odér. Můj celkový dojem z toho všeho je hodně rozpačitý. (26.06.2023)

Myslím, že tento film je i na svoje komorní provedení skvělým počinem. Nechápu, že má tak nízké hodnocení? Ta myšlenka o hledání cesty dvou lidí k sobě navzájem, skrze své těžké životní osudy a vzpomínky, které je mučí, ve filmu opravdu funguje, stejně úzkostlivě na mě působilo i místo, kde oba novomanželé žili. Chtělo by se napsat, že film je další ukázka toho, jak spletitý, krásný a tragický může být lidský život. Pokud chcete večer strávit u něčeho, co vás „naplní“ pocity, bez povrchní okázalosti nebo vizuálního ohňostroje, které jsou v dnešní době většinou nejčastěji používaným prostředkem, pro vykřesání nějakých těch pocitů u diváku, tak volte tenhle film. Možná nemá nějaký komplikovaný děj, lidský život je ostatně většinou taky prostý příběh, ale síla příběhu vás nakonec přemůže. Nebudete litovat. (14.08.2006)