Přicházejí z tmy

Podivný mix, který v hromadě hnoje skrývá i jednu či dvě dobře udělané věci (scéna požáru skvěle podbarvená hudebním doprovodem - ale hned to zkazí naháněčka lesem, kde je světlo jako za poledne - u Hrušínského je vyloženě vidět potenciál pro padoucha). S přibývající stopáží se však to dobré ztrácí. Ještěže to má jen nějakých 58 minut a asi se tu hojně stříhalo, výsledek je možná ideologicky nezávadný, ale zároveň trapný a zmatený. (27.12.2011)

Jižní čechy, pohraničí 1951 (v obsahu mylně uvedeno 1953 asi podle doby vzniku). Největší statkář z typické vesničky byl za spolupráci s nacisty odsouzen k nuceným pracem a jeho syn Rudolf Hrušínský vesnici škodí co to dá pokud zrovna nechlastá a neprohrává v kartách... Zapálí jedné větrné noci stoh od nějž se požár rozšíří i na další chalupy... Vesničané drží při sobě a tak se jim i s pomocí jednotek LM ze závodu ve městě podaří požár zdolat. Mezitím hlídka SNB narazí na žháře a dojde k přestřelce. Rudovi Hrušínskému nestačí jen pálit stohy, on je i ve spojení s protistátními živly, kteří nutně shání razítka a dokumenty KSČ...Naštěstí SNB všechny zatkne a nic nebrání slavnosti pochodu míru, kdy celá vesnice s transparenty a sv.obrázky Klémy a Vladimíra Iljiče táhne za hry na garmoška krajem... . --- Snímek naráží hodně okatě na odpor některých velkých držitelů půdy na kolektivizaci a vznik družstev. Vesnice je líčena jako společenství hodných lidí (většinou více dětné rodiny), bývalý velkostatkář a jeho rodina jako teroristé, prakticky nepoučitelní a neschopní se přizpůsobit novému (dobrému) pořádku. Jsou zde i narážky na náboženství (téměř retardovaný a nestále se modlící s růžencem v rukách E.Cupák coby druhý sedlákův syn) atd.. Snímek je plný budovatelských hvězd ( Mixa, Sejk, Švorcová, Kemr), - jsou v něm i jména známá z let předválečných (Vojta ad..). Jedná se o naprostou tendenční slátaninu, která zapadla coby veledílo už v padesátých létech. Jediné pozitivum je stopáž v délce 60 min. - odpad (30.04.2012)

Pro diváka, který není zblblý antikomunistickou propagandou stejně, jako ti, kteří byli předtím zblblí komunistickou propagandou ten film zase není až tak nezajímavý. Svým způsobem je to i dobový dokument a i dnešnímu divákovi má co říct. Minimálně ho donutí k zamyšlení o věcech minulých a současných. Neodoskutelnovatlným faktem zůstává skutečnost, že přes násilnou kolektivizaci vesnice jsme se postupně dopracovali k soběstačnosti ve výrobě potravin. Dalším faktem pak zůstává, že po násilné dekolektivizaci vesnice na začátku 90-tych let jsme o soběstačnost ve výrobě potravin velice rychle přišli a dnes za drahé peníze dovážíme ze zahraničí namnoze i jejich odpad při výrobě potravin. Tak tedy nevím, jestli do odpadu patří tento snímek, nebo část dovážených potravin. (19.04.2012)

Po filmu „Usměvavá zem" je tento film jíž druhým filmem, v němž režisér Václav Gajer zpracovává námět o současné vesnici, jeden z dosud nejnesnadnějších úseků naší současné filmové tvorby. „Usměvavá zem" byla nenáročnou „optimistickou hrou ze života naší vesnice". Autoři filmu však zaměnili mnohdy optimismus za schematické skreslení. V tomto falešném optimismu ztratily svou přesvědčivost dobře viděné a s rutinou napsané postavy vesničanů. To si zřejmě Václav Gajer uvědomil, poznal, že třídní boj na vesnici nelze skreslovat pokojnou idylou. Ale dík novému námětu o vesnici plné ostrých bojů a konfliktů, končících vražedným střílením, se dostal do druhého extrému. Natočil film o nepřátelích družstva a jejich záškodnické činnosti a život té druhé, větší části vesnice zůstal jaksi na okraji, jako fabulačně nutný protihráč. Všechny kladné postavy zůstaly bez charakterisačního prokreslení. Na druhé straně kulacká rodina Junků, hlavně Ladislav a jeho otec, jsou postavy daleko přesvědčivější a místy jako by v nich ožívaly postavy sedláků z našich klasických dramat. Filmový přehled 22/1954 (14.01.2009)

Ano, souhlasím s tím, že film je schematický, propagandistický, šablonovitý, ale do odpadu bych ho kvůli tomu určitě nezařadil. Přišel mi docela akční, od první minuty se něco děje, defacto až do minuty poslední. I přes pár docela trapných a hloupých scén, jsem se svým způsobem bavil a těch 60 minut docela uteklo. Navíc bylo hezké vidět hrát mladého Hrušínského, Medřickou, Švorcovou, Kemra, herce, kteří na svoji slávu v roce 1953 teprve čekali. (07.09.2012)