Vyhrál jsem v loterii

Gagman Villaggio a jeho komedie na podobné či vysloveně stejné brdo. Jednou za čas ale dokáže pobavit. Vyhrál jsem v loterii je jen dalším sledem jednotlivých skečů, nic víc, nic míň. Většinou jsou scénky  jen úsměvné, ale taneční finále v divadle, různé formy likvidace sousedské rodiny a zejména devastace soukromé sbírky sběratele historických artefaktů stojí minimálně za fajnové tři hvězdy. (26.09.2022)

První půlhodinka je špičková a obsahuje vynikajcí gagy, u kterých jsem prskal smíchy (sebevražedné pokusy, Paolovo rozčilovaní.) Usilovné hledaní pravého psacího stroje, už mě ale tolik nebavilo. Zasmál jsem se tedy hodněkrát, ale čásť v ústavu nevidomých mi připadala už trochu přes čáru. Taky humor nemusel po celou dobu stát na různých pádech apod. Místo toho bych ocenil vtipnější převleky. Celkově mám pocit, že si scénárista s tím moc nevyhrál a celé to postavil na geniálním Paulovi. Ale skutečně bych lhal, kdybych řekl, že jsem se nesmál. (03.07.2017)

„Dneska večer tu není.“ „Tím líp, zavolám mu domů.“ „Stejně se zabiju!" Jedna komická situace za druhou. Třeba pták mě úplně rozbil. Beranidlo ve špitále bylo moc. Gejzír vody připomněl Švýcarák. „A teď si vás koupim všecky.“ po Italsku. Koupelna pobavila. „Táto, přineseš mi vodu?“ Aukční Ciottoli neměl chybu. „Tak mu dali druhého a vodí teď oba dva.“ Domino a „…nic se nestalo.“ ??! Sakra Ciottoli... Chudák babička na římse. Zachycení za anténu bylo skvělý. „Mekka, Mekka." Mafiozo utřel hubu. „Táto, dáme si o přestávce trochu vody?“ - Ono jí předtím bylo málo?! Se strojem už jen chybělo položit pětku. „Pane, promiňte, já tam nevidim.“ „Já taky ne.“ Skvělá komedie. (20.03.2017)

Originální film konečně se odprostil od účetního a natočil takovouhle komedii já vždycky věděl že na to má.Vlastně si myslím že je to můj nejoblíbenější film od něho má to děj mělo to originální vtipy né ty jak se v účetním pořád opakují a byla prostě sranda.Skvělý film na odpočinek v odpoledne doporučuji shlédnout. 99,9%. (15.12.2014)

Tak Paolo tady není až taková nulka jako jinde. Spíš zažívá řadu smíchuhodných událostí v honu za psacím strojem, který ukrývá výherní los. Dokonce chybí i Paolova osudová bohyně Anna, která ho vždy ponižuje a zesměšňuje. Cílovým centrem všech nejdrsnějších nehod není Paolo, ale jeho sousedi na který Paolo vždy z gracií sobě vlastní snese nějakou tu pohromičku. Děj asi nemá cenu nějak pitvat je to spíše sled jednotlivých scének. Závěrečné finále se odehrává na prknech, které znamenjí svět ve kterým psací stroj během několika minut změní snad stokrát majitele a stejně jako ve filmu Taková malá bestie nám k tomu hraje kankánek. (06.08.2013)