Usměvavá zem

Pro milovníky kapitol z dějin českého filmu naprostá radost. Gajerova Usměvavá zem je přesně na půl cesty mezi Vzbouřením na vsi a Dovolenou s Andělem. Poučení a oslava z prvních let JZD nikdy předtím ani po tom nebyla tak milá záležitost. V hlavní roli moudrý a kamarádský předseda Otomara Korbeláře dává tušit, že staré pořádky již máme dávno za sebou. Je přece tak snadné zaplnit herecký ensemble jen figurkami všech těch vesnických typů, se kterými si náš milý předseda tak hravě dokáže poradit. Všichni ti Řepové, Beyvlové, Neumannové a Deylové stejně nakonec pochopí, že pouze JZD je ta správná cesta. Pochopí to i ty bývalé drbny pavlačové Skrbková, Nademlejnská nebo Kurandová, pouze Baldinka zůstává v roli záporné, protože raději by pomlouvala a nebudovala. To je tak, když odjaktěživa počítáme jen od roku 1943, nehledíme na práci, ale pouze na peníze... Do toho všeho samozřejmě zcela přirozeně zapadá motiv mladé lásky, kolektivní odpuštění vdově po odbojáři, který padl u rozhlasu. A kdyby vám přišlo, že moderní péči o kravín zavedl až Troška pod krycím názvem Pláničkova metoda, věřte, že už zde měly krávy své masáže a sprchy. Je zkrátka neodpustitelné, kolik takových filmů jako Usměvavá zem je stále nedostupných pro širokou veřejnost. Protože pouze pokud budou všechny filmy k dispozici, může nastat spravedlnost. Kritické myšlení nelze vyčíst ze stručných skript, filmy je nutné nejprve vidět. (31.03.2019)

Sorelácké shéma ve své nejkrystaličtější podobě - film, na němž si jde udělat nejlepší představu o tom, co znamenal a k čemu sloužil československý film první poloviny padesátých let. Motivy emblematické pro tuto dobu jsou neuvěřitelným způsobem nacpané do jedné zápletky, která jen zázrakem drží pohromadě a má nějaký vývoj. I když ten je samozřejmě postavený na malicherných pseudoproblémech a dynamice plynoucí z výživného kontrastu mezi vesnicí, v níž byla kolektivizace úspěšně dotažena k dokonalosti a vedlejší obcí, kde dosud nebyla rozorána jediná ves a veškeré dění řídí hospodský parazit. A když dojde ke skutečnému konfliktu, dokonale jej zadusí jeho převod do jediné dialogové scény. Pokud jste shcopni přijmout Usměvavou zem jako možnost výborné analýzy fungování dobového schematismu, rozhodně jde o podnětnou a rozhodně ne nezajímavou podívanou. Navíc jde o jedinou skutečnou utopii (považme: kantýna kde se asi bude vařit jako v Grandhotelu Moskva, astronomické platy družstevníků překonávající příjmy samotného předsedy či vhodnost ponechat název Darmochleby - protože nyní už bude zadarmo i chleba!), zvláště vezeme-li v potaz, jak neúspěšná byla dobová venkovská kampaň, což mělo za následek přistoupení k daleko tvrdším metodám. Podíváme-li se na film z objektivnějšího hlediska dobové kinematografie, rozhodně se najdou díla daleko diletantnější a nesnesitelnější. Gajer na tom není řemeslně nejhůře, zápletka je i přes svoji zahlcenost svižná a přehledná, filmu pomáhá i mírná komická nadsázka a oživující typy postav (drbna Zdeňky Baldové jako jediný zástupce "včerejšího" v Darmochlebech). Do odpadových hlubin patří diametrálně odlišné filmové "zážitky", kterých v dané době vznikla přehršel, jakkoli jejich ideový základ a zločin na pravdě byl stejně zavrženíhodný. (12.04.2014)

„Usměvavá zem" je po „Cestě ke štěstí" dalším českým filmem, který námětově čerpá ze současného života na naší vesnici a jejího přerodu k socialistickému zítřku. Zvyšování životní úrovně všeho našeho lidu je závislé na vyšší produktivitě práce. To platí plnou měrou i pro naše zemědělství, kde je nutno přejít masově od malovýroby k velkovýrobě. Cestou ke splnění tohoto nutného úkolu jsou jednotná zemědělská družstva. Jedině tam je možno uplatnit v široké míře nové, výkonné stroje a nové poznatky a zkušenosti sovětského zemědělství. Film „Usměvavá zem" nás seznamuje nejen s potížemi, které se ještě vyskytují při zakládání JZD u nás, ale co je zvláště důležité, ukazuje nám první krásné výsledky, dosažené na této cestě. Družstvo v Darmochlebech, které nám film předvádí, již překonalo nemoce začátku, na které jsme byli zvyklí ještě v nedávných dobách. Pracovníci jsou zde již odměňováni podle své skutečné práce a jsme svědky praktického využití sovětských zkušeností. Ať již je to ustájení dobytka, vzorný vepřinec či drůbeží farma, je každému diváku jasný převratný rozdíl mezi starým způsobem hospodaření a hospodařením ve družstvu, které vedou uvědomělí a cílevědomí lidé. Darmochlebští zemědělci přesvědčili nejen své rousovské sousedy, ale budou přesvědčovat i ostatní naše zemědělce. Zásluhu na tom má zejména umělecké zpracování filmu, kterému se scénáristicky i režijně podařilo zachytit nejen nový způsob hospodaření, ale i nový život a nové lidi naší vesnice. Dobrým vykreslením jednotlivých postav filmu a jejich pravdivostí film ještě získává na přesvědčivosti a můžeme jej právem zařadit mezi dobré filmy naší umělecké tvorby, směřující k výchově nového člověka a uskutečnění socialismu v naší vlasti. Filmový přehled 22/1952 (03.12.2007)

Z bezpečnostních důvodů bylo při natáčení filmu použito nestandardní řešení. Vzorný kravín a vepřín byly postaveny přímo v ateliéru a byly přivezeny stovky kusů dobytka. Dojnice si brzy zvykly a po dvoudenním poklesu dojivosti se průměr zdvihl na normální hranici 30 a více litrů mléka, které bylo ihned zpracováno v nainstalované mlékárně. (07.02.2024)

Nádherná budovateľsko-poľnohospodárska agitka z krásneho prostredia južných Čiech. Z Václava Gajera si mohli v tej dobe brať príklad aj iní režiséri, pretože takto má správna agitka vyzerať. Scenár napísali Josef Neuberg a František Vlček, ktorí to naozaj vedeli a pri písaní scenárov o revízorovi Gustávovi Andělovi, povýšili tento žáner na umenie. Vlastne títo dvaja páni majú na svedomí to, že mám agitky rád. (26.09.2013)