Pole v Anglii

Tak toto bol jeden z najhorších a najnudnejších pseudoartových filmov roku 2013. 90 minút pobehovali piati herci po poli. To bolo všetko, nič viac. Bolo to tak extrémne rozťahané, že som sa začal nudiť po siedmich minútach. Celý obsah by sa dal skrátiť na 10 minútový amatérsky film a ešte tak by to bolo stále dlhé. Ako keby sa päť kamarátov dohodlo, že nakrútia spolu jeden psych-pseudo historicko-experimentálny film. Možno chceli zopakovať magického Stalkera, neviem ale je isté, že sa im nič z toho nepodarilo. Jedinú hviezdičku dávam za občasné surrealistické výjavy ktoré tam do deja aj tak nesedeli hoci boli vizuálne pekné. (04.01.2015)

[…] jestliže se peče chléb, leckteré jeho části popraskají, a právě tyto pukliny, které jsou do jisté míry proti pekařovu záměru, vypadají jaksi hezky a budí zvláštním způsobem chuť k jídlu. Také fíky, které jsou nejzralejší, praskají. Přezrálým olivám dodává zvláštní krásy právě to, že nemají daleko k hnilobě. Také klasy sklánějící se k zemi, svraštělé obočí Iva, pěna vytékající kancům z tlamy a mnohé jiné úkazy mají daleko do krásy, jestliže pozorujeme každý z nich sám o sobě, přesto však, protože provázejí přírodní dění, přispívají k jeho ladnosti a mívají svůj půvab, takže oku vnímavému a schopnému hlubšího porozumění pro dění ve vesmírném celku jistě se bude zdát téměř každý i z těchto průvodních jevů v celkovém uspořádání čímsi osobitě hezkým. Takový pozorovatel se zadívá se stejným zalíbením na skutečný chřtán šelmy jako na jeho zpodobnění malířem nebo sochařem a svým pronikavým okem vystopuje zrovna tak půvab zralosti u ženy a starce jako kouzlo mládí u dětí. Mnohé takové příklady se arci nebudou zdát přesvědčivé každému, nýbrž jen tomu, kdo má ryze důvěrné vztahy k přírodě a k jejím dílům. Marcus Aurelius Antoninus (2. stol. po Kr.) Hovory k sobě, III, 2 (18.08.2013)

Prapodivné, žánrově i jinak neuchopitelné dílo. Halucinační trip, v němž sebranka vojáků zažívá sestup do pekla, snad nemohl být extravagantnější. Jakákoliv logika jde během chvíle stranou, zůstává jen zmatená tříšť výjevů a vykutálených gagů. Divák se chvilku baví, dlouho nudí a po zbytek filmu prožívá jen lhostejnost. Realita a halucinace zfetovaných vojáků zůstávají neodděleny, digitální černobílý obraz začne být fádní. Co si počít? Zajímavé jsou jen stroboskopické pasáže, kaleidoskopicky lámaný obraz, který je vskutku fascinující. Wheatly si ho možná měl schovat pro nějaký videoklip nebo radikální horor, ale pro tenhle trucovitý, často samoúčelný výkřik ho je škoda. Nevím si s filmem rady, jen netuším, do jaké míry jsem na vině já sám. (05.07.2013)

Pozor! Co by se stalo, kdyby před dvěma sty léty nastoupili krvežízniví vojáci do bitvy na poli, obrostlém podezřelými houbičkami? A jste si jisti, že vás odpověď na tuto zajímavou otázku opravdu tolik láká? Myslel jsem si to taky a dostal film, po jehož skončení se musím zcela vážně pochválit, že jsem ho dokoukal až po závěrečné titulky! Jsem na sebe fakt pyšnej a jdu okamžitě všemu, co jsem za poslední roky viděl, přidat jednu ČSFD hvězdičku. Přísámbůh že bejt to ještě o čtvrt hodiny delší, odvezou si mě s pěnou u huby do Bohnic. (27.08.2017)

Wheatley umí natočit působivou scénu, ale nějak jsem od této psychedelie očekával více imaginace a formální neotřelosti než jen zrcadlení obrazu a trochu té stroboskopie. Tahle iniciační cesta ustrašeného sluhy, který se stává vlastním pánem (zároveň analogie tehdejších historických změn) sice zaujala, ale neoslnila. Každopádně, Wheatley má v sobě určitě potenciál a stojí za to mu věnovat svou pozornost. (04.07.2013)