Královna pouště

Kto si chcel pozrieť detaily o živote a pôsobení Gertrudy Bell, ten si ich pozrel na wikipedii, takže nakoniec môžu byť všetci spokojní. Z môjho pohľadu je zaujímavé, že takmer všetky filmy z prostredia púšte a arabského sveta sa dnes točia v Maroku, konkrétne v ateliéroch v okolí Ouarzazate. Pritom práve Maroko je so svojou atypickou architektúrou hlinených ksarov a kasieb výrazne odlišné od zvyšku orientálneho sveta, takže to znalcovi priam bije do očí. Každopádne pôsobivý vizuál aj hudba. (25.09.2017)

Snad proto, že životopis Bellové není totéž, co Lawrence z Arábie, není nadšení tak veliké. Nicméně setkání Kidmanky a Herzoga nabízí nevšední pocitový zážitek. Politika Středního východu, samozřejmě úloha ženy ve společnosti a mnoho dalších atraktivních témat rámu Herzog do pláten plných pastelových barev, Kidmanka se rozpomíná na své role z mládí, pro které vždy měla svůj pověstný esprit. Dobrodružství s magickým nádechem, taková je Královna pouště. Vhodné doporučit například těm, kterým učarovala Zahrada Allahova. (29.09.2017)

Druhá promarněná šance pro Herzoga – po tomhle už jich ode mě víc nedostane. *** Gertrude Bell byla pravděpodobně velmi pozoruhodná osoba a mohla z ní být dobrá látka pro kvalitní životopisný film, kterého jsme se ale od Herzoga nedočkali ani omylem. Člověk by - padesát let po Leanově Lawrencovi z Arábie - přece jen čekal, že laťka bude nastavená mnohem výš. V Herzogově arogantním, povrchním, hloupém a urážlivém díle nicméně jen přes dvě hodiny sledujeme vždy čistě vymydlenou Nicole Kidman, kterak se ladně pohupuje estetickou krajinou na stejně čistě vymydleném velbloudu a kterak osudově upírá své modré oči v mléčné tváři na každého muže, kterého jí přihraje banální scénář a který jí řekne nějakou lichotku, usmívá se nebo se tváří významně a vždy u toho vzdychá s pootevřenou pusou (téměř není záběru, kde by udržela rty semknuté) a nechává si dávat dary a skládat poklony. I po třech týdnech věznění má vlasy jako z reklamy na šampon a šaty i pleť zářivě čisťounké, a místo aby si na plátně skutečně zjednávala respekt a s respektem se snažila proniknout pod povrch a porozumět dění kolem sebe, jen se provokativně nakrucuje, usmívá a zírá – a stejně jako ona ani divák nemá šanci z filmu cokoli z blízkovýchodního dění té doby a role Gertrudy Bell v něm pochopit... Je např. dokonale výmluvné, že veškeré repliky pronesené v jiném než anglickém jazyce se tu ani nepovažují hodné překladu, Kidman se u jejich pronášení prostě jen tváří významně a divákovi, který přece také nepotřebuje ničemu rozumět, to má jen polopaticky ilustrovat, že Bellová hovořila místními jazyky. (Až to připomíná cimrmanovské dokazování, že světlo je rychlejší zvuku.) *** Stačí trochu zagooglit, aby bylo jasné, že skutečná Gertrude Bell nebyla tak okatě půvabná, vymydlená a naivní a cestu k porozumění beduínům a blízkovýchodní politice si vyjednávala složitěji a mnohem originálněji, např. mnohem častěji přes ženy politicky vlivných mužů v pozadí než přes muže-panáky, kteří by jí jen trapně padali k nohám, žádali si ji do svého harému či se jí podbízeli i před zraky vlastních manželek... *** Ostatně např. v době, kdy se setkala s 16letým emírem z dynastie Rašídů, jí už bylo 45 let, a v době, kdy se dozvěděla o smrti podplukovníka Doughty-Wylieho, 47 let. *** Herzogův film je nejen dokonale antifeministický, protože Bellovou předvádí jako zjednodušenou vzdychající naivní krasotinku propadající tragickým romantickým aférám, jejíž úspěchy dosahované v arabské poušti, v evropské politice nebo ve velehorách zřejmě nestály žádné úsilí a na rozdíl od jejího půvabu jsou nehodné zobrazení, ale navíc uráží i všechny diváky, kterým nestačí koukat se na plakátově hezkou tvářičku v cizokrajných kulisách. Uf. *** (Na B12, 2. 4. 2024.) *~ (03.04.2024)

Romance, která není moc dobrá, ale chce se tvářit jako něco uměleckého, protože se jedná o životopisný snímek o jedné ženě, která byla důležitá, no hlavně pro sebe, ale je pravda, že také publikovala a očividně oslovila hodně lidí v oblasti, kam se většina z nás nedostane. Beduíni si ji prý pamatují. No, já si ji i přes zajímavé tvůrce pamatovat nebudu. (27.01.2016)

Kdybych o Gertrude Bell nic před tímto filmem nevěděla, myslela bych si po něm, že to byla jen rozmazlená dcera z bohaté rodiny, která roupama nevěděla co dělat a celý svůj život strávila ježděním po poušti, nešťastnými a nenaplněnými vztahy, nakupováním na trhu a psaním deníku a dopisů. A přitom si stačí o ní něco přečíst na wikipedii a hned se vidí, jak mimořádná, odvážná a obdivuhodná žena to opravdu byla. Nevím, co přimělo Herzoga její život ztvárnit právě takhle, ale naprosto se minul účinkem. Nicole Kidman se snažila, ale přece jenom jí ani všechen botox světa její věk nikdo neodpáře a zvláště na začátku filmu, kde měla být v rozpuku mládí, působila dost směšně, zvláště ve scénách s Jamesem Francem, který je ve skutečnosti o 10 let mladší. Chybou také bylo obsazení Roberta Pattinsona do role Lawrence z Arábie, ten prostě nemá na to někoho takového zahrát. Celkově velké zklamání, ale rozhodně se těším, až si přečtu nějakou její biografii. (16.06.2016)