Muž bez tváře

Podařená režijní prvotina Mela Gibsona, která by s menším počtem sentimentálních scén a s pomalejším vývojem vztahu dvou odlišných lidí mohla vyjít i na pět hvězdiček. Na jedné straně je tu mladý kluk toužící po vojenské akademii, na té druhé bývalý profesor, který se odhodlá udělat vše proto, aby ho na ni připravil. Ten první je psychicky labilní, uzavřený a potřebuje autoritu, ke které by po smrti svého otce mohl vzhlížet. Ten druhý byl zavržen společností pro svůj vzhled a už dávno rezignoval na boj s předsudky ostatních obyvatel města. Ten první je k němu zpočátku chová také, ale brzy v něm začíná vidět něco víc. Osobnost. Přítele. Možná i otce. Jenže lidé na jejich vztah nahlíží úplně jinak. Ostatně, jak si mohou vysvětlit, že malý kluk tráví celé dny a občas i noci u osamělého stárnoucího muže žijícího s jistým "hříchem" minulosti? Muž bez tváře je film o předpojatosti, kterou chováme vůči lidem od nás v nějaké drobnosti odlišným. O lidském chování, o důvěře, o přátelství. Přiznávám, že i já jsem původně nahlížela na Mela Gibsona hlavně jako na "toho napůl znetvořeného chlapíka", ale potom jako by se něco stalo... Je to divný. Už nevidím tvoje jizvy. Stěží můžu říct, že tam vůbec jsou. Je to stejné jako v životě, nejprve vidíte na člověku jen jeho vzhled, teprve potom si všímáte, jaký vlastně je. A Muž bez tváře je o tom, že bychom na ten první - vzhledový - dojem neměli hned dávat. (19.09.2007)

Skvělé pschologické drama. Na psychologii mě užije a tady jsem dostal opravdu slušnou porci v podobě příběhu. Předsudky vůči vzhledu, zevnímu obalu lidské duše jsou krutou realitou a už proto má tenhle film tam uvnitř silný náboj. A že i zhrzené srdce plné bolesti může dostat druhou šanci, to se v rukou Mela Gibsona mění v celku srdceryvnou podívanou. Jeho režijní prvotina překypuje poměrně kvalitním scénářem a dialogy, živou kamerou a především skrytým posláním za zdmy celého děje. K úplné dokonalosti pak ale chybí dva faktory. Prvním je hodně slabý konec, tam má scénář pár znatelných mezer, především ve chvíli kdy se hlavní hrdina dozví pravdu o svém otci. Druhým faktorem je příliš rychlý přechod od vytoužených přijímaček jež sou cílem hlavního hrdiny až po závěrečné titulky. jak bych film shrnul? jako emocionálně slušné dílo co má to své poslání a není tak zcela bez tváře. (22.06.2004)

Když jsem tento film před několika lety viděla poprvé, zcela mě ohromil. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek, který mě uchvátil ať už svým tématem či smutným koncem. Ale roky plynou a lidé se mění. Po dalším zhlédnutí Muže bez tváře jsem byla dost překvapená, protože tento film nebyl zas tak perfektní, jak jsem si kdysi myslela, je především založen na emocích, které v divácích vyvolávají především pohledy na znetvořeného muže, jeho psychické stavy či vcelku dojemný vztah mezi ním a mladším chlapcem. (22.04.2011)

Ako to ten Mel Gibson robí, že mu to tak fantasticky ide aj za aj pred kamerou? A ja neviem, v čom je lepší. Pretože ako réžia, tak aj hl. postava Justina McLeoda je príjemná. A to nadmerne. Jeho výzor je v dokonalom kontraste s jeho vnútornými vlastnosťami - zohavený muž s veľkým srdcom. Hlavne puto k malému chlapcovi, ich postupné zbližovanie a porozumenie je prekrásne. Mel Gibson má veľký zmysel pre cit a dokáže z každého námetu vyťažiť a vystihnúť maximum. Už len z tohto režijného debutu sa dá ľahko vydedukovať, že Gibson je obrovský talent a že do filmov dáva hĺbku. /85%/ (16.11.2011)

Mel Gibson ve svém řežijním debutu zpracoval drama o přátelství a ohyzdné netoleranci a předpojatosti tak decentním způsobem, že se mi tento snímek zaryl hodně hluboko pod kůži. A přestože jsou Gibson s mladičkým Stahlem vynikající, slouží jen kvalitnímu scénáři v parádní Gibsonově režii. Dlouhodobě smutné zrcadlo společnosti... 90% (26.11.2011)