Oculus

100 minut trvající nudu, která se vůbec k ničemu nedohrabe, postrádá napětí, hudbu a atmosféru, je okoukanà, kýčovitá ( žena, bílé šaty, dlouhé, černé vlasy, smrtelně bledá ) předvídatelná ( kyvadlo ) , má dvě lekačky, jednu působivou scénu v pracovně a debilní konec si strč Flanagane do prdele. Zbytečná očekávání vytvořená vykalkulovaným trailerem a zdejší vypatlanou hororovou sebrankou nedomrdlých idiotů. 40% (01.06.2014)

Jejich otec nebyl vrah. Byl, stejně jako ostatní, obětí nadpřirozené síly v historickém zrcadle. Kde jsou ty časy, kdy vraždili pomatení psychopaté. Když se někdo začne chovat podivně, vyjde to k diváckému uspokojení jen málokdy. Skutečně kvalitních duchařin je v posledních letech zoufale málo, tahle je hodně zaměřená na postavy, kterým se zlo ze zrcadla postupně dostává pod kůži, a těžko rozlišují, co je realita a co zmatky v hlavě. V druhé polovině jsem ztrácel pozornost, vstupování retrospektivního děje už to nějak nezachránilo. A herci mě prakticky neoslovili!! (10.06.2014)

Nemá smysl hodnotit kvality snímku dle (ne)dodržení (zde většinou) lichých očekávání. Kdo totiž chce přemíru krve, lekaček a hrůzné atmosféry, je na špatné adrese. Již úvodní návodná scéna ukazuje, že Oculus se chce zařadit mezi psychologické horory. A několik prvních minut se tímto směrem ubírá. Nevyřešené trauma z dětství, odlišnost přístupu obou hlavních postav a pomalé vstupování retrospektivního děje. Obě časové roviny se plynule prolínají, vzájemně se dokreslují, ale zároveň díky Timovi jedna narušuje druhou. Není zcela zřejmé, jakým směrem se bude děj ubírat a tvůrcům se díky pomalým náznakům (náplast, pes) daří budovat nepříjemnou atmosféru netušeného zla ve vzduchu. Dokud není zcela zřejmé, zda tím zlem jsou démonické síly nebo jen šílenství některé z postav, snímek funguje na jedničku. Druhá část však značně kolísá, děj se stane předvídatelným a do popředí se dostává méně zajímavá minulost, přičemž současné dění je pouhým dokreslujícím přívěskem. Postavy se stávají obětí událostí bez možnosti jejich ovlivnění. Přičemž tvůrci se spíše soustředí na atraktivnost děje než na vykreslení atmosféry absolutní bezmocnosti. (03.06.2014)

Ano, je to natolik neoriginální, nudné a utahané, až z toho místní samozvaní hororoví gururové opět nepokrytě Oculují. Mělo to být pro mě dostatečným varováním, nedbal jsem a to mám z toho. Plagiátorský bubu blábol o lidožravém zrcadle, plný otravných a otřepaných ocultistických halušek, co se vleče bolestivěji než přepečlivá rektoskopie, která ve finále odhalí akorát tak zanícený hemoroid. Mělo se to jmenovat Ovulus, hrůzou by z toho znovu zapadla snad i ostravským visionářským gynekologem tak nespravedlivě vysterilizovaná cigoška, která v pětadvaceti vrhla do našeho sociálního systému už šestého temného společenského parazita. (13.06.2014)

Zimomriavky - dokonalý barometr děsu, který nelze ošálit. Buď tam jsou, nebo ne a Flanagan ze mě dělal husu docela často.. Dovedně zakomponovaná struktura vyprávění, kdy se četnost flashbacků zintenzivňuje až do splynutí s realitou, hudební podkres zvěstující něco zlověstného (ten hluboký, opakující se tón je geniální), koncentrovaná, plíživá hrůza a na konci žádný okulus, kterým by prosvítalo denní světlo. Holt, jsou druhy zrcadel, u kterých střepy přinášející štěstí nikdy nepřijdou.. Ocultus! (10.06.2014)