Oculus

Slyšte o bájné Zemi za zrcadlem, v níž jsou všichni na sebe hodní, všichni spolu souloží a mají se rádi. Tak to pozor! Byla to jen iluze, klam. Zase nám lhali. Jsme obětí klamu a donese nás to do záhuby. Negativní následky prokletého zrcadla už v dětství pocítili sourozenci, Kaylie a Tim, když byli svědky rodinné tragédie, kdy si jejich maminka s tatínkem přestali hrát na doktory a sami by nějakého pracovníka v bílém plášti potřebovali. Ono přece jen není úplně v pohodě, když tatínek přivazuje běsnící maminku, následně se s nepřítomným výrazem a s pistolí v ruce plouží po domě, aby dětičkám řádně domluvil. A sourozenci si tenhle otřesný zážitek přenesli ve vzpomínkách i do své dospělosti, prostřednictvím retrospektiv neustále se prolínajících s přítomností o něj nebude ošizen ani divák, a spolu s ním i to zpropadené zrcadlo, které k nim doputovalo, aby si s nimi vyřídilo účty. Sourozencům to nedá a začnou se zrcadlem experimentovat. Mike Flanagan šel na to strašidelně. Vědom si toho, že působivého hororu docílí, když starožitné impozantní zrcadlo nechá dělat svoji práci, obestře jej tajemstvím a strukturu filmu udělá originálně neproniknutelnou a neodhadnutelnou. Obsadil dobré herce, kteří se svých rolí zhostili sympaticky. Rory Cochrane a Katee Sackhoff jako rodičové jsou už známí. Ne tak Brenton Thwaites a Karen Gillan v rolích sourozeneckého páru, kteří své herecké kariéry rozbíhají. Osobně jsem zvědavý na Karen, která má před sebou pořádnou porci potenciálně zajímavých projektů. Mike Flanagan před tímhle filmem nedisponoval dostatečně zajímavým režijním rukopisem.Teď je ale všechno jinak a může se stát velice osobitým režisérem hororů. Vytrousil nepříjemný film. A to neměl k dispozici scénář, z něhož by sálalo něco sebevědomého a urputně vyhroceného. Jenže pak to všechno kousek po kousku sladil, až z toho vyšel mistrovský kousek, který, budete-li jej sledovat o samotě, přivodí vám kousáníčko nehtíků. Zrcadla si žijí vlastním životem. Dívat se do nich, vidíte, jak na vás zub času hlodá. Rozbít je, jste na sedm let v prdeli. Ale počkat, nepodlehl jsem mýtům a pověrám o zrcadlech nějak moc? Ale kdepak, to si zase jeden šikovný režisér do diváka zajel střepem ze zrcadla, což příjemně bolelo. Au! V tomhle filmu se pojídají střepy. No, to je tedy jídelníček. No jo, zase nám lhali. A kdo že nám to lhal? No přece výrobci zrcadel. Kdepak politici. Pamatujte si, za všechny nepravdy můžou výrobci zrcadel. 90% (11.12.2015)

Rodina sa pri sťahovaní do nového domu dohodne, že si nový príbytok vyzdobí starožitnosťami. Najkrajším doplnkom je jednoznačne majestátne zrkadlo, ktoré má hlava rodiny vo svojej pracovni. Keď sa ale otec začne od rodiny stále viac odcudzovať a dokonca sa so zrkadlom začne rozprávať, začína sa rodina rozpadať a všetci jej členovia sa ocitnú v nebezpečenstve. - Rozhodol som sa, že v roku 2018 podopisujem komentáre k niektorým hororom, ktoré som videl už dávno a chcel som si ich zopakovať a začnem s týmto počinom od Mikea Flanagana, ktorý sa medzičasom dostal medzi úzku hororovú špičku a momentálne je jedným z najaktívnejších hororových tvorcov. Oculus je pozoruhodným počinom a kombinácia hororu a mysteriózna tu funguje excelentne, čomu pomáha neopozeraná a špičková práca s časovými rovinami, ktorá umožňuje divákovi hádať, čo je pravda a čo nie, bez toho, aby dej pôsobil nelogicky alebo chaoticky. Herecké obsadenie v tomto prípade absolútne ovládli ženy, ktoré sú vo väčšine scén pred mužmi o krok popredu. Parádne funguje aj technická stránka, ktorá sa spolieha na hru s viacerými kamerami, ktorá vynikajúco zapadá do spomínanej práce s časovými rovinami. Som rád, že som si to po niekolkých rokoch pozrel znova, ale Mike Flanagan ma ešte stále nepresvedčil natolko, aby som dal niektorému jeho hororu plné hodnotenie. To by sa ale už velmi skoro mohlo zmeniť, pretože jeho seriál The Haunting of Hill House, na ktorom pracujú Amblin, Paramount a Netflix, vyzerá velmi nádejne. + Kate Siegel + herečka z Don't Knock Twice + herečka z Ouija: Origin of Evil + herec z Insidious: Chapter 2 + herečka z Fun Size Horror: Volume One + herečka z Before I Wake (14.01.2018)

,,ZNOVU SE POTKÁVÁME. UŽ MUSÍŠ MÍT HLAD...“ /// Neboj, neschyluje se k hromadný žranici ve fasfoodu. Spíš k malý seanci v baráku u zrcadla… Navnadí to už v povinný úvodní seznamovačce. Minulost se prolíná se současností a takovýhle strašeníčka já můžu. Teplota stoupá (hovno chřipka. V baráku…) … a navíc je tu pár zajímavejch nápadů – nebo spíš vychytávek, než to začne i hezky strašit. Malej (postav pár), ale rozhodně horor z vyšší ligy. Tam já mám třeba The Conjuring nebo (byť lepší) Sinister. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám zrcadlo, který by mně řeklo… vlastně vono ví (a umí) všechno! 2.) Thx za titule ,,malia“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (08.06.2014)

Dejme tomu, že předváděné zlo má příliš "grafickou", rozuměj vizuální podobu. Filmař má samozřejmě trochu omezené možnosti, jak zprostředkovat hrůzu. Těžko ukáže myšlenkové pochody (bez nějakého voiceoveru), musí předvést vzhled a maximálně ještě ambientní zvuky (lekačky naštěstí nejsou, ty mi hrůzu spíš kazí). Premisa filmu je, že zlo zprostředkované či zosobněné zrcadlem (není upřesněno) dovede zúčastněné k šílenství. Šílenství se projevuje kromě paranoiy a schizofrenie ukázkovými halucinacemi. Co zde působí skvěle, samozřejmě kromě tíživého předvedení postupného rozkladu, je racionální přístup k iracionálnu, pokus o nalezení nějaké logiky, pokus eliminovat šílenství prostředky, na které by se halucinace neměly vztahovat -- protože pravidla hry známe dopředu. Tedy, myslíme si to... (17.06.2014)

"Co když je dění okolo skutečné a hlas na mobilu přelud?" Já vím, už zase zahajuju komentář tím, že parafrázuju Červeného trpaslíka a opakuju se, jenže tyhle horory taky pořád opakují to samé, tu lépe, tu hůře, a vymyslet k tomu pak jedinečný komentář taky není snadné. Takže, to pohrávání si s tím, co je skutečné a co na postavy vymýšlí "zlé zrcadlo", je hrozně nedotažené a sourozenci některým věcem nesmyslně důvěřují (těm telefonům, ačkoli vědí, že ty je už jednou klamaly), zatímco nedůvěřují především zdravému rozumu. Za začátku to sice celkem funguje, ale asi v půlce už to vršení klamů a míchání s minulostí překročí míru a je filmu spíš na škodu. Navíc přeskok k "vrcholné scéně" spuštění "kladiva na kovadlinu" vynechal několik postupných kroků, které musely postavy udělat. Když jsem zmínil postavy, tak ty jsou relativně sympatické, ale stejně nakonec nedělají to, co by rozum velel, jak už jsem vzpomenul. Film ani nenechává diváka nějak moc přemýšlet třeba o tom, čemu může věřit a čemu ne, protože každou takovou scénu hned nahradí další. Mně by se mimochodem líbilo, aby někdy někdo pojal takový příběh tak, aby z něj vyšlo, že je to skutečně jen iracionální posedlost člověka, který si nechce připustit realitu, což je dle mého mnohem hororovější - viz Havlíčkův Neviditelný. Mezi dvěma a třemi, vyloženě mě to neštvalo, tak zaokrouhlím nahoru, ale žádné veledílo. Mimochodem, kdo by si dobrovolně takové ohavné zrcadlo pověsil kamkoli, a kdo by si jakékoli zrcadlo pověsil do pracovny? (09.10.2016)