Kdysi byli bojovníky

Film, vedle kterého vypadá veškerý děj v Sin Nombre (2009) jako pohádka. Spíš by se to dalo přirovnat k jinému letošnímu karlovarskému filmu, Samson and Delilah (2009), který zase popisuje problémy Austrálců. Ale zatímco ten se zaměřuje jen na strašně úce vymezené téma, toto je film, který bere své téma pěkně zeširoka. V centru dění je jedna maorská rodina, která trpí pod násilnickým otcem a snaží se najít své místo ve světě, který už dávno není jejich, ale není to lehké, když na každém kroku je bída a násilí. Vyústění je stejně tragické, jako nevyhnutelné. A naděje na lepší budoucnost zřejmě neexistuje. (07.09.2009)

Hádka někdy pomůže. Pročistí vzduch. Ti dva si mnohé vyříkají. Emoce se snažíme nějak uchopit, vysvětlit, zařadit. Jenže někdy je to přesně naopak a za vznětlivost jednoho z partnerů ten druhý (i celá rodina) platí vysokou cenu. Matka pěti dětí by mohla vyprávět. Maorská rodina žije odtržená od svých kulturních kořenů. Modelový příklad silné otcovské postavy, která má za to, že je pánem tvorstva. Sobec, vládce, násilník, pijan. A bez práce. Zatímco ona se snaží (ač opakovaně s chybami) o štěstí svých ratolestí, on jen slibuje a baví sebe i své (stejně zoufalé) přátele. A když se mu něco nezdá, uchýlí se k násilí. Žádná facka nebo zvýšený hlas, snímek přináší scény až zvířecí brutality. Výbuch vzteku poté, co matka odmítne otcova kamaráda (Cliff Curtis se solidně chytil v Hollywoodu) s uděláním smažených vajec, je šokující. Má to zvláštní atmosféru, je to silné hned z několika úhlů pohledu. Herci, kolikrát debutanti, se v náročných partech pohybují jako ostřílení mazáci. A trocha přehnaného herectví i drsných póz mi tady nevadila. Otec není vyloženě hajzl, ale spíš „oběť“ systému. Evidentně se někdy v minulosti snažil, ale (nejen vlastní vinou) zklamal. Jeho postava je spíš tragickou, než zápornou. Ve společných scénách s manželkou (i těch radostných) by se energie, napětí a živočišnost daly krájet. Za touhle syrovou látkou stojí překvapivě novozélandský režisér Lee Tamahori, kterého doma (i na festivalech) uctívali, a tak udělal osudovou chybu a skočil po lákavých hollywoodských nabídkách. Vznikl třeba poctivý survival Na ostří nože, ale také jedno z průměrných 007 dobrodružství nebo podprůměrná akce v xXx: Nová dimenze. Jeho horké hlavy léta nabídly páně 1994 mnohem mnohem víc. (07.05.2020)

Opravdu hodně drsné podobenství o lidech, kteří se narodili do jiné doby... Temuera Morrison je skvělý, ostatní také... Hodně znepokojivý a maximálně reálný film, který se opravdu nedá vidět víckrát, ale vidět ho je povinost. Já se na něj těšil rok, a musím říct, že mnohonásobně přesáhl moje představy.. (06.04.2006)

Nahliadnutie pod pokličku spolunažívania jednej Maorskej rodinky. Teda skôr prežívania. Drsné scénky násilia, len podtrhujú surovosť snímku, ktorá spočíva skôr v beznádeji a zobrazení života sociálne najnižšej skupinky, než v mlátení hlava nehlava, ako by sa s okolitých príspevkov mohlo zdať. Ako tu niekto správne poznamenal týmto filmom si Tamahori (zaslúžene) otvoril dvere do Hollywoodu, žiaľ svoj tieň zatiaľ neprekročil. (15.12.2005)

Once Were Warriors je krutý pohľad do periférneho života sociálne trpiacej a násilým obklopenej rodiny. Trápenie najčistejších a najlepších postáv tu musí končiť smrťou, aby tá ich blízkym otvorila oči a prinútila ich robiť zásadné životné rozhodnutia. Veľmi dobre zahraná a zrežírovaná dráma, po ktorej vám váš život bude pripadať ako rozprávkové snenie v oblakoch. Depresívnu atmosféru a pocit bezmocnosti Lee Tamahori umocňuje temným hučaním v pozadí a častým podhľadom kamery, kedy sa na nás všetok psychický teror valí v rovnakej intenzite, ako na trpiacich protagonistov (scéna roztrhania denníčka tesne pred kľúčovou scénou filmu). Napriek všetkým pozitívam a úctyhodne naplneným umeleckým ambíciám mi však samotný dej filmu prišiel trochu absurdný. To, čo by inde bolo prvým dôležitejším zvratom rozvinutejšieho filmu, sa tu, po naťahovaných 100 minútach, stáva jeho záverečným vyústením. Ale keby som žil v podobne beznádejných, neslobodných podmienkach ako hlavní protagonisti, tieto pocity absurdnosti by zrejme veľmi rýchlo vystriedala bolestná identifikácia s realitou. A tento film by bol pre mňa životnou inšpiráciou. (05.08.2002)